ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.37.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 37/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 1. 2012 o dovolání obviněného M. F. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 7 To 146/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 27/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 3 T 27/2009, byl obviněný M. F. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem útisku podle §237 tr. zák. a odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva měsíce s tím, že výkon trestu byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. l tr. zák. stanovena na dvanáct měsíců. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 v podstatě v tom, že obviněný dne 22. 11. 2007 v P., U. S., nechal přerušit přívod teplé vody do bytu ve 2. patře užívaného Doc. Ing. J. Š., Dr.Sc., a jeho manželkou A. Š., aby je přinutil platit zálohy za služby spojené s užíváním bytu na určený účet.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 7 To 146/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že uvedeným skutkem nenaplnil znaky žádného trestného činu po formální ani materiální stránce. Vyjádřil názor, že pokud jednal protiprávně, šlo o útok, který svou intenzitou nedosáhl takového stupně nebezpečnosti pro společnost, aby mohl být kvalifikován jako trestný čin. Odsuzující rozhodnutí označil za zásah státu do soukromoprávních vztahů, které mohou být řešeny jinými právními instituty než prostředky trestního práva. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Z bližších okolností případu, jak jsou popsány v odůvodnění rozhodnutí obou soudů, je patrno, že posuzovaný čin byl určitým vyvrcholením neshod mezi obviněným, který se na podkladě pověření ostatních nájemníků ujal správy domu, na straně jedné a manžely Š. jako nájemci jednoho z bytů na straně druhé. Jedním z aspektů výkonu správy domu obviněným bylo to, že nájemníci posílali platby za služby spojené s užíváním bytů na účet manželky obviněného L. F. a z tohoto účtu pak byly prováděny platby ve prospěch dodavatelů služeb. Po určité době manželé Š. zpochybnili důvodnost placení záloh na účet manželky obviněného s poukazem na nedostatek kontroly použití těchto finančních prostředků a na chybějící smluvní podklad činnosti obviněného při správě domu. Manželé Š. ovšem neodmítali samotné placení služeb spojených s užíváním bytu, nechtěli se mu nijak vyhnout, pouze nesouhlasili s tím, že by tyto platby měli nadále uskutečňovat poukazováním finančních prostředků na účet manželky obviněného, a proto začali tyto platby skládat do soudní úschovy. Takto vzniklé neshody vyřešil obviněný tím, že nechal přerušit přívod teplé vody do bytu manželů Š. Přitom využil toho, že si již dříve nechal ostatními nájemníky odhlasovat „jakékoli kroky vedoucí k úhradě dlužných částek, včetně dočasného odpojení přívodu médií“. Přívod teplé vody byl obnoven dne 28. 11. 2007 za policejní asistence odbornou firmou, kterou si za tím účelem sjednali manželé Š.
Jednání obviněného rozhodně nelze pokládat za akt spadající do rámce soukromoprávních vztahů nájemníků bytů. Meze těchto vztahů obviněný výrazně překročil. Přerušení přívodu teplé vody v druhé polovině listopadu, tedy v chladném ročním období, bylo velmi citelným zásahem do práva poškozených na nerušené užívání bytu. Je-li předmětem nájemní smlouvy byt s dodávkou teplé vody, pak přívod teplé vody do bytu je nepostradatelnou součástí práv nájemníka bytu a představuje podstatný atribut užívání bytu. Z toho vyplývá, že neoprávněné zastavení dodávky teplé vody lze považovat za zásah, který brání užívání bytu. V dané věci nešlo jen o nějaké vyloženě přechodné či krátkodobé přerušení, neboť poškození byli bez teplé vody šest dnů. Navíc obviněný se o obnovení přívodu teplé vody do bytu poškozených nijak nepřičinil. Ze strany obviněného byl zásah do práva poškozených na nerušené užívání bytu evidentně nepřiměřený tomu, co bylo předmětem sporu mezi obviněným a poškozenými. Snaha obviněného vynutit si na poškozených to, aby zálohy za služby spojené s užíváním bytu poukazovali na účet jeho manželky, za situace, kdy s tím poškození nesouhlasili, neměla žádné oprávnění. Obviněnému tedy nemohlo svědčit tzv. lepší právo, jak namítal v dovolání. Jednání obviněného bylo očividnou svévolí a přesáhlo meze soukromoprávních vztahů do té míry, že nabylo povahy kriminálního činu. Obviněný především neoprávněně bránil oprávněné osobě, tj. manželům Š., v užívání bytu, jak to předvídá ustanovení §249a odst. 2 tr. zák. o trestném činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru. Kromě toho obviněný odpojením přívodu teplé vody uvedl poškozené z hlediska možnosti řádně užívat byt do tak nepříznivých poměrů, že je lze interpretovat jako tíseň, a zneužil toho k nátlaku na poškozené v tom smyslu, aby se v záležitosti způsobu placení záloh za služby spojené s užíváním bytu podřídili jeho vůli demonstrované požadavkem na placení prostřednictvím účtu jeho manželky. Je tedy možno akceptovat i právní posouzení skutku jako trestného činu útisku podle §237 tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec