ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1097.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1097/2012-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. 10. 2012 dovolání obviněného Ing. J. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 7 To 201/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 95/2011 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 7 To 201/2012, ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. J. M. , a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2012, sp. zn. 29 T 95/2011, ve výroku o vině obviněného Ing. J. M. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., se sídlem Český Těšín, Lipová 1965.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2012, sp. zn. 29 T 95/2011, byl obviněný Ing. J. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba na čtyři léta. V návaznosti na výrok o vině bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., se sídlem Český Těšín, Lipová 1965, škodu ve výši 1 489 142 Kč. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a v návaznosti na to bylo výrokem podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. posoudil Obvodní soud pro Prahu 5 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti NOCTIS STUDIO, s. r. o., se sídlem Praha 6 - Ruzyně, Jinočanská 63/24, uzavřel s poškozenou obchodní společností FINIDR, s. r. o., se sídlem Český Těšín, Lipová 1965, v době od 20. 11. 2006 do 12. 4. 2007 čtyři smlouvy o dílo specifikované ve výroku o vině na zhotovení různých publikací, za které uhradil pouze částku 27 196 Kč, odebrané publikace prodal do vlastnictví České televize za částku 2 505 764 Kč, kterou si ponechal v rozporu s ujednáním bodu 3.6 obchodních podmínek, podle kterého se obchodní společnost NOCTIS STUDIO, s. r. o., měla stát vlastníkem zhotovených odebraných publikací až úplným zaplacením ceny díla, a tím způsobil obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., škodu ve výši 1 489 142 Kč.
O odvoláních podaných obviněným proti celé odsuzující části rozsudku a jedním z poškozených, který byl v návaznosti na zprošťující výrok odkázán podle §229 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních, bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 7 To 201/2012. Odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. a odvolání poškozeného bylo zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Projevil nesouhlas s tím, že byl ponechán beze změny výrok o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že obchodní společnost FINIDR, s. r. o, jednala v rozporu se svými vlastními obchodními podmínkami, neboť z vlastní iniciativy dodala předmět smlouvy o dílo nikoli obchodní společnosti NOCTIS STUDIO, s. r. o., jako objednateli díla, ale přímo České televizi, čímž znemožnila realizaci ustanovení bodu 3.6 obchodních podmínek o výhradě vlastnictví. Z toho obviněný vyvozoval, že se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry a že skutek byl nesprávně právně posouzen. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009) se dopustil mimo jiné ten, kdo si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil na cizím majetku takovým činem značnou škodu. Značnou škodou byla podle §89 odst. 11 tr. zák. škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Pachatel si „přisvojí“ cizí svěřenou věc tehdy, když s ní naloží způsobem odporujícím účelu svěření. Pokud soudy považovaly předmět smlouvy o dílo, tj. publikace zhotovené obchodní společností FINIDR, s. r. o, za věc svěřenou obviněnému, pak je třeba konstatovat, že jejich další prodej nijak neodporoval účelu svěření. Z okolností případu, zejména z toho, že se jednalo o publikace zhotovené vždy v několikatisícovém množství, bylo i z hlediska obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., jako zhotovitele jasné, že si je obchodní společnost NOCTIS STUDIO, s. r. o, nechala zhotovit proto, aby s nimi dále obchodovala, tj. aby je prodala. Prodej publikací tedy nemohl být jednáním odporujícím účelu svěření.
Základním problémem posuzovaného případu je ovšem otázka, zda předmět smlouvy o dílo byl skutečně věcí, která byla obviněnému „svěřena“. Tím se rozumí stav, kdy věc je pachateli odevzdána a fakticky se nachází v jeho dispozici. Ve výroku o vině je předmět smlouvy o dílo označen dikcí „odebrané publikace“, avšak žádný ze soudů nevysvětlil, jakým mechanismem byly publikace „odebrány“ od obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., tak, že přešly do faktické dispozice obviněného, resp. obchodní společnosti NOCTIS STUDIO, s. r. o. V samotných smlouvách o dílo není uvedeno nic o způsobu předání díla objednateli, tj. obchodní společnosti NOCTIS STUDIO, s. r. o. Vzhledem k tomu, že v čl. VI. smluv o dílo byl vyjádřen souhlas smluvních stran s obchodními podmínkami, které byly označeny za nedílnou součást smluv, je třeba vycházet z bodu 3 obchodních podmínek, který je označen jako „Provádění a předání předmětu smlouvy“. Podle bodu 3.2 pokud objednatel nepřejímá předmět díla osobně, je zhotovitel povinen odeslat předmět díla objednateli. Podle bodu 3.3 místem určení je sklad objednatele, příp. distributora, jehož sídlo sdělí objednatel písemně zhotoviteli ve lhůtě 3 dnů před termínem předání díla. Podle bodu 3.4 písemné sdělení musí obsahovat následující náležitosti: adresu místa předání (firmu a sídlo distributora), jméno zaměstnance oprávněného k převzetí předmětu díla. Zjištění soudů svědčí o tom, že publikace byly po zhotovení dodány ve skutečnosti přímo České televizi z titulu kupních smluv uzavřených mezi obchodní společností NOCTIS STUDIO, s. r. o., jako prodávajícím a Českou televizí jako kupujícím a že se v průběhu celé transakce vůbec neocitly ve faktické dispozici obviněného, resp. obchodní společnosti NOCTIS STUDIO, s. r. o. Je tedy pochybné, že by publikace, které byly předmětem smluv o dílo, byly věcí „svěřenou“ obviněnému.
Za této situace sotva mohla mít nějaký smysl výhrada vlastnického práva, která byla v bodě 3.6 obchodních podmínek obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., vyjádřena ustanovením, podle něhož vlastnické právo k předmětu díla nabude objednatel dnem úplného zaplacení smluvní ceny. Výhrada vlastnického práva je zajišťovacím institutem, který v případě smlouvy o dílo posiluje postavení zhotovitele (věřitele) tím, že objednateli (dlužníku) sice fakticky předá dílo, ale až do zaplacení zůstává jeho vlastníkem a tím omezuje objednatele (dlužníka) v možnosti s dílem dále nakládat, zejména ho zcizit. Proti účelu ustanovení bodu 3.6 obchodních podmínek postupovala samotná obchodní společnost FINIDR, s. r. o., která ve skutečnosti vyloučila uplatnění výhrady vlastnického práva tím, že byť z podnětu získaného od objednatele dodala dílo po zhotovení přímo smluvnímu partneru objednatele. Obchodní společnost FINIDR, s. r. o., provedla dispozici, která vedla k tomu, že se předmět smlouvy o dílo ocitl mimo dosah sjednané výhrady vlastnického práva. Podstatou věci tak zůstává nesplněný smluvní závazek obchodní společnosti NOCTIS STUDIO, s. r. o., jako objednatele, avšak tento závazek nelze kriminalizovat jen na podkladě okolnosti, že tu byla formálně sjednaná výhrada vlastnického práva, která však byla v podstatě bezpředmětná v důsledku postupu obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., jako zhotovitele. Výhrada vlastnického práva přitom byla rozhodujícím faktorem řešení otázky, zda skutek je trestným činem zpronevěry. Pokud obchodní společnost FINIDR, s. r. o., jako zhotovitel sama zeslabila své postavení ve vztahu k obchodní společnosti NOCTIS STUDIO, s. r. o., jako objednateli tím, že sjednanou výhradu vlastnického práva učinila nerealizovatelnou a v podstatě bezpředmětnou, pak nepřichází v úvahu vyvozovat z formálně sjednané výhrady vlastnického práva závěr o kriminální povaze jednání obviněného. Nejvyšší soud nemíní zpochybňovat nárok obchodní společnosti FINIDR, s. r. o., na zaplacení sjednané ceny díla, avšak musí konstatovat, že nezaplacení ceny díla nebylo za daných okolností trestným činem zpronevěry.
Nejvyšší soud si je vědom toho, že se uplatňuje transformační princip v poměru mezi zbožím, které je předmětem výhrady vlastnického práva a přitom je určeno k dalšímu prodeji, a peněžní částkou, kterou dlužník získá prodejem tohoto zboží. Tento princip znamená, že takto získané peněžní prostředky sdílejí právní režim zboží jako předmětu výhrady vlastnického práva a mají proto z hlediska dlužníka povahu svěřené věci. Podmínkou uplatnění tohoto principu ovšem je to, že již zboží bylo věcí, která byla dlužníku svěřena, tj. skutečně odevzdána, a tím se ocitla v jeho faktické dispozici. V posuzovaném případě nebyla tato podmínka splněna, neboť publikace, které byly předmětem smluv o dílo, se do faktické dispozice obviněného nedostaly, což vyplývá z okolnosti, že ve skutečnosti nebyly dodány obchodní společnosti, za kterou obviněný jednal.
Z těchto důvodů je zřejmé, že výrok o vině obviněného trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. nemůže obstát. Napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 jako součást předcházejícího řízení jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil vadnou část napadeného usnesení Městského soudu v Praze, tj. výrok o zamítnutí odvolání obviněného, a vadnou část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, tj. odsuzující výrok o vině trestným činem zpronevěry, výrok o trestu a výrok o náhradě škody ve vztahu k obchodní společnosti FINIDR, s. r. o. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tímto usnesením Nejvyššího soudu zůstal nedotčen v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 výrok, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a navazující výrok, jímž bylo podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody, a v napadeném usnesení Městského soudu v Praze výrok, jímž bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání poškozeného, kterého Obvodní soud pro Prahu 5 odkázal podle §229 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec