ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1230.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1230/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2012 o dovolání obviněného S. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 115/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 24/2012 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 115/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 2 T 24/2012. Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě napadl proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu však neuplatnil žádnou relevantní námitku. Mimo rámec dovolacího důvodu zaměřil veškeré námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy dospěly k těmto zjištěním. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou námitky s k u t k o v é povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou dovolatel sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Třebíči, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejméně od konce roku 2009 do 11. 11. 2011 v H., okr. T., kde tehdy žil společně se svými rodiči S. H. st. a M. H., se opakovaně po požití alkoholických nápojů dopouštěl psychického a fyzického násilí vůči rodičům, a to tím, že zejména matce vulgárně nadával, nejméně dvakrát rozbil vybavení domácnosti, vyhrožoval najmutím Ukrajinců, kteří jim budou trhat nehty a párat břicha, nejméně jednou vyhrožoval matce i zabitím, přičemž držel v ruce sekeru, a jeho fyzické napadání spočívalo zejména ve fackování, úderech pěstí do obličeje a kopání do celého těla, v nočních hodinách vtrhl k matce do ložnice, sprostě jí nadával, vytáhl ji z postele, fackoval ji a kopal do celého těla, v důsledku čehož ze strachu několikrát odešla spát do garáže do auta a jednou odešla pěšky do T. k dceři, a tímto jednáním obviněný způsobil matce psychické útrapy a podlitiny po celém těle.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný uplatnil v celém rozsahu výlučně jen skutkové námitky, které byly opakováním obhajoby uplatněné již v původním řízení a založené na tvrzení, že se vůči rodičům nedopouštěl násilí ani výhrůžek. Obviněný sice formálně odkázal na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, nebo tím, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, případně tím, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě soudy učinily tato zjištění, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Třebíči, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byla především svědecká výpověď poškozené M. H. (matky obviněného). Toho, že obviněný, alespoň z podstatné části, popíral spáchání činu, si byly soudy vědomy a již proto hodnotily důkazy velmi obezřetně a pečlivě. Pokud soudy nakonec uvěřily tvrzením poškozené, měly pro to odpovídající důvod v dalších důkazech, neboť tvrzení poškozené byla byť případně jen nepřímo potvrzována výpověďmi svědkyň D. M. a M. K. (sester obviněného), ale i výpovědí svědkyně L. P., která z hlediska rodiny obviněného byla cizí osobou a nebyla nijak zainteresována na způsobu ani výsledku řešení rozporů v rodině obviněného. Poškozeného S. H. st. (otce obviněného), který v hlavním líčení odepřel výpověď a jehož výpověď z přípravného řízení Okresní soud v Třebíči opomněl přečíst podle §211 odst. 4 tr. ř. a v odůvodnění rozsudku zhodnotit, vyslechl ve veřejném zasedání Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě. Tato výpověď sice vyznívala ve prospěch obviněného, avšak Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě ji hodnotil jako nevěrohodnou, přičemž přijatelně vysvětlil důvody tohoto hodnocení. Obviněný v dovolání vysvětloval věc jako komplot své matky a sester, které byly vedeny snahou dosáhnout jeho vyloučení z možnosti v budoucnu dědit značný majetek otce. Tuto obhajobu obviněný uplatnil již v odvolání, avšak Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě ji neakceptoval. O tom, že jde o obhajobu dodatečně smyšlenou, svědčí to, že obviněný ve své výpovědi v přípravném řízení i v hlavním líčení v určité míře připouštěl napadání rodičů, ke kterému se uchýlil v opilosti, avšak příčiny konfliktů vysvětloval zcela jinak. Podle těchto výpovědí obviněný spatřoval důvody konfliktů v tom, že matka ho nenechala na pokoji a provokovala ho, a v tom, že mu rodiče vyčítali, že nemá peníze, když nemohl po operaci sehnat práci a oni ho podporovali. O nějaké účelové snaze matky a sester dosáhnout toho, aby nedědil po otci, se obviněný ve svých výpovědích vůbec nezmiňoval.
Jinak pokládá Nejvyšší soud jako soud dovolací za nutné poznamenat, že jeho úkolem není jednotlivé důkazy znovu reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec