ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1492.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1492/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 12. 2012 o dovolání obviněného F. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 42 To 131/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 21/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 13 T 21/2012, byl obviněný F. F. uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a odsouzen podle §354 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že podle §81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen, podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na osmnáct měsíců a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, §48 odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo omezení spočívající v zákazu kontaktovat poškozeného M. R. a členy jeho rodiny. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy.
Jako přečin posoudil Okresní soud v Jihlavě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný F. F. v době od 7. 1. 2009 do 17. 8. 2011 z J. a jiných míst nevyžádaně písemně kontaktoval M. R. , kterému poslal nejméně 67 dopisů nebo korespondenčních lístků, přičemž mu nejméně od 17. 10. 2010 nejméně ve 28 dopisech vyhrožoval tak, že ho zabije, zmlátí, že se blíží jeho konec, že vezme spravedlnost do svých rukou a klidně si to odsedí, dále ho nazýval hyenou, hajzlem, ubožákem, volem, zkurvenou bestií apod. a v důsledku toho poškozený s ohledem na obsah některých sdělení pojal obavu o své zdraví a život a také o zdraví a život rodinných příslušníků.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 42 To 131/2012, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, neboť jeho jednání nebylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozeného a jemu blízkých osob. Poukázal na to, že podle názoru soudního znalce není vzhledem k svému fyzickému a duševnímu stavu objektivně ani subjektivně nebezpečný. Vytkl, že soudy se neřídily tím, jak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, vyložil zákonný znak trestného činu nebezpečnéhopronásledování spočívající v důvodnosti obavy o život nebo zdraví. Vyjádřil názor, že jeho jednání nebylo natolik společensky škodlivé, aby mohlo být posouzeno jako trestný čin, a že šlo jen o přestupek proti občanskému soužití. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. l písm. a), c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, a vytrvale jej mimo jiné písemně kontaktuje, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých.
Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda byl naplněn ten ze zákonných znaků uvedeného přečinu, který spočívá v tom, že musí jít o jednání „způsobilé vzbudit ... důvodnou obavu o ... život nebo zdraví“.
Tento zákonný znak přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. l tr. zákoníku byl v posuzovaném případě evidentně naplněn.
Soudy vyvodily důvodnost zmíněné obavy poškozeného především z doslovného znění výhrůžných projevů obviněného, z jejich četnosti a z jejich gradace. Z kontextu věci vyplývá, že posuzované jednání bylo motivováno pocitem obviněného, že byl poškozeným podveden při ukončení nájemního vztahu k svému dřívějšímu bytu v P. Sám obviněný ve své výpovědi výslovně uvedl, že jeho cílem bylo vystrašit poškozeného. V této spojitosti lze konstatovat, že k dosažení tohoto cíle obviněný zvolil zcela adekvátní způsob jednání. Pokud poškozený ve své výpovědi potvrdil, že obavu o život a zdraví skutečně měl, a logicky ji vysvětlil tím, jak na něho písemné projevy obviněného působily, pak to svědčí jedině o tom, že obviněnému se podařilo dosáhnout zamýšleného cíle. Spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. l tr. zákoníku není podmíněno tím, že život nebo zdraví poškozeného, případně jemu blízkých osob, jsou reálně ohroženy v tom smyslu, že pachatel hodlá poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky napadnout, zranit či dokonce usmrtit. Podstatou uvedeného přečinu není to, že pachatel skutečně chce poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky napadnout, zranit či usmrtit, ale to, že pouze chce, aby z toho měl poškozený strach. Spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. l tr. zákoníku je plně slučitelné jak s okolností, že cílem pachatele nebylo ublížení na zdraví či usmrcení, tak i s okolností, že pachatel k takovému jednání případně ani nebyl objektivně a subjektivně vybaven. To, že obviněný se jinak obtížně pohyboval a používal berle, samo o sobě mohlo snižovat míru reálnosti jeho výhrůžek, ale na druhé straně nelze pominout, že obviněný formuloval své výhrůžky i tak, že si k jejich provedení někoho najme. Výrok o vině nemůže být námitkami uvedenými v dovolání obviněného zvrácen.
Argumentace usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, je ve vztahu k posuzované věci nepřiléhavá. Citované usnesení se týká skutkově zcela odlišné věci, v níž Nejvyšší soud zpochybnil naplnění zákonného znaku přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. l tr.zákoníku, pokud tímto znakem je způsobilost vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví, a to konkrétně způsobilost jednání, v jehož rámci obviněný na vulgární nadávky poškozené reagoval v komunikaci s její sestrou jediným slovním výrokem, že ji (poškozenou) zabije, ačkoli jinak usiloval o obnovení partnerského vztahu s poškozenou, a nikoli o to, aby se ho bála, přičemž podle zkušeností poškozené obviněný nebyl agresivní. V posuzované věci však nešlo jen o nějaký jednorázový a ojedinělý projev, nýbrž o sérii nejméně 28 výhrůžných dopisů, jimiž se míra výhrůžek a tím i míra obav poškozeného logicky stupňovala, a to za situace, kdy obviněný chtěl dosáhnout toho, aby poškozený měl strach. Jednání obviněného svou společenskou škodlivostí tudíž překročilo meze, v nichž by mohlo být kvalifikováno jen jako přestupek proti občanskému soužití (§49 odst. l zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), a nabylo povahy vyloženě kriminálního činu.
Z toho je jasné, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec