ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1568.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1568/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 4. ledna 2012 dovolání obviněného J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 10 To 255/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 216/2010 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 2 T 216/2010, uznal obviněného J. P. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. Podle §167 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 4 T 252/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 10 To 255/2011, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné. Podle §131 odst. 1 tr. ř. nařídil soudu prvního stupně provedení opravy písemného vyhotovení rozsudku v datu narození obviněného.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 10 To 255/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá, že nemohl překazit páchání trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 tr. zák. jeho tehdejší družkou, nynější manželkou M. P., aniž by ji uvedl v nebezpečí trestního stíhání. Obviněný zdůrazňuje, že podle §167 odst. 2 tr. zák. není nezbytné, aby v důsledku jednání osoby, která má povinnost překazit páchaný trestný čin, došlo k trestnímu stíhání osoby blízké, ale postačuje, aby osobu blízkou uvedl v nebezpečí trestního stíhání, tj. aby v důsledku jeho jednání byla zvýšena možnost, že bude zahájeno trestní stíhání osoby blízké. Obviněný uvádí, že jakékoliv jednání uvedené v rozhodnutích soudů obou stupňů by zvyšovalo nebezpečí trestního stíhání M. P.. Obviněný dále namítá, že je přesvědčen, že se jeho manželka nedopustila trestné činnosti vůči jeho dceři.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 10 To 255/2011, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 2 T 216/2010, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Jestliže obviněný namítl, že se jeho manželka žádné trestné činnosti nedopustila, je třeba vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy. Obviněný mohl podle závěrů soudů obou stupňů zabránit M. P. v páchání trestné činnosti zejména tím, že mohl na svoji manželku psychicky působit, aby trestného jednání zanechala, případně odejmout poškozenou A. P. z dispozice M. P.. Dále uvedl, že soudy obou stupňů si byly naznačeného výkladu vědomy a nekladly obviněnému za vinu, že jednání M. P. neoznámil podle §168 odst. 2 tr. zák. orgánům činným v trestním řízení, orgánům sociální ochrany dětí apod., protože takové jednání by patrně ve svém důsledku znamenalo skutečně zahájení trestního stíhání M. P.. Soudy obou stupňů shledaly naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu v tom, že obviněný fakticky nezabránil trestnému jednání M. P. a dopustil se tak trestného činu nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Obviněný uplatnil právně relevantní námitku, spočívající v tom, že pokud by věděl o týrání poškozené M. P., nemohl její jednání překazit, aniž by ji uvedl v nebezpečí trestního stíhání. Obviněný je přesvědčen, že jakékoliv jednání uvedené v rozhodnutích soudů obou stupňů by zvyšovalo nebezpečí trestního stíhání jeho manželky M. P..
V řízení o dovolání je Nejvyšší soud povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, z nichž vyplývá, že obviněný spáchal trestný čin nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák.
Podle §167 odst. 1 tr. zák. kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 tr. zák., a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li trestní zákon na trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 tr. zák. trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.
Podle §167 odst. 2 tr. zák. kdo spáchá trestný čin nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák., není trestný, nemohl-li trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestnosti, týká-li se nepřekažení trestného činu vlastizrady (§91 tr. zák.), rozvracení republiky (§92 tr. zák.), teroru (§93 tr. zák.), teroristického útoku (§95 tr. zák.), záškodnictví (§96 tr. zák.), sabotáže (§97 tr. zák.), vyzvědačství (§105 tr. zák.), ohrožení utajované informace podle §106 tr. zák., účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 2 a 3 tr. zák. nebo genocidia (§259 tr. zák.).
Obviněný namítl, že je přesvědčen, že jeho manželka se nedopustila trestné činnosti vůči jeho dceři. Dovolatel uplatnil obdobnou námitku již v řízení o odvolání. Nejvyšší soud zjistil, že touto námitkou se odvolací soud již zabýval a dostatečně a správně se s ní vypořádal v odůvodnění svého usnesení. Dospěl k závěru, že obviněný musel vědět o tom, že jeho manželka M. P. týrá poškozenou, přičemž trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 tr. zák. je zahrnut mezi trestné činy taxativně vymezené v §167 odst. 1 tr. zák. Obviněný podle své vlastní výpovědi žil s rodinou ve společné domácnosti, s dětmi trávil volný čas a běžně si s nimi hrál. Jednotlivá zranění způsobená poškozené v různém časovém období mohla být stará až několik měsíců a je tedy vyloučeno, aby si jich nevšiml. Tento závěr pak potvrzuje i výpověď svědkyně D. K., na jejíž dotaz ohledně původu poškození kůže na hýždích a nohou poškozené obviněný reagoval podrážděně a vyhýbavě.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného, že pokud by věděl o týrání nezletilé poškozené M. P., nemohl její jednání překazit, aniž by ji uvedl v nebezpečí trestního stíhání podle §167 odst. 2 tr. zák. Obviněný, který se svojí manželkou a nezletilými dětmi žil ve společné domácnosti, měl řadu možností, jak zabránit M. P. v páchání trestného činu, aniž by ji uvedl v nebezpečí trestního stíhání. Obviněný jako otec nezletilé poškozené mohl minimálně psychicky působit na svoji manželku, aby se nedopouštěla takového jednání vůči poškozené, která je jeho dcerou a nedosáhla věku pěti let. Stejně tak mohl poškozenou odejmout z dispozice M. P. a případně ji svěřit na určitou dobu do péče své sestry svědkyně D. K.. Realizace takového jednání nijak nezvyšuje hrozbu zahájení trestního stíhání M. P.. Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů správně nekladly obviněnému za vinu, že jednání své manželky neoznámil podle §168 odst. 2 tr. zák. např. orgánům činným v trestním řízení, orgánům sociálně-právní ochrany dětí apod., což by patrně ve svém důsledku znamenalo zahájení trestního stíhání M. P.. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek