ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1265.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1265/2012-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2012 dovolání obviněného L. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 13 To 88/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 106/2009 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 13 To 88/2012, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 1. 2012, sp. zn. 2 T 106/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 1. 2012, sp. zn. 2 T 106/2009, byl obviněný L. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na dva roky, a dále podle §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na pět měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Okresní soud v Mladé Boleslavi skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný si dne 21. 4. 2006 nechal z účtu Zemědělského družstva M., okr. Mladá Boleslav, převést na účet, jehož vlastníkem byla jeho manželka, částku 721 617 Kč jako náhradu za znehodnocenou nemovitost, a to farmu v D. S., která byla ve spoluvlastnictví České republiky, obviněného, P. H., E. N. a M. W., přičemž obviněný byl na základě plné moci ze dne 29. 9. 1998 zmocněn k zastupování spoluvlastníků (s výjimkou České republiky), a ačkoli po odečtení částky 250 155 Kč, kterou se souhlasem spoluvlastníků použil na úhradu doplatku exekuce vedené proti němu, byl povinen zbývající částku 471 462 Kč rozdělit mezi podílové spoluvlastníky, z nichž měly obdržet P. H. 138 665 Kč a M. W. 46 222 Kč, vyplatil dne 21. 8. 2008 P. H. pouze 22 000 Kč a M. W. pouze 10 000 Kč, zbytek použil pro svou potřebu a tím způsobil škodu P. H. ve výši 116 665 Kč a M. W. ve výši 36 222 Kč.
O odvolání obviněného, podaném proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 13 To 88/2012. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na dvě léta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaném podání namítl, že skutková zjištění uvedená ve výroku o vině nemohou ani ve spojení s jejich dalším rozvedením v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi být podkladem pro to, aby byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Celou věc označil za občanskoprávní spor spoluvlastníků, který vůbec neměl být řešen prostředky trestní represe, ale cestou civilního řízení. Zdůraznil, že částku přijatou i za další spoluvlastníky od zemědělského družstva použil s jejich souhlasem, a že obě poškozené podaly trestní oznámení teprve poté, co se ex post nespokojily se způsobem naložení s touto částkou a bezvýsledně po něm požadovaly vyplacení celých podílů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustil ten, kdo si přisvojil cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Jako ústřední problém posuzované věci Okresní soud v Mladé Boleslavi výstižně identifikoval otázku, zda poškozené daly obviněnému souhlas, aby částku poukázanou zemědělským družstvem dne 21. 4. 2006 na účet jeho manželky použil na úhradu exekuce, a otázku, nakolik byly o této záležitosti informovány. Souvislost s exekucí je v tom, že exekuce byla vedena proti obviněnému z důvodu nedoplatku ceny opravy lesní cesty zvané Dolík, která se nachází na lesních pozemcích, ve vztahu k nimž byly poškozené spolumajitelkami. Samotný nedoplatek byl 335 226 Kč, avšak spolu s úroky a náklady řízení včetně nákladů exekuce nakonec šlo o částku 855 424 Kč.
Podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi se poškozené na schůzce s obviněným a dalšími zainteresovanými osobami dne 15. 6. 2006 dověděly, že obviněný použije částku vyplacenou za znehodnocení nemovitostí na úhradu exekuce, byly tím sice překvapeny, avšak nevyjádřily jednoznačně svůj nesouhlas. Toto zjištění Okresní soud v Mladé Boleslavi opřel o základní důkaz, jímž byl zápis o jednání konaném dne 15. 6. 2006 (č. l. 15 spisu) a který interpretoval tak, že obviněný měl tichý souhlas poškozených k použití prostředků vyplacených za znehodnocení majetku „na úhradu uvedené exekuce“ (str. 9 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi).
Podle citovaného zápisu obviněný na dotaz ve znění „jak to vypadá s částkou 781 754 Kč za znehodnocení v D. S. a seníku v K.“ sdělil, že uvedenou částku má na účtu své manželky a že „tuto finanční částku použije na úhradu exekuce, která se vyšplhala z 335 000 Kč na cca 900 000 Kč“. Pokud Okresní soud v Mladé Boleslavi následnou reakci poškozených vyhodnotil jako tichý souhlas k použití prostředků vyplacených za znehodnocení majetku na úhradu uvedené exekuce, je logickým důsledkem těchto úvah závěr, že souhlas poškozených se vztahoval na celý rozsah exekuce do zmíněné částky cca 900 000 Kč. Z citovaného zápisu ani jiného důkazu nevyplývá žádné omezení či snížení tohoto rozsahu. V rozporu se svým zjištěním, že obviněný měl tichý souhlas poškozených k použití prostředků „na úhradu uvedené exekuce“, Okresní soud v Mladé Boleslavi založil výrok o vině na konstrukci, podle které obviněný měl souhlas poškozených k použití prostředků „na úhradu doplatku exekuce“. Proto Okresní soud v Mladé Boleslavi ve výroku o vině vycházel z toho, že obviněný měl souhlas poškozených pouze ke dvěma dílčím platbám v rámci exekuce, a to k platbě částky 31 250 Kč oprávněnému a k platbě částky 218 905 Kč exekutorovi, tj. celkem 250 155 Kč. Zbytek do částky 721 617 Kč, což byla náhrada za znehodnocenou farmu v D. S., pokládal Okresní soud v Mladé Boleslavi za zpronevěřený v rozsahu neuspokojených podílů připadajících na obě poškozené. Jestliže Okresní soud v Mladé Boleslavi na jedné straně zjistil, že obviněný měl tichý souhlas poškozených k použití prostředků „na úhradu uvedené exekuce“, a jestliže „uvedenou exekucí“ byla exekuce do částky cca 900 000 Kč, pak je s tímto zjištěním těžko slučitelný závěr, podle kterého byl souhlas poškozených omezen jen na částku 250 155 Kč. Souhlasem poškozených k tomu, aby obviněný použil prostředků „na úhradu uvedené exekuce“, pokud se tím míní exekuce do částky cca 900 000 Kč, je zpronevěra vyloučena.
Okresní soud v Mladé Boleslavi nevysvětlil, proč tichý souhlas poškozených, který vyvodil ze zápisu o jednání dne 15. 6. 2006, vztahoval pouze k částce 250 155 Kč. Obsahem tohoto zápisu je upozornění poškozených, že o všech rozhodnutích a jednáních obviněného chtějí být předem informovány a souhlasit s jejich realizací. Tato část zápisu není uvedena v pasáži týkající se otázky použití prostředků na úhradu exekuce, ale bezprostředně navazuje na obsáhlejší text zápisu o jednání, jehož předmětem byla restituce továrny J. a úvahy účastníků o eventuálním prodeji celého restituovaného majetku (lesů, polností, nemovitostí) a o možných formách případného společného podnikání. I když to Okresní soud v Mladé Boleslavi výslovně neuvedl, vycházel patrně z takové interpretace zápisu, podle které měl obviněný souhlas poškozených jen k platbám, které následovaly po 15. 6. 2006 a které činily v souhrnu 250 155 Kč. Okresní soud v Mladé Boleslavi ovšem neuvážil, že to je jen jedna z možných variant výkladu zápisu a že se zněním zápisu a jeho systematikou je stejně dobře slučitelná i taková interpretace, podle které se citované upozornění poškozených vztahovalo na kroky obviněného při nakládání s restituovaným majetkem (podle zápisu továrna, lesy, polnosti, nemovitosti) a nezahrnovalo problematiku exekuce, zejména ne z hlediska rozlišování minulých a budoucích plateb. Výrok o vině je tím pádem založen na obtížně přijatelné omezující interpretaci souhlasu poškozených, a proto nemůže tento výrok obstát.
Souhlas poškozených s použitím prostředků na úhradu exekuce má ještě další souvislosti spojené s datem 15. 6. 2006, kdy se konalo jednání obviněného s poškozenými a dalšími zainteresovanými osobami. V době tohoto jednání obviněný část exekuce již uhradil, a to platbami, které Okresní soud v Mladé Boleslavi specifikoval v odůvodnění rozsudku (str. 6) tak, že šlo o částku 335 227 Kč ze dne 8. 11. 2005 a částku 245 480 Kč ze dne 22. 11. 2005, tj. celkem 580 707 Kč. Do této výše exekuční soud rozhodnutím ze dne 30. 1. 2006 zastavil exekuci. Z těchto zjištění vyplývá, že dne 21. 4. 2006, tj. v době, kdy obviněný nechal na účet manželky převést částku 781 754 Kč, která do výše 721 617 Kč odpovídala náhradě za znehodnocenou farmu v D. S., ani dne 15. 6. 2006, tj. v době schůzky s poškozenými a dalšími zainteresovanými osobami, se probíhající exekuce zdaleka již netýkala původní částky blížící se částce cca 900 000 Kč. Z časové posloupnosti popsaných dílčích aktů je zřejmé, že částka 580 707 Kč, kterou obviněný uhradil v rámci exekuce, nemohla pocházet z náhrady za znehodnocenou nemovitost, že obviněný uhradil částku 580 707 Kč z jiných zdrojů a že sledoval to, aby si z uvedené náhrady kompenzoval předcházející platbu částky 580 707 Kč. V této spojitosti vystupuje do popředí otázka, nakolik byly poškozené o celé záležitosti informovány. Obsah zápisu o jednání dne 15. 6. 2006 svědčí o tom, že obviněný nijak nezmínil okolnost, že exekvovanou částku již uhradil do výše 580 707 Kč a že exekuce byla do této výše zastavena. Poškozené se proto mohly domnívat, že celou deklarovanou částku cca 900 000 Kč bude teprve třeba zaplatit. Na druhé straně je nutno připustit, že dikce zápisu, podle které obviněný na jednání dne 15. 6. 2006 uvedl, že prostředky použije „na úhradu exekuce“, je poněkud nejasná a nevylučuje ani takovou formu úhrady, jejíž podstatou bude kompenzace toho, co obviněný na exekuci již vynaložil. Tato možnost staví posuzovanou věc mimo dosah ustanovení §248 odst. 1, 2 tr. zák. o trestném činu zpronevěry.
V postupu obviněného lze spatřovat rysy nekorektnosti, ale zároveň je třeba konstatovat, že jde o případ, v němž si spoluvlastníci nedostatečně jasným způsobem vymezili vzájemné vztahy ohledně toho, jak naloží s náhradou za znehodnocený majetek, a následně každý z nich začal vykládat věc ve svůj prospěch. Okresní soud v Mladé Boleslavi neuvážil, zda aplikace ustanovení o trestném činu zpronevěry není za tohoto stavu nemístnou kriminalizací soukromoprávního vztahu. V této souvislosti lze odkázat také na zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi, že manželka obviněného za něho poslala na účet poškozené P. H. dne 14. 2. 2011 částku 212 240 Kč, což ukazuje na to, že v tomto ohledu patrně došlo k nápravě narušených vztahů v poměru k této poškozené (poškozená M. W. mezitím zemřela).
Z těchto důvodů jsou napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi jako součást předcházejícího řízení rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudky obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec