ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1592.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1592/2011-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. ledna 2012 dovolání obviněného Š. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 To 222/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 127/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. M. odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 4 T 127/2010, uznal obviněné F. H. a Š. M. vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že „po vzájemné dohodě obviněný F. H. jako jediný jednatel společnosti SIMMP, spol. s r. o. se sídlem Mimoňská 205, Zákupy, IČ: 48289060, uzavřel dne 21. 11. 2006 v P., T., leasingovou smlouvu č. ... se společností Santander Consumer Finance, a. s., se sídlem Šafránkova 1, Praha 5, IČ: 25103768, na pronájem vozidla Mercedes Benz E Diesel W 211 270 CDI v celkové pořizovací hodnotě 1,100.000,- Kč a zavázal se po dobu 48 měsíců hradit splátky ve výši 32.098,- Kč, ač již při uzavírání smlouvy věděl, že splátky vzhledem ke své finanční situaci nemůže hradit a vozidlo nebude užívat, neboť smlouvu uzavřel na žádost obviněného Š. M., který měl dle dohody vozidlo užívat a hradit splátky leasingu. Obviněný Š. M. slíbil za uzavření leasingové smlouvy a předání vozidla obviněnému F. H. obstarání úvěru 5,000.000,- Kč k podnikání, úvěr neobstaral, splátky leasingu nehradil, pouze uhradil platby k povinnému ručení ve výši 2.145,- Kč, předmět leasingu nevrátil a poškozené společnosti Santander Consumer Finance, a. s., způsobili škodu ve výši 770.000,- Kč“.
Podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného Š. M. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 3. 2009. sp. zn. 1 T 5/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným povinnost společně a nerozdílně uhradit škodu ve výši 753.958,- Kč poškozené společnosti Santander Cosumer Finance, a. s.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 To 222/2011, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného F. H. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného F. H. odsoudil při nezměněném výroku o vině podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému F. H. povinnost podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradit škodu způsobenou trestným činem.
Podle §256 tr. ř. soud zamítl odvolání obviněného Š. M. V ostatních částech zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 To 222/2011, podal obviněný Š. M. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že popsaný skutek ve vztahu k jeho osobě nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., neboť v něm chybí prokázání úmyslného jednání z jeho strany, jak již uvedl v odvolání. Podle názoru obviněného se soud druhého stupně nezabýval v řízení o odvolání touto námitkou a ve svém rozsudku se o ní nezmínil. Odvolací soud nesprávně posoudil skutek, který byl předmětem výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 To 222/2011, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Obviněný uplatnil právně relevantní námitku spočívající v tom, že popsaný skutek ve vztahu k jeho osobě nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr.zák., neboť v něm chybí prokázání úmyslného jednání z jeho strany. Tuto námitku obviněný uplatnil již ve svém odvolání a odvolací soud se jí zabýval a v souladu se zákonem se s ní ve svém rozhodnutí vypořádal. Učinil závěr, že podvodný úmysl v jeho jednání lze dovodit z okolností, které k podpisu leasingové smlouvy č. ... se společností Santander Consumer Finance, a. s. vedly, ze způsobu manipulace s uvedeným vozidlem, které bylo zcela vyňato z faktického nakládání obviněného F. H. Obviněného nemůže vyvinit ani skutečnost, že leasingovou smlouvu č. ... nepodepsal, neboť participace na ní je prokázána jeho úhradou akontace a úhradou pojištění vozidla (č. l. 327).
Nejvyšší soud nemá důvod, aby se odchyloval (a zásadně tak ani nemůže činit) od své dosavadní judikatury, podle níž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 17 pod T – 408). Tak je tomu i v případě námitky obviněného, s níž se soudy obou stupňů dostatečně a v souladu se zákonem vypořádaly, a proto Nejvyšší soud na správné právní závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 To 222/2011, pro stručnost zcela odkazuje.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za splnění podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek