ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1001.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1001/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. září 2012 v Brně dovolání obviněného O. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 4 To 165/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 244/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný O. S. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 5 T 244/2011, uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný O. S. (dále jen „obviněný“) spáchal uvedené zločiny tím, že:
1. od přesně nezjištěné doby, nejméně však od poloviny roku 2006 do 14. 7. 2011 7:45 hodin ve společně obývaném bytě v B. na ulici S. týral svoji manželku R. S., tak, že tuto bez zjevného důvodu, zpočátku jedenkrát do měsíce, následně častěji a nejméně od počátku roku 2011 s četností i třikrát do týdne, a v několika případech i v přítomnosti jejich tehdy nezletilých dětí O. S., a L. S., napadal verbálně slovy kurvo, krávo, pičo, že je blbá, vyhrožoval, že pokud se dozví, že ona, nebo jejich děti někde něco řeknou, tak že si podepsali ortel a dále ji napadal fyzicky, zejména pod vlivem alkoholu, fackami otevřenou dlaní po celém obličeji, bitím rukou sevřenou v pěst do hlavy, rukou, ramen a horní části trupu i nohách, když jí tímto jednáním opakovaně způsoboval modřiny v obličeji a po těle, dále ji tahal za vlasy, přičemž zranění poškozená před okolím skrývala i v létě nošením dlouhých rukávů, zranění v obličeji však zakrýt nedokázala; závažnějším způsobem poškozenou napadl již v roce 2006, okolo 5. 11. 2006, kdy následně měla oteklý obličej a rty a oděrky pravé tváře a nosu, přičemž při ošetřeních poškozená zapřela, že jí zranění způsobil obžalovaný, dále jí okolo 8. 5. 2011 způsobil vykloubení prstu a okolo 27. 3. 2011 pohmoždění kotníku a hematomy na pravé paži, lékařské ošetření pak poškozená musela vyhledat i po napadení dne 13. 7. 2011, kdy ji bil pěstmi do ramen, rukou a hrudníku a jednání zanechal, až když mu řekla, že musí jít na rehabilitaci, při posledním útoku ze dne 14. 7. 2011 v době od 00:30 hodin do 03:00 hodin ji opět v podnapilém stavu napadl tak, že ji bil pěstí do obličeje a po těle, čímž jí způsobil tržné zranění rtu roztržením o zuby, modřiny na hlavě, po rukách i nohách, když po napadení nebyla schopná vstát, neboť se jí podlomily bolavé ruce a kolena, když i při pokusu vstát upadla obličejem na koberec, a proto musela lézt po čtyřech, následně se jí podařilo z bytu utéct, dostala se do půli schodů domu, v němž bydlí, kde ji manžel dostihnul, chytil ji a za vlasy odtáhnul zpět do bytu, bouchal jí zadní částí hlavy o zeď, za vlasy ji dotáhl do koupelny jejich bytu, kde ji povalil na zem, vzal dřevotřísková dvířka kuchyňské linky a těmito ji bil do hlavy a zad a způsobil jí takovou bolest, až se pokálela, což ji následně nutil uklidit, při napadání ji urážel a ponižoval slovy, že je kurva, v důsledku tohoto napadení ještě v 07:45 hodin poté, co se poškozená vzbudila, nebyla schopna stát, neboť se jí dělalo nevolno a na toaletu musela lézt po čtyřech, přičemž se jí při zákroku policie v ranních hodinách dne 14. 7. 2011 snažil přesvědčit, aby v nemocnici, kam měla být transportována, podepsala revers. Při posledním napadení způsobil poškozené mnohačetné otevřené rány hlavy, zhmoždění ramene a paže s mnohačetnými krevními podlitinami, mnohačetná povrchní poranění kyčle a stehna, zlomeninu nosních kostí, zlomeninu okraje předního řezáku vlevo dole, zhmoždění prstů ruky bez poškození nehtu, v důsledku kterých byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou týdnů, vlivem jednání obviněného se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, jakož i další symptomy a to naučená bezmocnost a omlouvání agresora, a proto byl u poškozené diagnostikován syndrom týrané osoby.
2. Od přesně nezjištěné doby, nejméně však od počátku roku 2009 do 12. 7. 2011 v B. na ulici S. ve společně obývaném bytě i jinde, týral svého nezletilého syna O. S., fyzickým napadáním s četností zpočátku jedenkrát za dva měsíce a v posledním období i několikrát denně, když jej nepřiměřeně trestal fackami, někdy i bitím pěstmi a kopanci do celého těla kvůli prospěchu ve škole, nebo když v domácnosti neučinil uloženou povinnost, nebo se nevrátil ve stanoveném čase domů, přičemž při posledním napadení dne 12. 7. 2011 jej kopnul do nohy a zad, rovněž jej vystavoval škodlivému vlivu tím, že v některých případech se i v jeho přítomnosti dopouštěl násilného a trýznivého jednání vůči jeho matce R. S., přičemž v důsledku tohoto jednání obviněného se u poškozeného rozvinul tzv. syndrom týraného dítěte.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 4 To 165/2012, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Toto usnesení Krajského soudu v Brně obviněný napadl včas dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, které se opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v něm namítl, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou nesprávná a neúplná, protože soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a v důsledku toho dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Obviněný je přesvědčen, že postupem soudů bylo porušeno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., protože soudy vycházely pouze z důkazů, které svědčily v jeho neprospěch. Dále namítl, že nebyla prokázána dlouhodobost jeho jednání. Nesouhlasil se závěry znalce, že v případě odchodů poškozené R. S. z domova ji hledal a snažil se zachovat rodinu jen z důvodu své mocenské touhy. Podle obviněného byla porušena zásada in dubio pro reo, protože nebylo prokázáno, že způsobil poškozené R. S. zranění. Další námitky zaměřil proti výroku o trestu, který pokládá za nepřiměřeně přísný a uložený v rozporu s účelem trestu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 4 To 165/2012, a aby přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce sdělil dovolacímu soudu, že se k dovolání nebude vyjadřovat a souhlasil s tím, aby věc byla podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. projednána v neveřejném zasedání.
Jak vyplývá z podaného dovolání, obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který zakládá na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Skutkový stav zjištěný soudy je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy opakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Dovolání lze tedy opírat jen o námitky hmotně právní povahy, a nikoli o námitky skutkové.
Obviněný neodůvodnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a další dovolací důvod neodůvodnil, Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že nepřiměřenost trestu nelze dovoláním úspěšně namítat na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek