ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1319.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1319/2012-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. prosince 2012 v Brně dovolání obviněné M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 5 To 132/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 278/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 1 T 278/2010, uznal obviněnou M. V. (dále jen „obviněná“) vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §250 odst. 2 tr. zák. ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let a nad obviněnou vyslovil dohled. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. obviněné uložil peněžitý trest 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil obviněné pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněnou obžaloby pro skutek pod bodem 1) písm. a) až e) rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť tento skutek není trestným činem.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 5 To 132/2012, podle §258 odst. 1 písm. b) a e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněné podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o peněžitém trestu.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť nejednala s vědomím, že by mohla páchat trestný čin a stále věřila, že se zlepší špatná finanční situace společnosti VENTIS, s. r. o. Dále uvedla, že se nikdy nezajímala o finanční transakce této společnosti a neměla k nim přístup, její práce s finančními prostředky společnosti začínala a končila u přebírání záloh a jejich odevzdání do pokladny společnosti a že její jednání bylo zcela legální. Uvedla, že plnila příkazy svého nadřízeného, a to spoluobviněného P. V. a že se snažila zajišťováním nových zakázek a inkasováním záloh vytvořit zdroj pro splnění dřívějších zakázek a získáním úvěru ještě více posílit finanční situaci společnosti. Poukázala také na to, že v průběhu trestního řízení byl odmítnut její návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru účetnictví.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 5 To 132/2012, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 1 T 278/2010, a aby podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že obviněná uplatnila ve svém dovolání především skutkové námitky, které neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jedinou právně relevantní námitkou je námitka absence subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Tuto námitku již obviněná vznesla ve svém odvolání, odvolací soud se jí zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s ní vypořádal. Dále uvedl, že ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněná věděla nejméně o tom, že společnost VENTIS, s. r. o., neuhradila zálohy na dodávky materiálu z předchozích zakázek, tedy že tato společnost již není schopna dále plnit své závazky. O tom, že obviněná věděla o špatné finanční situaci společnosti svědčí i fakt, že zfalšovala doklad o uhrazení zálohy vůči poškozenému J. Ch. Obviněná si byla jednoznačně vědoma, že v poškozených vyvolává mylnou představu o tom, že jimi uzavírané smlouvy jsou běžnými občanskoprávními vztahy, ačkoliv ve skutečnosti se jednalo o jednání sloužící k vylákání finančních prostředků od poškozených. Jednáním obviněné proto podle názoru nejvyššího státního zástupce byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněná právně relevantně namítla, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle §250 odst. 1 tr. zák. kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
Podle §250 odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.
Nejvyšší soud námitce obviněné nepřisvědčil. Vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že od 11. 5. 2009 do 20. 10. 2009 obviněná pod nepravdivými záminkami zhotovení díla v provozovně společnosti VENTIS, s. r. o., v P. a P. jménem této společnosti uzavírala smlouvy o dílo a vybírala od klientů finanční zálohy, ačkoliv věděla, že tato společnost své závazky nesplní. Ujišťovala zákazníky o výhodnosti nabídky a postupně vybírala zálohy ve výši 64 % až 100 % ceny díla nebo nechávala po předchozí domluvě zákazníky zasílat tyto zálohy na účet společnosti a způsobila tak společně se spoluobviněným P. V. škodu v celkové výši 493.497,- Kč, protože díla nebyla provedena a poskytnuté zálohy nebyly poškozeným vráceny. Obviněná je ze spáchání trestné činnosti usvědčována zejména výpovědí spoluobviněného P. V., dále potom výpověďmi zaměstnanců společnosti, svědků P. J., P. B. a P. K., výpověďmi jednotlivých poškozených, např. J. Ch., V. V., M. O., JUDr. J. K., M. S. a dalších a také listinnými důkazy. Z těchto důkazů je zřejmé, že obviněná nejpozději od května 2009 věděla o špatné finanční situaci společnosti VENTIS, s. r. o., o její platební neschopnosti, jakož i o nemožnosti splnění sjednaných zakázek a i přesto uzavírala s novými zákazníky další smlouvy o dílo a vybírala finanční zálohy. Obviněná tímto jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Právní kvalifikace skutku je správná.
Ostatní námitky obviněné jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněná napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněná tak sice formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné M. V. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek