ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.28.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 28/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. ledna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Z., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 7 To 292/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 8/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 8/2011, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a podle §250 odst. 2 tr. zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené společnosti NON IRON METALS, s. r. o. a se zbytkem nároku byla uvedená společnost odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 7 To 292/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítá, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi pro rozhodnutí o jeho vině, když nevyhověl jeho návrhu na provedení výslechu svědka P. R.. Pochybení odvolacího soudu pak spatřuje v tom, že nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazu výslechem svědka J. Š.. Podle obviněného by tyto výpovědi měly podstatný vliv pro posouzení otázky naplnění jak objektivní, tak i subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu, pro který byl uznán vinným. Dále konstatuje, že měl u poškozené společnosti NON IRON METALS, s. r. o. přislíbenou odměnu za práci částku 10.000,- Kč týdně, a protože si tuto povinnost uvedená společnost nesplnila, uplatnil na částky, které pro ní inkasoval, zadržovací právo. Vzhledem k tomu pak v žádném případě nemohl jednat v úmyslu sebe obohatit a způsobit tak škodu na cizím majetku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolaní uvedl, že pokud obviněný konečné odběratele poškozené firmy, kterou zastupoval, uvedl vědomě v omyl, že je oprávněn k převzetí hotovosti za poškozenou firmu, není možno dospět k závěru, že by převzaté finanční prostředky u sebe měl právem, což je obligatorní podmínkou řádného uplatnění zadržovacího práva v intencích ustanovení §176 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Tento závěr, který nalézací soud konstatoval a jež pak soud odvolací svým rozhodnutím i stvrdil, přitom platí bez ohledu k tomu, jaké měl obviněný příjmy před tím, než začal se spol. NON IRON METALS, s. r. o., spolupracovat, či jaké důvody jej k „přestupu“ vedly, ale i bez nutnosti objektivizovat případné naplnění dalších podmínek řádného uplatnění zadržovacího práva (např. nutné splatnosti jeho pohledávky vůči osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat). Obviněný tak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky pouze namítá nesprávná skutková zjištění, resp. nedostatečný rozsah provedeného dokazování. K takovéto argumentaci nelze přihlížet, neboť takové námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
K námitce neprovedení důkazů jim navrhovaných Nejvyšší soud uvádí, že obviněný tímto zcela vybočil z mezí uplatněného dovolacího důvodu, když nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale výhradně brojí proti rozsahu dokazovaní, čímž uplatňuje námitku procesně právní, která nemůže založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Soud přitom není povinen provést všechny navrhované důkazy, jeho povinnost tkví v řádném odůvodnění neprovedení předmětných důkazů. Na tomto místě je třeba dodat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik se jeví návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek rozhodnutí v této věci splňují. V této souvislosti lze také odkázat na správné výše uvedené vyjádření státního zástupce k bezvýznamnosti okolností, které by navrhované důkazy měly prokazovat.
Obviněný dále zpochybňuje existenci subjektivní stránky trestného činu podvodu námitkou, že nemohl jednat v úmyslu obohatit sám sebe a tím způsobit škodu na cizím majetku, když podle jeho názoru oprávněně uplatnil na předmětné částky zadržovací právo, protože poškozená společnost nesplnila svojí povinnost uhradit mu odměnu za práci. Jedná se sice o obecně hmotně právní námitku, avšak obviněný ji zakládá pouze na jiných skutkových zjištěních, když tvrdí, že částky oprávněně zadržel. To je ale v protikladu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, který na základě provedeného dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že si částky ponechal neoprávněně. Tímto obviněný nabízí vlastní verzi průběhu skutkového děje, domáhá se změny skutkových zjištění, přičemž teprve sekundárně, po takto dosažené změně skutkových zjištění, že finanční prostředky získal a ponechal si je oprávněně, by mělo dojít i ke změně právního posouzení. Proto tuto námitku nelze akceptovat jako odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu. Navíc, jak také správně uvedl státní zástupce, obviněný vědomě uvedl v omyl odběratele poškozené společnosti, když vystupoval jako oprávněná osoba pro výběr finančních prostředků za dodávané zboží, což bylo v rozporu se skutečností, a proto je zřejmé, že obviněný převzal a ponechal si finanční prostředky neoprávněně, když podle §176 odst. 1 občanského zákoníku zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila svémocně nebo lstí. V takovém případě je vznik retenčního práva zcela nepřípustný (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 493/2009, ze dne 16. 2. 2011). V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí soudu I. a II. stupně, které se uvedenou námitkou patřičně zabývaly a Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožňuje.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , obviněný ho uplatnil pouze odkazem na zákonné ustanovení bez bližšího odůvodnění, a proto Nejvyšší soud obecně konstatuje, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, a proto nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš