ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.18.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 18/2012-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 1. 2012 dovolání obviněného F. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 To 74/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 25/2011 a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání obviněného F. G. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 1 T 25/2011, byl obviněný F. G. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. l, §140 odst. l tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. l písm. a), d) tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. l, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného I. V. G.
Odvolání, která podali obviněný F. G. a státní zástupce v neprospěch obou obviněných, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 To 74/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný F. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Napadl výrok o zamítnutí svého odvolání, pokud jím byl ponechán beze změny výrok o vině pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. l, §140 odst. l tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný shodně s předcházejícím odvoláním namítl, že skutek měl být správně posouzen jako pokus zločinu zabití podle §21 odst. l, §141 odst. l tr. zákoníku. Důvod pro toto posouzení obviněný spatřoval v tom, že poškozený mu dlužil peníze za vykonanou práci, nedodržoval slíbené termíny zaplacení a odkládal splnění svého dluhu. Obviněný poukázal na svou tíživou sociální a rodinnou situaci, která ho dlouhodobě stresovala a která se v důsledku uvedeného jednání poškozeného dále zhoršovala. Obviněný F. G. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. ohledně obviněného F. G. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání není důvodné.
Jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. l, §140 odst. l tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Praze, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný F. G. dne 24. 11. 2010 kolem 12,30 hodin v N. V., ul. P. O., okr. Praha - východ, ve stavební buňce na staveništi rodinných domů v průběhu rozepře ohledně termínu a výše částek vyplácených za provedené práce ve stavu prostého zlobného afektu a v úmyslu usmrtit velkou silou udeřil poškozeného R. B. do hlavy tupou stranou sekery o délce 50 cm, čímž mu způsobil závažná zranění specifikovaná ve výroku o vině, avšak ke smrti poškozeného, která jinak z jeho zranění hrozila, nedošlo pouze proto, že mu byla poskytnuta včasná a vysoce specializovaná léčba.
Zločinu zabití podle §141 odst. l tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.
Posouzení skutku podle §141 odst. l tr. zákoníku je namístě za předpokladu, že je splněna alespoň jedna ze dvou alternativních podmínek, jimiž je silné rozrušení pachatele nebo předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného. Silné rozrušení pachatele musí vyplývat ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. V posuzovaném případě nebyla splněna žádná z uvedených podmínek.
Vztah obviněného F. G. k poškozenému R. B. byl založen na tom, že pro poškozeného vykonával společně s obviněným I. V. G. stavební práce. Tento vztah byl narušen tím, že poškozený platil za práce obviněných opožděně, ale až dosud vždy své závazky nakonec splnil. Kritického dne se obvinění sešli s poškozeným a očekávali od něho v souladu s jeho slibem zaplacení částky 17 000 Kč, avšak poškozený tuto částku neměl a nabídl částku 7 000 Kč s tím, že zbytek zaplatí později. Na to obviněný F. G. reagoval tak, že vzal sekyru, která se shodou okolností nacházela na místě, a její tupou stranou udeřil poškozeného do hlavy.
Obviněný F. G. se za popsaných okolností ocitl ve stavu silného rozrušení. Původ tohoto rozrušení ovšem nespočíval ve strachu, úleku nebo zmatku, ani v jiném omluvitelném hnutí mysli, které by bylo srovnatelné se strachem, úlekem nebo zmatkem. Obviněný se nacházel ve stavu prostého zlobného afektu, který byl projevem jeho osobních vlastností. V případě obviněného jde o nevyrovnanou osobnost s rysy lability, egocentrismu, impulsivity, zvýšené dráždivosti, nedostatečné sebejistoty, podezíravosti a nerealističnosti. Z dalších zjištění, která soudy učinily ohledně osoby obviněného, je patrno, že jeho afektivita je labilní, egocentrická a ovládání méně spolehlivé a že zlobný afekt je u něho snadno vyvolatelný v situacích zátěže. Obviněný byl vystaven zátěži, kterou navodil fakt neuspokojeného nároku na peněžní plnění od poškozeného a která byla nepříznivě ovlivněna celkově obtížnou sociální situací rodiny obviněného. Význam těchto okolností ovšem nelze ve prospěch obviněného přeceňovat. Obviněný projevil především nedostatek sebekontroly ve vztahu k okolnosti, že uspokojení jeho nároku bylo poškozeným oddalováno. Poškozený nijak nezpochybňoval nárok obviněného ani jeho výši. Spornou záležitostí byla jen doba uspokojení tohoto nároku. Obviněný trval na okamžitém uspokojení. Poškozený se evidentně snažil obviněnému vyjít vstříc alespoň tím, že nabídl částečné plnění ve výši 7 000 Kč. Obviněný to však nepřijal, i když se jednalo o částku, která ve vztahu k výši celého dluhu nebyla nijak zanedbatelná. Pokud si obviněný mohl dovolit odmítnout tuto částku, svědčí to o tom, že jeho situace nebyla tak kritická a bezvýchodná, aby tu byl důvod pokládat jeho duševní stav za „omluvitelné hnutí mysli" podle §141 odst. l tr. zákoníku. Při nabídce částečného plnění ve výši 7 000 Kč byl spor fakticky jen o to, kdy poškozený doplatí zbývající částku 10 000 Kč. Porovná-li se předmět sporu na straně jedné a stav zlosti obviněného demonstrovaný navenek napadením poškozeného úderem sekyrou do hlavy na straně druhé, pak se reakce obviněného jeví jako neadekvátní v takové míře, že je vyloučeno považovat za omluvitelné to hnutí mysli, které obviněného podnítilo k posuzovanému činu.
Posuzovanému činu předcházelo jednání poškozeného, jehož podstatou bylo oddálení slíbené platby ve výši 17 000 Kč, resp. ve výši 10 000 Kč se zřetelem k nabídce částečného plnění ve výši 7 000 Kč. Toto jednání poškozeného bylo nekorektní, avšak sotva je možné pokládat ho za „zavrženíhodné" ve smyslu §141 odst. l tr. zákoníku. Zavrženíhodné jednání se vyznačuje tím, že výrazně odporuje morálním zásadám, svědčí o závažném morálním narušení jednající osoby, ukazuje na její značnou bezohlednost k zájmům jiných osob, vyhraněné sobectví, zjevnou neúctu a přezíravost k jiným osobám apod. Zavrženíhodnost tedy vyjadřuje ostrý morální odsudek. Jednání poškozeného sice nebylo správné ani akceptovatelné, ale zároveň nebylo tak závažné, aby ho bylo možné označit za zavrženíhodné. Poškozený si byl vědom svého závazku vůči obviněným, nijak ho nezpochybňoval a chtěl jen dosáhnout odkladu, pokud jde o dobu jeho splnění, přičemž nabídl plnění částečné, které však bylo odmítnuto. Poškozený tím dal ve sporné situaci najevo smířlivý postoj k obviněným. Celkově nebylo jednání poškozeného v rozporu se zásadami morálky v tak výrazné míře, aby byl důvod hodnotit ho jako zavrženíhodné.
Otázkou právního posouzení skutku jako pokusu zločinu zabití podle §21 odst. l, §141 odst. l tr. zákoníku se oba soudy zabývaly, a pokud došly k závěru, že pro tuto právní kvalifikaci nebyly splněny podmínky, Nejvyšší soud se s tím ztotožnil.
Proto Nejvyšší soud nedůvodné dovolání obviněného F. G. podle §265j tr. ř. zamítl. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky stanovené v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec