ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1500.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1500/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 12. 2012 o dovolání obviněné J. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 5 To 384/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 53/2006 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná J. N. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 5 To 384/2010, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 6 T 53/2006. Výrok o zamítnutí odvolání napadla proto, že jím byl ponechán beze změny odsuzující výrok o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaných námitkách projevila nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině. Namítla také nepřiměřenou délku řízení. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ji zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívána na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj.takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím pádem i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněná byla odsouzena pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Chomutově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem, spočíval v podstatě v tom, že obviněná jako účetní zaměstnaná u poškozeného J. S., podnikajícího pod firmou J. S. KYN-AG, se sídlem v Ch., z vlastního rozhodnutí navyšovala svou mzdu za období od června 1994 do ledna 2002 v rozporu se sjednanou pracovní smlouvou a mzdovými výměry, čímž poškozenému způsobila škodu ve výši 343 529 Kč na neoprávněně zvýšené čisté mzdě a dále ve výši 120 764 Kč na pojistném na sociální a zdravotní pojištění, které za ní bylo odvedeno zaměstnavatelem, tedy způsobila škodu v celkové výši 463 764 Kč.
V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněná založila dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách zaměřených proti zjištění, že si svou mzdu navyšovala z vlastního rozhodnutí, tj. svévolně a bez vědomí zaměstnavatele, a v uplatněných námitkách stavěla proti tomuto zjištění svou vlastní verzi založenou na tvrzení, podle něhož měla k navýšení mzdy ústní souhlas zaměstnavatele, aniž se tento souhlas promítl do pracovní smlouvy, mzdového výměru nebo jiných listin. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněná ocitla mimo rámec dovolacího důvodu. Obviněná sice deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak uplatnila námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby bylo ochráněno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chomutově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Obhajobu, podle které k navyšování mzdy měla ústní souhlas zaměstnavatele, obviněná uplatňovala již v původním řízení před soudy prvního a druhého stupně. Soudy proto zaměřily dokazování také na objasnění této okolnosti, avšak dospěly k závěru, že obhajoba obviněné byla vyvrácena. Pro tento závěr měly soudy odpovídající podklad především ve svědecké výpovědi poškozeného, který vyloučil, že by kdy dával ústní souhlas ke zvýšení mzdy u kteréhokoli zaměstnance včetně obviněné, popsal mechanismus zvyšování mezd cestou změny pracovní smlouvy a mzdových výměrů a vysvětlil i způsob udílení mimořádných odměn zaměstnancům. Poškozený ve své svědecké výpovědi zároveň objasnil svůj postup při schvalování celkového objemu mezd vyplácených všem zaměstnancům za příslušný měsíc a uvedl, že podezření týkající se mzdy obviněné pojal až v souvislosti s ukončením jejího pracovního poměru, kdy obviněná uplatnila požadavek na odstupné, jehož výše se mu zdála nepřiměřeně vysoká. Ostatní důkazy vyzněly vesměs tak, že byly v souladu s tvrzeními poškozeného. Obviněná ovšem odkazovala na výpověď svědkyně A. M., která uvedla, že při návštěvě u obviněné na jejím pracovišti viděla pracovní smlouvu obviněné, v níž byla její mzda necelých 10 000 Kč, a že poškozený se před ní zmiňoval o tom, že obviněná pobírá 15 000 Kč. Výpovědi svědkyně A. M. soudy nepřikládaly význam, vycházely z důkazů, jimiž byl objasněn mechanismus určování mezd ze strany poškozeného jako zaměstnavatele ve vztahu ke všem zaměstnancům, aniž tu byla nějaká výjimka ohledně obviněné, a přihlížely také ke způsobu, kterým byla agenda mezd celkově vedena a který se vyznačoval tím, že tuto agendu měla pod kontrolou právě obviněná. Lze jen dodat, že ani podle výpovědi svědkyně A. M. nešlo o nějaké vážné jednání ohledně mzdy, ale o momentální reakci poškozeného na nabídku svědkyně, aby obviněná změnila zaměstnání. Na to poškozený podle svědkyně reagoval otázkou, proč by obviněná měnila zaměstnání, když má u něho tolik peněz, a v této souvislosti podle svědkyně na její dotaz zmínil částku 15 000 Kč. Z kontextu věci je zřejmé, že poškozený tím chtěl primárně odradit svědkyni od další iniciativy směřující ke změně zaměstnání obviněné. Jinak ovšem není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vyložily, přičemž přijatelně zdůvodnily i to, proč považují rozsah provedeného dokazování za dostatečný. To, že obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje provedené důkazy za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Pokud obviněná v dovolání poukázala na nepřiměřenou délku řízení, lze konstatovat, že ta byla kompenzována výměrou uloženého trestu. Obviněná byla podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na jeden rok. Obviněné byl tedy uložen trest ve výměře spadající výrazně do dolní poloviny zákonné trestní sazby a v souvislosti s podmíněným odkladem jeho výkonu byla stanovena minimální zkušební doba. Námitky týkající se délky řízení jsou rovněž mimo rámec dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Vzhledem k většímu časovému odstupu, který tu je od rozhodnutí napadeného dovoláním, pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena s dovoláním obviněné dne 29. 11. 2012. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec