ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.178.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 178/2012-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. března 2012, v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného F. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 5 To 271/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 139/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 105 T 139/2010, byl obviněný F. M. uznán vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §199 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §85 odst. 2 a §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také omezení, aby se ve zkušební době zdržel požívání alkoholických nápojů a podrobil se na výzvu probačního úředníka kontrole hladiny alkoholu v těle. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 26 T 135/2010, za sbíhající se trestnou činnost.
Citovaný rozsudek soudu I. stupně napadla odvoláním pouze státní zástupkyně. Odvolání bylo podáno v neprospěch obviněného toliko proti výroku o trestu, když se státní zástupkyně domáhala, aby byl obviněnému uložen trest odnětí svobody nepodmíněný.
Z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 5 To 271/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak v rozsahu zrušení sám rozhodl ve věci tak, že obviněnému uložil podle §199 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně také zrušil výše uvedený rozsudek za sbíhající se trestnou činnost, a to ve výroku o trestu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Soudům obou stupňů vytýká pochybení při použití skutkové podstaty přečinu podle §199 odst. 1 tr. zákoníku, když samotná poškozená odmítla, že by ji týral, a z její výpovědi není ani patrné, že by jeho jednání považovala za těžké příkoří. V podrobnostech přitom uvádí výpověď poškozené M. K., její dcery, a dalších svědků, z kterých podle jeho názoru vyplývá, že nebylo prokázáno bití poškozené, bolestivé tahání za vlasy, údery hlavou o zeď, nebo jiné jednání vyššího stupně hrubosti, bezcitnosti a trvalosti, které by poškozená pociťovala jako těžké příkoří. Nebyla proto podle jeho názoru naplněna skutková podstata přečinu podle §199 odst. 1 tr. zákoníku. V doplnění dovolání pak uvedl, že trvá na výslechu svědků, které konkrétně uvádí s tím, že naopak on byl závislý na poškozené, kterou byl také obtěžován a omezován natolik, že musel opakovaně vyhledat odbornou psychiatricku pomoc, což dokládá kartami o návštěvách psychiatrické ambulance.
Obviněný také uvedl, že i přes své výhrady se proti rozsudku soudu I. stupně neodvolal, akceptoval uložený výchovný trest, ale nemůže již akceptovat účelové hodnocení skutkového děje krajským soudem ve vztahu k uloženému trestu. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřený okolnostem případu, když nebyl pouze sám odpovědný za případné neshody s poškozenou. Krajskému soudu také vytýká, že plně nedostál své zákonné přezkumné povinnosti podle §254 odst. 1 tr. ř., když nenapravil pochybení soudu I. stupně ohledně závěru o jeho vině. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu a přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem, aby byl zproštěn obžaloby, nebo aby jej Nejvyšší soud sám zprostil obžaloby. V případě, že by Nejvyšší soud dovodil jeho vinu, navrhl, aby mu byl uložen stejný trest, jak byl uložen soudem I. stupně.
Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud předně uvádí, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Je tedy zjevné, že pod uplatněný důvod dovolání by spadaly námitky obviněného proti výroku o jeho vině, pokud by ve vztahu k tomuto výroku bylo dovolání přípustné. V daném případě tomu tak ale není, protože obviněný sám odvolání proti rozsudku soudu I. stupně nepodal a odvolání v jeho neprospěch bylo státní zástupkyní podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu. Odvolací soud tak v daném případě v souladu s dispoziční zásadou splnil svoji přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení §254 odst. 1, 2 tr. ř., a neshledal přitom, že by vada vytýkaná v odvolání státní zástupkyně výroku o trestu, měla svůj původ v jiném, odvoláním nenapadaném výroku. Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně pouze v oddělitelném výroku o trestu. Výrok rozsudku soudu I. stupně o vině F. M. přečinem podle §199 odst. 1 tr. zákoníku, tak nabyl právní moci již marným uplynutím lhůty obviněného k podání odvolání, když státní zástupkyně jej podala výhradně proti výroku o trestu.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Protože výrok o vině rozsudku soudu I. stupně nabyl právní moci již před rozhodnutím odvolacího soudu ohledně napadeného výroku o trestu, je zřejmé, že se odvolací soud zabýval a rozhodl pouze ohledně trestu, a pouze proti tomuto výroku, o kterém bylo rozhodnuto ve druhém stupni jak vyžaduje ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., bylo možno také podat dovolání. Pokud tedy obviněný podal dovolání i proti výroku o vině, jde o výrok, který v této trestní věci dovoláním nelze napadat. Pokud by proto obviněný současně nenapadl dovoláním i výrok o trestu rozsudku odvolacího soudu přicházelo by v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustného.
Obviněný ale v dovolání také namítá, že uložený nepodmíněný trest je neadekvátní a domáhá se uložení podmíněného trestu odnětí svobody, jak byl uložen soudem I. stupně.
Proti výroku o trestu lze dovolání podat z důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V daném případě byl obviněnému uložen v rámci trestní sazby přečinu podle §199 odst. 1 tr. zákoníku, která je od 6 měsíců do 4 let odnětí svobody, trest v trvání 1 roku a 6 měsíců a jedná se také o přípustný druh trestu. V tomto směru konečně ani obviněný nic nenamítá a jeho námitky svědčí pro jednoznačný závěr, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný. Nepřiměřenost uloženého trestu, ale nelze namítat v dovolání, protože taxativní důvody dovolání proti výroku o trestu jsou uvedeny toliko ve výše citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto dovolání obviněného proti nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody je dovoláním podaným z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Výrok o trestu lze vedle trestu odnětí svobody na doživotí (viz §265b odst. 2 tr. ř.) výjimečně napadnout i prostřednictvím obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nikoliv ale proto, že uložený trest je nepřiměřeně přísný nebo mírný, ale pouze v případě, že se při ukládání trestu řeší hmotně právní otázky, jako např. v tomto případě otázka, zda jsou dané trestné činy v souběhu a přichází proto v úvahu uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru ale obviněný v dovolání nic nenamítá.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš