ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1016.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1016/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. září 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. H. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 9 To 300/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 20/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 38 T 20/2011, byl obviněný D. H. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se v podstatě dopustil tím, že jako jednatel pojišťovací makléřské společnosti Evomak CZ, s. r. o., na základě smlouvy o spolupráci uzavřené dne 1. 10. 2008 se společností Generali Pojišťovna, a. s., s úmyslem vylákat od této pojišťovny provize, doručil na pobočku této pojišťovny v P. v období od 21. 8. 2009 do 24. 11. 2009 celkem dvanáct v rozsudku konkrétně uvedených návrhů pojistných smluv investičního životního pojištění různých konkrétně uvedených fyzických osob, ačkoliv věděl, že údaje v těchto smlouvách nejsou pravdivé, jednotliví klienti k uzavření této smlouvy nedali souhlas, a ani o jejím uzavření nevěděli a tedy, že po zaplacení prvního pojistného, za což byla obviněnému Pojišťovnou Generali, a. s., vyplacena provize ve výši v rozsudku uvedené, již pojistné nebude dál hrazeno, čímž celkem způsobil uvedené pojišťovně škodu ve výši 471.816,- Kč.
Za to byl podle §250 odst. 2 tr. zákona obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena také přiměřená povinnost, aby v rámci zkušební doby uhradil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost nahradit Pojišťovně Generali, a. s., škodu ve výši 471.816,- Kč.
K odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 9 To 300/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak odvolací soud sám ve věci rozhodl v podstatě na základě stejných skutkových zjištění, když pouze souhrnně do návětí skutku uvedl, že obviněný předmětné smlouvy v jednotlivých dvanácti případech na pobočku pojišťovny „doručil či nechal doručit“ a dílčí skutek v bodě ad 1) výroku o vině doplnil o splacení prvního pojistného ve výši 1.600,- Kč na účet pojišťovny. Jinak obviněnému uložil stejný podmíněný trest odnětí svobody, jak byl uložen soudem I. stupně. Do souladu se zákonem uvedl také výrok o přiměřené povinnosti podle §59 odst. 2 tr. zákona a neuložil povinnost k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že skutková podstata trestného činu podvodu nemůže být naplněna tím, že sám nebo prostřednictvím někoho jiného doručil pojišťovně vyplněné smlouvy, a jednotliví žadatelé, nezávisle na vůli zprostředkovatele, uhradili prostřednictvím bankovního převodu první splátku. Namítá, že nebylo prokázáno, že by on hradil každou jednotlivou splátku, když v rozsudku není popsáno, zda a jakým způsobem tak učinil. Je toho názoru, že pouze v případě prokázání této okolnosti by mohl skutečně naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu a nepostačuje pouze doručení návrhu pojistné smlouvy a vyplacení provize.
Odvolacímu soudu pak také vytýká, že úpravou skutkového děje v tom smyslu, že „doručil nebo nechal doručit návrhy pojistných smluv“ uvedl společně ke všem dílčím útokům, tak nezachoval totožnost skutku. V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že byť obviněný formálně odkazuje na uplatněný dovolací důvod, fakticky směřuje své námitky do sféry skutkových zjištění soudů, když zpochybňuje úplnost provedeného dokazování a správnost skutkových zjištění. Tuto oblast, stejně jako i otázku totožnosti skutku, že ale řeší normy trestního práva procesního (§2 odst. 5, 6, §176 odst. 2, §220 odst. 1 tr. ř.), a proto takovéto výhrady nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání. Uvedl také, že trestná činnost obviněného byla bezpečně prokázána, a protože žádná z osob ve všech dvanácti případech nedala souhlas a ani nevěděla o uzavření smlouvy, přičemž provize byla vždy vyplacena obviněnému po uhrazení první splátky pojištěného, lze si jen stěží představit jinou osobu než obviněného, která by měla zájem na úhradě prvního pojistného, když obviněný ve všech případech z plateb provizí profitoval. Zpřesněním popisu skutku pak podle státního zástupce odvolací soud nenarušil totožnost skutku, která je podle soudní praxe zachována totožností jednání či totožností následku. Protože námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání, navrhl státní zástupce, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá námitka obviněného, že nemohl naplnit skutkovou podstatu daného trestného činu pouze tím, že sám nebo prostřednictvím někoho jiného nechal doručit pojišťovně vyplněné smlouvy, ale jednotliví žadatelé prostřednictvím bankovního převodu uhradili první splátku pojistného. Tím totiž obviněný přímo popírá skutkový závěr odvolacího soudu, že pojišťovně nebyly doručeny žádné smlouvy, ale návrhy fiktivních smluv. To ostatně vyplývá i z popisu jednotlivých dílčích útoků ad 1-12, že obviněný věděl o nepravdivosti údajů uvedených v jednotlivých návrzích pojistných smluv a uvedení klienti nedali k jejich uzavření souhlas a ani o nich nevěděli. Z návětí celého skutku, že obviněný jednal s úmyslem vylákat od pojišťovny provize, a z následně uvedených okolností stejných v každém dílčím případě jednání, je pak zcela zřejmý závěr, že osobou, která hradila první splátky pojistného, byl právě obviněný. Jakým způsobem každou jednotlivou splátku hradil, je přitom zcela nepodstatné. Rozhodující je, že při vědomí fiktivnosti návrhů smluv, a nutnosti zaplacení první splátky pojistného jako podmínky vyplacení provize právě jen obviněnému, byl obviněný jedinou osobou, která z celého jednání profitovala a k tomu si placením prvních splátek vytvářela podmínky. Odvolací soud také přímo v odůvodnění rozsudku (str. 8) uvedl, že tyto první splátky musel hradit právě obviněný. Namítá-li proto obviněný, že to nebylo prokázáno, jedná se o námitku skutkovou, která neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání.
Jako námitku odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud hodnotil námitku obviněného o nezachování totožnosti skutku odvolacím soudem. Na tom, že tato námitka spadá pod uvedený důvod dovolání, se již před delší dobou sjednotila judikatura Nejvyššího soudu. Obviněný tuto námitku uvedl ale pouze zcela obecně, aniž by blíže rozvedl, proč podle jeho názoru došlo danou úpravou popisu skutku k porušení totožnosti skutku. Tato námitka je ale zjevně neopodstatněná, protože totožnost skutku je zachována totožností jednání nebo totožností následku. V daném případě se přitom jen u části dílčích útoků jednání obviněného změnilo pouze v tom, že dané návrhy pojišťovně nedoručil, ale nechal doručit. Tato dílčí a nepatrná změna popisu části celého skutku, nijak nemění podstatu jednání obviněného a nemůže v důsledku toho dojít k porušení totožnosti skutku. I v případě, že by došlo ke změně jednání, ve smyslu judikatury soudů by totožnost skutku zachovala totožnost následku. Je tak zřejmé, že tato námitka obviněného je zjevně neopodstatněná.
Protože část námitek obviněného neodpovídala uplatněnému důvodu dovolání, a námitku ohledně porušení totožnosti skutku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš