ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1581.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1581/2011-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. ledna 2012 dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 10/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, v části, v níž byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, uznal obviněného M. K. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Podle §206 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému povinnost, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 4 ZT 122/2010, pro skutek, kvalifikovaný v obžalobě jako skutek ad 1) přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Proti odsuzující části rozsudku podal obviněný odvolání. Státní zástupce podal odvolání proti zprošťujícímu výroku a výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného i státního zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek nelze kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst.1 tr. zák., neboť skutková podstata tohoto trestného činu vyžaduje přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, podle níž: „svěřenou věcí a předmětem útoku v případě trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. mohou být i peníze předané oprávněnou osobou jiné osobě k další dispozici s nimi, ovšem pouze za předpokladu, že tímto způsobem nepřejdou do majetku této osoby a nestanou se jejím příjmem. Pokud vznikne mezi takovými osobami právní vztah vyplývající z uzavřené smlouvy a předmětná finanční částka má povahu sjednané zálohy, je vždy nezbytné zjistit, o jaký typ smlouvy v daném případě jde. Jestliže například nebylo kupujícímu dodáno zboží, které bylo předmětem kupní smlouvy podle §588 a násl. obč. zák. nebo v případě smlouvy o dílo podle §631 a násl. obč. zák. zhotovitel objednané dílo neprovedl, může jít toliko o nesplnění závazků z takových smluv, pokud by ovšem nedošlo k podvodnému vylákání zálohy pod předstíranou záminkou dodání zboží nebo ve druhém případě o úmysl neprovést dílo vůbec a tímto způsobem se obohatit“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Tdo 425/2004). Poukázal na to, že předmětem trestného činu zpronevěry měla být podle soudů obou stupňů složená záloha, kterou přijal na základě smlouvy o dílo, která představovala část jeho odměny a která se stala jeho vlastnictvím, a proto se nemůže v tomto případě jednat o svěřenou cizí věc podle §248 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Dále uvedl, že pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, nebyl mu prokázán úmysl spáchat trestný čin, a nebyla proto naplněna subjektivní stránka trestného činu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, ve výrocích, které se jej týkají, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele v podstatě odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a považuje je za částečně důvodné. Záloha převzatá dodavatelem na základě smlouvy o dílo podle §631 a násl. obč. zák. se stává vlastnictvím zhotovitele díla a ten se ve vztahu k ní nemůže dopustit trestného činu zpronevěry, neboť se nejedná o cizí svěřenou věc. To platí i v situaci, kdy dodavatel následně dílo neprovede a nebo je neprovede ve sjednaném rozsahu. Poukázal na to, že o trestný čin zpronevěry by se mohlo jednat v situaci, kdyby došlo k platnému odstoupení od smlouvy a zhotovitel díla zálohu nevrátil v úmyslu přisvojit si předtím poskytnuté peníze, které se v důsledku odstoupení od smlouvy staly ve vztahu ke zhotoviteli svěřenou cizí věcí (srov. usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1449/2005). Dodal, že skutek popsaný ve skutkových větách a v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů nevykazuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., resp. podle §206 tr. zákoníku, neboť peníze převzaté obviněným jako záloha ve vztahu k obviněnému nebyly svěřenou cizí věcí. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že za tohoto stavu věci je pak irelevantní námitka dovolatele, že nejednal v úmyslu vylákat finanční prostředky.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a teprve v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Obviněný uplatnil právně relevantní námitku spočívající v tom, že předmětem trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. měla být podle soudů obou stupňů složená záloha, kterou přijal na základě smlouvy o dílo, představovala část jeho odměny a stala se jeho vlastnictvím, a proto se nemůže v případě této zálohy jednat o svěřenou cizí věc podle §248 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Věc je svěřena pachateli, jestliže mu je odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. K přisvojení si cizí svěřené věci pak dojde takovým jednáním, naloží-li pachatel s věcí v rozporu s účelem svěření, a to způsobem, kterým maří základní účel svěření. Svěřenou věcí a předmětem útoku v případě trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. mohou být i peníze předané oprávněnou osobu jiné osobě k další dispozici s nimi, ovšem pouze za předpokladu, že tímto způsobem nepřejdou do majetku této osoby a nestanou se jejím příjmem. Pokud vznikne mezi takovými osobami právní vztah vyplývající z uzavřené smlouvy a předmětná finanční částka má povahu sjednané zálohy, je vždy nezbytné zjistit, o jaký typ smlouvy v daném případě jde. Pokud jde o smlouvu o dílo podle §631 a násl. je třeba vycházet z toho, že převzal-li obviněný na podkladě této smlouvy peníze v podobě zálohy na provedení díla, nemohl spáchat trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák., i když zálohu použil pro svou potřebu, dílo neprovedl a zálohu nevrátil. V uvedeném případě totiž záloha předaná objednatelem zhotoviteli díla přešla do majetku obviněného, splynula s jeho ostatním majetkem a nic mu nebránilo v tom, aby ji použil pro svoji vlastní potřebu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1449/2005).
O trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. by se mohlo jednat v situaci, kdyby došlo k platnému odstoupení od smlouvy a zhotovitel díla zálohu nevrátil v úmyslu přisvojit si předtím poskytnuté peníze, které by se v důsledku odstoupení od smlouvy staly ve vztahu ke zhotoviteli svěřenou cizí věcí. Okolnost, že by došlo k odstoupení od smluv o dílo, není ve skutkových větách soudů obou stupňů uvedena a existence takovéto okolnosti nevyplývá ani z odůvodnění jejich rozhodnutí.
Nesplnění závazku zhotovitelem ze smlouvy o dílo, na základě které byla převzata záloha, by mohlo být považováno za trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. v případě, kdyby došlo k podvodnému vylákání zálohy s úmyslem dílo neprovést vůbec a tímto způsobem se obohatit (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Tdo 425/2004). Existence takového úmyslu je v trestní věci obviněného zpochybněna od počátku tím, že v případě dílčího útoku pod bodem 2) výroku o vině soudu prvního stupně (stejně jako v případě dílčího útoku, pro který byl obžaloby zproštěn) obviněný práce v určitém rozsahu provedl. Kvalifikaci trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. však soudy nepoužily a vycházely z nesprávného právního názoru, že finanční zálohy poskytnuté poškozenými byly ve vztahu k obviněnému svěřenou cizí věcí. Za tohoto stavu věci je v podstatě irelevantní námitka obviněného, že nejednal v úmyslu vylákat finanční prostředky.
Nejvyšší soud shledal, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, v části, v níž byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí obou soudů v odsuzující části, ve výroku o vině a náhradě škody, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Brně je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán podle §265s odst. 1 tr. ř. právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek