ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1154.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1154/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 10. 2012 o dovolání obviněné Mgr. J. N. - K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2012, sp. zn. 9 To 61/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 3/2011 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. J. N. – K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 1 T 3/2011, byla obviněná Mgr. J. N. – K. uznána vinnou pomocí k pokusu zločinu podvodu podle §24 odst. l písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. l tr. zákoníku, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §82 odst. l tr. zákoníku na tři léta s tím, že podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost podle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu notářství a další činnosti podle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a vidimace a legalizace listin na tři léta. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného P. B., který byl odsouzen pro pokus zločinu podvodu podle §21 odst. l tr. zákoníku, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Nymburce v podstatě v tom, že obviněná Mgr. J. N. – K. jako notářská kandidátka - trvalá zástupkyně notářky L. N. – K. se sídlem v P. na návrh obviněného P. B. dne 20. 7. 2009 sepsala notářský zápis, čj. NZ 149/2009, o uznání závazku se svolením k vykonatelnosti, v němž uvedla, že byl sepsán v rodinném domě v S., H., mezi obchodní společností Royal Investment & Partners, a. s., za kterou jednal obviněný P. B. jako člen představenstva, a J. S. a jeho manželkou M. S., kteří prokázali totožnost platnými osobními doklady (bez jejich bližšího označení), a že oba manželé jako povinní uznávají svůj závazek vůči uvedené obchodní společnosti ve výši 1 880 000 Kč s příslušenstvím na základě pěti smluv o půjčkách, zavazují se uhradit ho do 19. 9. 2009 a výslovně dávají svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, avšak M. S. nikdy žádné smlouvy o půjčkách s uvedenou obchodní společností neuzavřela, nebyla přítomna při sepisování notářského zápisu a nepodepisovala ho, v místě jejího bydliště na adrese S., H., nebyl žádný notářský zápis sepisován, nikdy neměla manžela jménem J. S., ten je neexistující osobou a její podpisy v notářském zápisu a v ověřovací knize byly padělány, stejně jako její podpisy na smlouvách o půjčce, které předtím vyhotovil obviněný P. B., a dále obviněná Mgr. J. N. – K. na návrh obviněného P. B. dne 31. 8. 2009 vystavila ověřovací doložku podpisů na smlouvě o zřízení zástavního práva obchodní společnosti Royal Investment & Partners, a. s, k rodinnému domu M. S. v S., H., a ke stavební parcele, přičemž v ověřovací doložce obviněná uvedla, že M. S., jejíž totožnost jí byla prokázána občanským průkazem č. ......, tuto listinu (tj. smlouvu o zřízení zástavního práva) před ní vlastnoručně podepsala, a dále toto ověření obviněná zapsala do ověřovací knihy, ačkoli M. S. neuzavírala ani nepodepisovala žádnou smlouvu o zřízení zástavního práva, nebyla přítomna u žádného ověření svého podpisu, nepodepisovala se do ověřovací knihy notářky a občanský průkaz uvedeného čísla byl vystaven na jinou osobu jménem V. P., pozbyl platnosti v červenci 2009 a byl úředně skartován. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Nymburce obviněný P. B. poté téhož dne podal u katastrálního úřadu návrh na povolení vkladu zástavního práva, k němuž připojil padělanou smlouvu o zřízení zástavního práva, katastrální úřad povolil vklad, a protože dlužná částka 1 880 000 Kč s příslušenstvím nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena, podal u Okresního soudu v Nymburce dne 19. 3. 2010 T. J. jako předseda představenstva obchodní společnosti Royal Investment & Partners, a. s., na základě notářského zápisu ze dne 20. 7. 2009, č. j. NZ 149/2009, a na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k rodinnému domu M. S. návrh na nařízení exekuce prodejem nemovitostí, jejichž hodnota byla 1 800 860 Kč, aniž věděl, že tyto podklady jsou falešné, avšak exekuční řízení bylo nakonec zastaveno.
Odvolání obviněné Mgr. J. N. – K., podané proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Nymburce, které se jí týkají, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2012, sp. zn. 9 To 61/2012, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítla, že „právní hodnocení skutku popsaného v odsuzujícím rozsudku“ je nesprávné, neboť nejednala úmyslně. Mimo dovolací důvod uplatnila námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a dále některé procesní námitky. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod nestačí jen formálně deklarovat. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištění soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. odpovídají námitky obviněné pouze potud, pokud v nich byla zpochybňována subjektivní stránka pomoci k trestnému činu, neboť pouze v tomto rozsahu obviněná své námitky ohledně nesprávného právního posouzení skutku vztahovala ke skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud v Nymburce. Těmto námitkám však Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Podle §24 odst. l písm. c) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu (pomocník). Formou pomoci podle citovaného ustanovení je mimo jiné i opatření prostředků k spáchání trestného činu nebo jeho pokusu.
Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda na straně obviněné bylo dáno úmyslné zavinění. Podmínkou trestní odpovědnosti obviněné byl její úmysl jednak ve vztahu k okolnosti, že doklady, které na návrh obviněného P. B. vystavila nebo ověřila, jsou falešné, a jednak ve vztahu k okolnosti, že obviněný P. B. použije těchto dokladů k podvodnému obohacení obchodní společnosti, za kterou jednal, a ke způsobení škody na majetku M. S.
Soudy dovodily na straně obviněné nepřímý úmysl podle §15 odst. l písm. b) tr. zákoníku. To znamená, že podle závěru soudů obviněná věděla, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že také porušení nebo ohrožení způsobí, byla s tím srozuměna.
Námitky obviněné byly založeny na tvrzení, že nevěděla o podvodném jednání obviněného P. B. a že naopak sama byla jeho jednáním podvedena. Tato obhajoba byla podpořena výpovědí obviněného P. B., který uvedl, že obviněná nebyla do věci zasvěcena, ale věřila mu natolik, že porušila své povinnosti. Soudy vyvodily závěr o úmyslném zavinění obviněné z jejího postavení, z významu povinností, které měla při výkonu notářské činnosti, a z míry závažnosti, s níž tyto povinnosti porušila. S tím se Nejvyšší soud ztotožnil.
Posuzovaného jednání se obviněná dopustila jako notářská kandidátka v rámci výkonu notářské činnosti podle §2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Důvěra veřejnosti v notáře a notářské úřady je jedním ze základních principů, na nichž je notářská činnost založena. To se projevuje mimo jiné tím, že pokud mají mít právní úkony maximální dosažitelný stupeň věrohodnosti, korektnosti, průkaznosti a jistoty pro jejich účastníky i pro třetí osoby, jsou činěny ve formě notářských zápisů, které mají ze zákona povahu veřejné listiny, nebo alespoň jsou příslušné listiny či podpisy osob na těchto listinách notářsky ověřovány. V zájmu nejvyšší garance splnění uvedených předpokladů právní předpisy dokonce výslovně stanoví, že některé právní úkony musí mít formu notářského zápisu nebo že podpisy na některých listinách musí být ověřeny. Evidentním smyslem této konstrukce je poskytnout veřejnosti záruku, že pokud má nějaký úkon formu notářského zápisu, není to úkon podvodný, a že pokud je na listině notářsky ověřený podpis nějaké osoby, nejde o falzifikát. Z druhé strany vzato, snaží-li se někdo přísná pravidla stanovená notářským řádem pro vyhotovení notářského zápisu nebo pro ověření podpisu obejít, jasně to svědčí o reálné možnosti, že chce příslušné listiny použít k nějakému nekalému účelu, který souvisí s obsahem takových listin. Z toho vyplývá, že notář nebo i jiná osoba vykonávající notářskou činnost musí vždy postupovat s nejvyšší mírou obezřetnosti a opatrnosti a že nikdy nemůže spoléhat výlučně jen na toho, kdo mu věc předkládá.
Aplikují-li se tyto zásady na daný případ, je nutné konstatovat, že obviněná výrazně překročila meze pouhé nedbalosti při plnění svých povinností. Lze připustit, že mezi obviněnou Mgr. J. N. – K. a obviněným P. B. se vyvinul bližší osobní vztah a že součástí tohoto vztahu byla i vzájemná důvěra. Obviněný P. B. jednal za obchodní společnost, která delší dobu využívala k právním úkonům součinnosti s notářským úřadem, v němž působila obviněná Mgr. J. N. - K. Obecnou důvěřivostí obviněné však nelze její jednání přesvědčivě vysvětlit, neboť představa, že je-li někdo stálým klientem určitého notářského úřadu, jsou jen proto jeho návrhy akceptovány bez prověření elementárních podmínek, je mimo realitu. V tomto ohledu je významná nejen povaha úkonů, kterým obviněná dodala zdání legálnosti, ale zejména jejich obsah. Obsahem notářského zápisu bylo v podstatě to, že osoby, které obviněná neznala a neviděla, učinily na místě, kde obviněná ani nebyla, právní úkon, jímž uznaly peněžitou pohledávku ve výši 1 880 000 Kč a daly svolení k vykonatelnosti zápisu, a to ve prospěch obchodní společnosti, za kterou jednal obviněný P. B. Obviněné tedy bylo jasné, že se do rukou obviněného P. B. dostává exekuční titul. Na to s krátkým časovým odstupem navazovalo ověření podpisu osoby, která byla podle notářského zápisu zavázána k peněžitému plnění ve výši 1 880 000 Kč, zároveň byla vystavena přímé možnosti exekuce a přitom ve skutečnosti nic nepodepsala a kterou obviněná ani neviděla, přičemž ověření podpisu bylo učiněno na listině, jejímž obsahem byla smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví této osoby ve prospěch obchodní společnosti, v jejíž prospěch vyzníval také předcházející notářský zápis jako exekuční titul. Z této posloupnosti a obsahové návaznosti obou úkonů bylo obviněné jasné, že se jedná o řetěz úkonů směřujících k exekuci prodejem nemovitostí ve vlastnictví M. S. Obviněná Mgr. J. N. – K. se nechala do popsaného postupu vmanévrovat obviněným P. B., který pod různými záminkami jako např. ulehčení práce obviněné dosáhl toho, že obviněná vůbec nepřišla do styku s osobami, jejichž úkony a podpisy ověřovala. To ve spojení s okolností, že šlo o úkony citelně zvýhodňující obchodní společnost, za kterou jednal obviněný, jasně ukazovalo na reálnou možnost, že obviněná se účastní transakce, jejímž cílem je podvodné získání majetku M. S. I za situace, kdy obviněná Mgr. J. N. – K. jinak měla obecnou důvěru k obviněnému P. B., bylo z jejího subjektivního hlediska snadno předvídatelné, že popsané úkony mohou směřovat k takovému cíli. Jestliže obviněná svým jednáním dodala těmto úkonům vnější známky legálnosti, není nic nelogického na závěru soudů, že o zmíněném cíli uvedených úkonů jako možné variantě věděla a byla s ním srozuměna. To, že obviněný P. B. poté uvedl v omyl předsedu představenstva obchodní společnosti Royal Investment & Partners, a. s., o existenci vymáhané pohledávky ve výši 1 880 000 Kč a že ten podal za obchodní společnost návrh na exekuci prodejem nemovitostí M. S., není ničím, co by se vymykalo z dosahu srozumění obviněné, neboť šlo o postup, který byl v postavení obviněné bez obtíží předvídatelný jako reálně možná varianta dalšího vývoje událostí.
Nejvyšší soud neměl v podaném dovolání žádný podklad k tomu, aby z podnětu námitek týkajících se subjektivní stránky činu cokoli měnil na výroku o vině obviněné pomocí k pokusu zločinu podvodu podle §24 odst. l písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. l tr. zákoníku, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Ke skutkovým námitkám obviněné pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že tyto námitky jsou mimo dovolací důvod. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, a to za předpokladu, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy tu je zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Nymburce, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v důkazech o tom, že listiny, které se staly podkladem návrhu na nařízení exekuce, byly falešné. Obhajoba obviněné, že notářský zápis odpovídal skutečnosti a že M. S. před obviněnou podepsala smlouvu o zřízení zástavního práva, byla vyvrácena svědeckou výpovědí M. S., výpovědí obviněného P. B. a objektivně zjištěnou okolností, že J. S. jako manžel M. S. byl smyšlenou osobou a že občanský průkaz, o kterém obviněná tvrdila, že se jím vykázala M. S., byl vystaven na jméno jiné osoby a byl již úředně skartován. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Lze jen dodat, že soudy jasně, srozumitelně a především logicky vyložily svůj hodnotící postup a přijatelně vysvětlily, proč považují obhajobu obviněné za nevěrohodnou. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou ani procesní námitky obviněné.
Jde především o námitku, že Krajský soud v Praze „vycházel ... z jiných skutkových závěrů, než které učinil soud prvého stupně“. Krajský soud v Praze nijak neměnil skutková zjištění Okresního soudu v Nymburce a naopak se s nimi v celém rozsahu ztotožnil. Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení určitým způsobem doplnil právní úvahy Okresního soudu v Nymburce ohledně úmyslného zavinění obviněné, ale neměnil skutková zjištění Okresního soudu v Nymburce a vycházel jen ze skutkových okolností, které zjistil již Okresní soud v Nymburce.
Námitka, že předseda senátu Okresního soudu v Nymburce „se ... podílel i na rozhodování v exekuční věci vedené spoluobviněným B. vůči poškozené právě na základě padělaných listin“, je zcela mimo dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec