ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1678.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1678/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 1. 2012 o dovolání obviněného J. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 9 To 165/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 8/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 25 T 8/2010, byl obviněný J. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců se zařazením do věznice s dozorem.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 v tom, že obviněný dne 22. 1. 2010 kolem 03,00 hodin v Praze 7 řídil automobil zn. VW Transporter registrační značky …, ačkoli mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to rozhodnutími soudů ve věci Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 114/2008, ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 269/2008 a ve věci Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 30/2009.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 9 To 165/2011, podle §265 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Ohradil se proti tomu, že byl v napadeném usnesení označen za „speciálního recidivistu“, a namítl, že trestní zákoník ani trestní řád tento pojem neznají. Další námitky obviněného se týkaly toho, že Městský soud v Praze zaznamenal vady v rozsudku a v postupu Obvodního soudu pro Prahu 7, ale nezrušil rozsudek a sám se navíc dopustil pochybení při citaci ustanovení o subsidiaritě trestní represe. Podle obviněného se Městský soud v Praze nevypořádal se všemi jeho námitkami uvedenými v odvolání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby sám ve věci rozhodl nebo přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a že pokud bylo podáno ze zákonného dovolacího důvodu, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Pod žádný z těchto dovolacích důvodů nelze podřadit námitky týkající se reakce Městského soudu v Praze v souvislosti se zjištěnými vadami rozsudku a postupu Obvodního soudu pro Prahu 7. Vadou rozsudku totiž bylo jen to, že v něm nebylo uvedeno místo narození obviněného. Nešlo však o podstatnou vadu, neboť nevznikly žádné pochybnosti o totožnosti obviněného a nehrozilo, že by mohl být zaměněn s jinou osobou. Pokud Městský sodu v Praze vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 7 to, že si neopatřil rozsudky o předchozí trestné činnosti obviněného, pak tuto vadu sám napravil tím, že ve veřejném zasedání provedl těmito rozsudky důkaz, a učinil závěr, že meritorní správnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 se doplněním důkazů jen potvrdila. Městský soud v Praze vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 7 také nepřiléhavost části odůvodnění rozsudku úvahami o stupni společenské nebezpečnosti činu, neboť na posuzovaný případ byl aplikován trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, který stanoví jiná hlediska pro ukládání trestu. V této spojitosti se Městský soud v Praze zmínil o zásadě subsidiarity trestní represe, přičemž odkázal na ustanovení §12 odst. 2 tr. ř., ačkoli správně jde o ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Jde pouze o evidentní písařskou chybu, neboť z obsahu textu napadeného usnesení je jasné, že Městský soud v Praze měl na mysli ustanovení trestního zákoníku, a nikoli trestního řádu. S žádným z deklarovaných dovolacích důvodů nekoresponduje ani ta část dovolání, v níž obviněný uvedl, že Městský soud v Praze se dostatečně nevypořádal se všemi námitkami uvedenými v odvolání. Pokud tím obviněný mínil námitky týkající se přiměřenosti trestu, pak ani tím není naplněn dovolací důvod (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). S otázkou přiměřenosti trestu, která stojí mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů, souvisí otázka tzv. speciální recidivy obviněného. I když tento pojem není součástí terminologie používané trestním zákoníkem a trestním řádem, ustálilo se používání tohoto pojmu v soudní praxi pro označení situace, kdy obviněný spáchal trestný čin, ačkoli v minulosti již byl odsouzen pro trestný čin téže povahy. Jedná se o určitý způsob vyjádření přitěžující okolnosti uvedené v §42 písm. p) tr. zákoníku, totiž že pachatel byl již pro trestný čin odsouzen. Použití uvedeného pojmu v odůvodnění rozhodnutí nelze dovoláním nikterak napadat.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný výslovně nespojil žádnou konkrétní námitku. Z kontextu podaného dovolání lze usuzovat, že neúplnost napadeného usnesení obviněný spatřoval v tom, že Městský soud v Praze nerozhodl výrokem, jímž by zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7. Ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. má při vymezení dovolacího důvodu na mysli situaci, kdy soud nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí, a nikoli situaci, kdy soud rozhodl o předmětu rozhodnutí jiným výrokem, než jaký přicházel v úvahu místo výroku skutečně učiněného. V posuzované věci měl Městský soud v Praze rozhodnout o odvolání obviněného, to také učinil, a pokud odvolání zamítl, vyčerpal celý rozsah toho, co bylo předmětem rozhodnutí. V napadeném usnesení tedy evidentně žádný výrok nechybí ani není neúplný. To, že obviněný si představoval jiné rozhodnutí o odvolání než jeho zamítnutí, nic nemění na úplnosti výrokové části napadeného usnesení.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec