ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.257.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 257/2012-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 3. 2012 o dovolání, které podal obviněný Z. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 10 To 500/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 183/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 2 T 183/2010, byl obviněný Z. B. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku a odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let s tím, že podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také ochranné léčení.
Jako zločin posoudil Okresní soud v Náchodě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejméně od počátku roku 2008 do 10. 7. 2010, kdy byl zadržen a poté vzat do vazby, ve svém bydlišti v N.-M. P., několikrát týdně fyzicky napadal svou manželku E. B., a svého syna M. B., kteří s ním žili ve společné domácnosti, a manželku různě psychicky týral, vyžadoval po ní sexuální praktiky, ohledně nichž mu muselo být zřejmé, že je poškozená nechce provozovat a podrobuje se jim pouze ze strachu, a při tom ji často i ponižoval, přičemž v bodech 1-16 výroku o vině jsou specifikovány konkrétní formy jednání obviněného, a to i tak závažné jako např. stříkání náplně sněhového hasicího přístroje do úst (bod 6), střelba ze vzduchovky (body 7, 12), pronásledování s nastartovanou motorovou pilou (bod 8), násilné držení hlavy pod vodou ve vaně (bod 9), pálení ochlupení na přirození (bod 10), zasouvání jablka do pochvy (bod 13), zavedení erotických vibrátorů do pochvy a do análního otvoru a jejich dlouhodobé ponechání spojené s přelepením bederní krajiny izolepou (bod 14), zavedení klacku do přirození (bod 15) atd.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, a odvolání syna obviněného M. B. a družky obviněného M. J. byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 10 To 500/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V mezích dovolacích důvodů namítl, že „skutek ... je ... popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění tak, že ... nevykazuje všechny zákonné znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku". Mimo rámec dovolacích důvodů uplatnil námitky týkající se hodnocení důkazů a skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a řízení vedené před Okresním soudem v Náchodě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo v podstatné části podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Zároveň je nutné, aby tomuto dovolacímu důvodu svým obsahem odpovídaly uplatněné námitky.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím pádem i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. odpovídá v krajním případě jen ta část dovolání, v níž obviněný paušálně zpochybnil správnost právního posouzení skutku slovy, že skutek popsaný ve výroku rozsudku a rozvedený v jeho odůvodnění nevykazuje znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku. Obviněný formuloval tuto námitku povšechně, aniž jakkoli blíže konkretizoval, který nebo které ze zákonných znaků uvedeného zločinu nebyly podle jeho názoru naplněny skutkem uvedeným ve výroku o vině. Za tohoto stavu se Nejvyšší soud nemůže se zmíněnou částí dovolání obviněného vypořádat jinak než konstatováním, že skutek uvedený ve výroku o vině evidentně vykazuje znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku, a odkazem na právní závěry Okresního soudu v Náchodě a Krajského soudu v Hradci Králové, které považuje za správné.
Obviněný však dovoláním primárně sledoval změnu skutkových zjištění soudů. V tomto ohledu obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozeného M. B. učiněnou v hlavním líčení dne 12. 10. 2011. Tím se ovšem obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Může tak učinit jen zcela výjimečně, vyžaduje-li to náprava stavu, kdy bylo dotčeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces, to znamená v případě, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především svědecké výpovědi poškozených a dále pak důkazy, jimiž byla byť nepřímo ověřena jejich věrohodnost. Poškozený M. B. v hlavním líčení dne 12. 10. 2011 změnil svou svědeckou výpověď, kterou učinil v předcházejícím hlavním líčení, v tom smyslu, že se snažil jednání obviněného bagatelizovat. Soudy tuto změnu svědecké výpovědi poškozeného zaznamenaly, zabývaly se jí a přijatelně vysvětlily, proč ji považují za nevěrohodnou a proč vycházejí z původní svědecké výpovědi poškozeného. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby znovu reprodukoval, rozebíral a přehodnocoval provedené důkazy a aby z nich vyvozoval nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Soudy své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vyložily. Skutková zjištění, která jsou výsledkem tohoto hodnocení, evidentně nejsou v žádném extrémním rozporu s důkazy. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem není ani námitka, že nebylo rozhodnuto o zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný předtím ve shodě s obžalobou uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 2 T 183/2010 (tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 10 To 191/2011, s tím, že věc byla vrácena Okresnímu soudu v Náchodě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl). Pro úplnost lze jen poznamenat, že útoky, které byly podle obžaloby a podle rozsudku ze dne 9. 3. 2011 zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, byly v rozsudku ze dne 12. 10. 2011 posouzeny jako součást zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku (viz body 13-16 výroku). Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu žádné rozhodnutí o zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v daném případě na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Uvedená vázanost se projevuje také tím, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec