ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.234.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 234/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. března 2012 v Brně dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 5 To 92/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 12/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 61 T 12/2010, uznal obviněného J. K. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Podle §148 odst. 3 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil peněžitý trest 400.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. 4 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy a obdobné funkce v obchodních společnostech a družstvech v trvání šesti let.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 5 To 92/2011, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodně podané proti skutkům ad 1) a 2) výroku o vině a celému výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutková zjištění soudu prvního stupně a neodstranil pochybení soudu prvního stupně. Poukázal na nesprávně vyčíslenou škodu, která měla být daňovými delikty způsobena. Dále namítl, že soud neprovedl všechny kroky k dohledání a předvolání svědkyně L. S. a nemohl tak bez dalšího odmítnout provedení výslechu této svědkyně s tím, že tato svědkyně neexistuje. Doplnění dokazování v tomto směru mohlo mít podle názoru obviněného podstatný význam pro posouzení subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., za který byl obviněný odsouzen. Namítl, že orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že svůj obchodní podíl ve společnosti ArgoCContra, s. r. o., se sídlem Třída 3. května, 763 02 Zlín – Malenovice, IČ: 47911841, úmyslně převedl na tzv. „bílého koně“ svědka P. H. za účelem nemožnosti dohledání účetnictví této společnosti. Namítl také, že uložený trest je nepřiměřeně přísný.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 5 To 92/2011, a rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 61 T 12/2010, a aby podle 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že všechny námitky, které jsou obsaženy v dovolání, obviněný již uplatňoval v předchozích fázích trestního řízení. Soudy obou stupňů se těmito námitkami zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi přesvědčivým způsobem vypořádaly. Uvedl, že soud prvního stupně se opřel při stanovení rozsahu zkrácení daňové povinnosti nejen o vyjádření Finančního úřadu ve Zlíně a výpověď svědkyně M. J., ale i o výpovědi svědků k jednotlivým zdanitelným plněním společnosti ArgoCContra, s. r. o., o listinné důkazy a o znalecký posudek Ing. Petra Janíčka z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence. Dále poukázal na to, že obviněný jako jediný jednatel společnosti ArgoCContra, s. r. o., musel vědět, jaké faktury byly touto společností vystaveny, protože je společně s dodacími listy podepisoval a také musel vědět, v jaké výši byly faktury uhrazeny, protože při platbách převodem na účet vybíral následně finanční prostředky v hotovosti z bankovního účtu, při platbách v hotovosti podepisoval vystavené pokladní doklady a potvrzoval převzetí účtované hotovosti. Následně obviněný podal daňová přiznání, ale údaje v nich obsažené nekorespondovaly se skutečně provedenými obchodními transakcemi společnosti ArgoCContra, s. r. o. Uvedl, že obviněný tímto jednáním způsobil škodu ve výši 3.393.416,- Kč, a jedná se tedy o značnou škodu podle §89 odst. 11 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují.
V řízení o dovolání se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Obviněný namítl, že doplnění dokazování o výslech svědkyně L. S. mohlo mít podstatný význam pro posouzení subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a že orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že svůj obchodní podíl ve společnosti ArgoCContra, s. r. o., úmyslně převedl na tzv. „bílého koně“ svědka P. H.. Tyto námitky obviněný uplatnil již ve svém odvolání, odvolací soud se jimi zabýval a v souladu se zákonem se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal. Odvolací soud při posuzování subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. uvedl, že obviněný J. K. byl jediným jednatelem společnosti ArgoCContra, s. r. o., a také jedinou osobou, která měla dispoziční právo účtu této společnosti u Komerční banky, a. s., ze kterého obviněný vybíral obratem platby od jednotlivých odběratelů společnosti ArgoCContra, s. r. o. Odvolací soud poukázal také na to, že společnost ArgoCContra, s. r. o., měla pouze formální sídlo, nezaměstnávala žádné zaměstnance a obviněný následně převedl celou společnost po roce jejího fungování s dluhy na tzv. „bílého koně“ svědka P. H.. Odvolací soud se ztotožnil se správnými závěry soudu prvního stupně, který neprovedl výslechy svědků Mgr. P. Z., Ing. J. P. a L. S., neboť z výpovědi svědka P. H. jednoznačně vyplynulo, že nikdy nepřebral účetnictví společnosti ArgoCContra, s. r. o., a podrobně popsal způsob, jakým se stal vlastníkem obchodního podílu a jednatelem uvedené společnosti. Nejvyšší soud těmto námitkám obviněného nepřisvědčil a pro stručnost odkazuje na správné závěry odvolacího soudu.
Obviněný namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný podřadil námitku nepřiměřenosti uloženého trestu pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolatel svou námitkou o přísnosti uloženého trestu nenaplnil žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek