ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1022.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1022/2012 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. září 2012 v Brně dovolání obviněného I. G . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 To 314/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 1 T 118/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. G. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 1 T 118/2011, uznal obviněného I. G. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „poté, co si dne 31. 5. 2010 ve F. – M. na ul. ............ v A. RS A.-R. S. vypůjčil od poškozeného J. Š. motorové vozidlo značky BMW X5, RZ ....., jej dne 12. 6. 2010 v M., okr. F.-M., neoprávněně zastavil J. B., k čemuž jako jakousi jistotu sepsal i kupní smlouvu a v níž jako prodávající vystupuje jeho manželka M. G. a jako kupující J. B. za částku 400.000,- Kč, a takto způsobil J. Š. škodu ve výši nejméně 892.000,- Kč“.
Podle §206 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 T 17/2011, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 7 To 156/2011. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. Š., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 To 314/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, neboť nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Poukázal na to, že poškozený J. Š. se nikdy nestal vlastníkem vozidla, neboť nikdy nedošlo k převzetí tohoto vozidla. Uvedl, že poškozený J. Š. se k vozidlu nikdy nechoval jako k vlastnímu, nikdy ho nepřevzal do své dispozice, což odpovídá dohodě mezi obviněným a poškozeným, že poškozený J. Š. si sice vyřídí úvěr, ale vlastníkem vozidla nebude, a jakmile to bude možné, úvěr na sebe převezme společnost Vinia, s. r. o.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 To 314/2011, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že je nutné vycházet ze skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy v předcházejících řízeních a které jsou vyjádřeny zejména ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně dále rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Poukázal na to, že v této trestní věci je celé znění §133 občanského zákoníku, podle něhož, pokud se účastníci dohodnou jinak, může vlastnictví k movité věci při jeho převodu smlouvou přejít na nabyvatele i jiným způsobem než převzetím. Jednání obviněného s poškozeným je tedy nutné vyložit jako dohodu, že vlastnictví poškozeného vzniklo, ale poškozený jako vlastník věci dohodou o výpůjčce umožnil obviněnému, aby vozidlo ještě minimálně měsíc užíval. Uvedl, že poškozený se navíc choval jako vlastník vozidla, protože řádně splácel a stále splácí úvěr, který si na vozidlo vzal. Nejvyšší státní zástupce proto shledal, že nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný namítl, že poškozený J. Š. se nikdy nestal vlastníkem vozidla, neboť nikdy nedošlo k převzetí tohoto vozidla, a že se k vozidlu nikdy nechoval jako k vlastnímu, nikdy ho nepřevzal do své dispozice.
Podle §133 odst. 1 občanského zákoníku převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Podle §659 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.
Podle §206 odst. 1 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li činem uvedeným v §206 odst. 1 tr. zákoníku značnou škodu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný prodal prostřednictvím autobazaru poškozenému J. Š. vozidlo značky BMW X5. Poškozený J. Š. vozidlo skutečně nepřevzal do své dispozice, protože se dohodl s obviněným na výpůjčce podle §659 a násl. občanského zákoníku. Obviněný následně neoprávněně zastavil toto vozidlo svědkovi J. B., k čemuž jako jistotu sepsal i kupní smlouvu, v níž jako prodávající vystupuje manželka obviněného svědkyně M. G. a jako kupující svědek J. B. za částku 400.000,- Kč, a takto způsobil poškozenému J. Š. škodu ve výši nejméně 892.000,- Kč. V této trestní věci je nutné aplikovat ustanovení §133 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož pokud se účastníci dohodnou jinak, může vlastnictví k movité věci při jeho převodu smlouvou přejít na nabyvatele i jiným způsobem než převzetím. Jednání obviněného a poškozeného je nutné vyložit jako jejich dohodu, na základě níž poškozený J. Š. nabyl vlastnické právo k vozidlu, avšak poškozený umožnil obviněnému, aby vozidlo následně užíval nejméně jeden měsíc. Poškozený J. Š. se choval jako vlastník vozidla, protože řádně splácel a stále splácí úvěr, který mu byl poskytnut na zakoupené vozidlo. Je tedy zřejmé, že obviněný prodal své vozidlo poškozenému, který se stal jeho výlučným vlastníkem. Na základě další dohody mohl obviněný vypůjčené vozidlo ještě po omezenou dobu používat, tedy měl u sebe svěřenou cizí věc. S touto věcí naložil jako s vlastní, protože ji použil jako zástavu na úvěr, který nesplatil a o vozidlo přišel. Vzhledem k uvedenému jednání a hodnotě vozidla obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud dodává, že je zásadně vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného I. G. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek