ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1372.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1372/2011-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. ledna 2012, v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. O. , které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze - soudu pro mládež ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 1 Tmo 11/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni - soudu pro mládež pod sp. zn. 35 Tm 2/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze - soudu pro mládež, byl k odvolání obviněného P. O. podle §258 odst. 2 tr. ř., ohledně něj v celém rozsahu zrušen z důvodu §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni - soudu pro mládež. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak vrchní soud sám rozhodl v rozsahu zrušení tak, že obviněného P. O. uznal vinným pomocí podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k provinění loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, a k provinění neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
Za tyto trestné činy, a za přečin podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. 1 T 49/2010, jakož i za přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. 2 Tm 23/2010, uložil obviněnému podle §43 odst. 2, §58 odst. 5 a §173 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na 3 a ½ roku. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem. Současně byly zrušeny výroky o trestu z výše uvedených trestních příkazů, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto zrušené výroky obsahově navazující, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. Orthovi uložena také povinnost k náhradě škody poškozené V. H. ve výši 300,- Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 61.884,- Kč.
Odvolací soud takto rozhodl v podstatě na základě stejného skutkového stavu jako soud I. stupně, když z popisu skutku pouze vypustil část o hospitalizaci a následném úmrtí poškozeného Ing. J. H. v důsledku utrpěných zranění, a dalších onemocnění a zdravotních komplikací. Důvodem zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem, byla nesprávná právní kvalifikace jednání obviněného P. O. jako spolupachatelství k daným trestným činům podle §23 tr. zákoníku.
Podle výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se obviněný pomocí k proviněním podle §173 odst. 1, 2 písm. b) a §234 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) dne 18. 7. 2010, v době kolem 16.30 hodin v parku před domem v J. ul., v P., po předchozí vzájemné domluvě a znamení, jenž dal obviněný P. O. mladistvému J. V. tím, že do něj strčil rukou, se mladistvý J. V. rozběhl za Ing. J. H., který šel o holi a v levé ruce nesl igelitovou tašku omotanou kolem své dlaně, a zatímco obviněný P. O. čekal opodál, mladistvý J. V. zezadu přiskočil k Ing. J. H., a tahem směrem k zemi mu z levé ruky vytrhl igelitovou tašku s věcmi v rozsudku uvedenými za použití takové fyzické síly, že Ing. J. H. upadl na záda, oba obvinění pak z místa společně utekli, přičemž Ing. J. H. uvedeným jednáním způsobili zlomeninu krčku levé pažní kosti, a zlomeninu krčku levé stehenní kosti s distenzí krční páteře, odcizením věcí mu způsobili celkovou škodu 945,- Kč, a poté co se o odcizené peníze, alkohol a cigarety rozdělily, se dne 18. 7. 2010 v 17.39 hodin pokusili v P. o neoprávněný výběr z odcizené platební karty VISA z bankomatu, kdy ale k výběru nedošlo, protože karta již byla zablokovaná.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P. O. řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že z provedených důkazů nelze jednoznačně dovodit účastenství na spáchání zločinu loupeže, neboť nedošlo k splnění definice uvedené v ustanovení §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by se z jeho strany jednalo o návod ke spáchání zločinu loupeže, a nelze proto učinit závěr, že by byl návodcem k spáchání takového činu. Nesprávné právní posouzení namítá obviněný také ohledně kvalifikované skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když z dikce §24 odst. 1 tr. zákoníku, který předpokládá úmyslné zavinění ve vztahu k spáchanému trestnému činu, mu není možné, při zavinění těžšího následku ve formě nevědomé nedbalosti, uložit trest za účastenství na spáchání této kvalifikované skutkové podstaty. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o jeho vině ohledně pomoci k provinění loupeže a věc přikázal vrchnímu soudu k dalšímu projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že v právní větě výroku rozsudku odvolacího soudu je chybně v §24 odst. 1 tr. zákoníku uvedeno písm. „b“ namísto správného písm. „c“. Vytýkané nenaplnění definice návodu je tak bez významu, protože touto formou trestné součinnosti obviněný nebyl uznán vinným. Přitom pojem pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl jednáním obviněného nepochybně naplněn. Nedůvodná je podle státního zástupce námitka obviněného ohledně zavinění ve vztahu k těžšímu následku, kterou řeší ustanovení §17 písm. a) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne u těžšího následku i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, nevyžaduje-li trestní zákon zavinění úmyslné. Této definici právní posouzení jednání obviněného plně vyhovuje, a proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud předně zjistil, že byť námitku obviněného ohledně nenaplnění znaků účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku lze obecně podřadit pod uplatněný důvod dovolání, nelze této námitce přisvědčit. Jak správně uvedl státní zástupce ve vyjádření k dovolání, obviněný touto formou trestné součinnosti nebyl uznán vinným. Je sice skutečností, že v rozsudku odvolacího soudu je uvedeno ustanovení §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, které se týká návodce, jako účastníka na dokonaném trestném činu, který vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin. Uvedené ustanovení §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je ale v přímém rozporu s předcházející tzv. právní větou rozsudku, kde je výslovně uvedeno, že obviněný „úmyslně umožnil a usnadnil jinému....“, což je právě dikce ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o pomocníkovi, jako účastníkovi na trestném činu. Odvolací soud tak touto právní větou dal jednoznačně najevo, že v jednání obviněného nespatřuje návod k loupeži, ale naopak účastenství ve formě pomoci k tomuto trestnému činu, která spočívala v tom, že spoluobviněnému „úmyslně umožnil a usnadnil“ spáchání daného jednání, jímž byl spoluobviněný J. V. pravomocně uznán vinným rozsudkem soudu I. stupně. Jakoukoliv pochybnost o tom, že obviněný P. O. byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci, a nikoliv tedy ve formě návodu jak namítá v dovolání, pak zcela vylučuje i výrok o vině. Vedle jednoznačné právní věty je v něm následně výslovně uvedeno, že obviněný spáchal „účastenství ve formě pomoci....“, byť je pak následně nesprávně uvedeno ustanovení §24 odst. 1 písm. b) a nikoliv správně písm. c) tohoto ustanovení, jak to také výslovně opakovaně a správně odvolací soud uvedl na str. 10 napadeného rozsudku. Přes uvedenou nepřesnost výroku je ale z rozsudku zcela a bez pochybností zřejmé, že obviněný byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a nikoliv ve formě návodu, jak je namítáno v dovolání zjevně vycházejícího z jednoho formálního nedopatření odvolacího soudu, které ale nemá vliv na správnost napadeného rozsudku. Ohledně naplnění znaků pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, pak v dovolání nic nenamítá.
Uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka obviněného, že nemohl být uznán vinným podle kvalifikované skutkové podstaty §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V dovolání sice nedopatřením písmeno b) ustanovení §173 odst. 2 tr. zákoníku není uvedeno, ale je zjevné, že se jedná o toto ustanovení zákona, protože obviněný byl jednak podle něj uznán vinným, a také v dovolání uvádí, že ve vztahu k těžšímu následku (těžká újma na zdraví) dospěly soudy k závěru o jeho zavinění ve formě nevědomé nedbalosti. Domnívá se ale, že zavinění ve formě nevědomé nedbalosti nepostačuje k uznání jeho viny také podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, protože podle dikce §24 odst. 1 tr. zákoníku se ve vztahu ke spáchanému trestnému činu předpokládá úmyslné zavinění. Tato námitka je ale zjevně neopodstatněná.
Obviněný totiž úmyslnou formou zavinění mylně dovozuje, i ohledně těžšího následku, ze znění ustanovení §24 odst. 1 tr. zákoníku, upravujícího podmínky trestní odpovědnosti účastníka na dokonaném trestném činu. Podle §24 odst. 2 tr. zákoníku se ale na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Proto je i na účastníka třeba vztáhnout §17 písm. a) tr. zákoníku, podle kterého se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, pokud jde o těžší následek (tj. i těžkou újmu na zdraví), přihlédne i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Požadavek úmyslné formy zavinění, výslovně uvedený v ustanovení §24 odst. 1 tr. zákoníku, se tak vztahuje pouze k samotnému jednání účastníka spočívajícímu v organizátorství, návodu nebo pomoci, což vyplývá již se samotné povahy takovéhoto jednání. Protože ustanovení §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ani u hlavního pachatele, kterým byl v tomto případě spoluobviněný J. V., nevyžaduje ve vztahu k způsobení těžké újmy na zdraví úmyslné zavinění, a tedy postačí i zavinění z nedbalosti (vědomé či nevědomé), postačuje tato forma zavinění u těžšího následku vzhledem k ustanovení §24 odst. 2 tr. zákoníku také u účastníka na trestném činu hlavního pachatele. Obviněný byl proto správně uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, k provinění loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, když ve vztahu k těžké újmě na zdraví poškozeného u něj soudy shledaly zavinění ve formě nedbalosti.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš