ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.396.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 396/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. května 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. F. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 6 To 19/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 77/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 41 T 77/2009, byl obviněný O. F. , společně se spoluobviněným J. S. a P. M. , uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákona, kterého se dopustil jednáním uvedeným v bodech 1. a 2. výroku o vině rozsudku. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §59 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. S. a P. M. , podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené obchodní společnosti Hertz Rentex Autopůjčovna, a. s., a spoluobviněný V. Y. byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Trestná činnost obviněného ve své podstatě spočívala v tom, že (stručně uvedeno) v Praze 6 dne 5. 12. 2008, a opět dne 10. 12. 2008, po vzájemné dohodě si obviněný J. S. zapůjčil v P. u společnosti Hertz Rentax Autopůjčovna, a. s., vozidlo Fiat Ducato, a následně u společnosti R. V. vozidlo Iveco Daily, která následně spoluobvinění O. F. a P. M. s doklady i klíči předali V. Y. , který zajistil vývoz vozidla Fiat Ducato z České republiky na Ukrajinu, a tamtéž měl zajistit i vývoz vozidla Iveco Daily, a to v úmyslu vozidla nevrátit, čímž uvedeným společnostem způsobili škodu ve výši 622.000,- Kč, resp. 759.000,- Kč. Přitom obvinění J. S. , O. F. a P. M. tvořili organizovanou skupinu, ve které jako řídící článek vystupoval obviněný O. F. , půjčení vozidel zajišťoval obviněný J. S. a P. M. , zapůjčená vozidla J. S. předal O. F. a P. M. , kteří je převáželi na další místa, o kterých informovali V. Y. a odkud je další kurýři odváželi na Ukrajinu.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali obvinění O. F. a P. M. odvolání, v neprospěch V. Y. podal odvolání také státní zástupce. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 6 To 19/2011, všechna odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný O. F. dovolání, které bylo předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dne 27. 3. 2012. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se nejedná o žádný trestný čin, protože chybí subjektivní stránka jako znak trestného činu, a stejně tak chybí znak způsobení škody, skutkové podstaty trestného činu podvodu. Soudu I. stupně vytýká, že nezjišťoval, zda měl úmysl půjčená vozidla nevrátit. Nepopírá, že se podílel na zapůjčení daných vozidel, protože by V. Y. jako cizinci nebyla zapůjčena. Vozidla byla ale půjčena pro účely podnikání, a následně měla být vrácena, o čemž podle obviněného svědčí i to, že vozidla zůstala nepozměněna včetně loga a registrační značky. Soudu I. stupně přitom vytýká, že vycházel z výpovědi spoluobviněného J. S. , která se ale zásadním způsobem liší od výpovědí ostatních obviněných, a tento spoluobviněný měl také motiv vypovídat nepravdu, protože firmě, jejímž jediným společníkem dovolatel byl, dlužil v dané době dle smlouvy o půjčce částku 2.600.000,- Kč. Obviněný O. F. proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něj rozhodnutí soudů obou stupňů, a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ohledem na uplatněný důvod dovolání nelze přihlížet k námitkám obviněného ohledně nesprávného hodnocení důkazů, zejména výpovědi spoluobviněného J. S. , kterými napadá skutkové závěry soudu. Ve věci přitom státní zástupce neshledal ani tzv. extrémní nesoulad, kdy by zjištění soudů neměla žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy a při jejich logickém hodnocení by z nich nevyplývala. Protože obviněný jednal cíleně, a koordinovaně s ostatními spoluobviněnými právě za účelem vozidla půjčit a nevrátit, je podle státního zástupce zřejmé, že postupoval v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zákona. Oběma autopůjčovnám byla také způsobena škoda v daných částkách, a to již v okamžiku půjčení vozidel, protože převzetím podvodně vylákaných vozidel pod záminkou jejich půjčení, byl již trestný čin dokonán. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud obviněný soudu I. stupně vytýká, že při zjišťování subjektivní stránky jeho jednání vycházel z výpovědi spoluobviněného J. S. , který podle jeho názoru vypovídal nepravdivě, je tato námitka mimo uplatněný důvod dovolání. Obviněný totiž touto námitkou především namítá nesprávné hodnocení výpovědi spoluobviněného soudem, když J. S. v celém rozsahu doznal trestné jednání, a to včetně role obviněného O. F. v celé věci, a jeho nabídky na „zajímavý kšeft“ spočívající v tom, aby si na sebe půjčil vozidlo, které bude následně odvezeno na Ukrajinu, a pak nahlásí na policii, že se vozidlo ztratilo. Obviněný se tak domáhá nejprve změny skutkových zjištění, a až následně na základě této změny by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku, resp. k závěru o neexistenci jeho podvodného úmyslu.
V případě obou vozidel ale podvodný úmysl obviněného O. F. jednoznačně vyplývá z popisu jeho jednání v bodech 1 a 2 výroku o vině, kde je výslovně uvedeno, že všichni tři obvinění jednali „v úmyslu vozidlo nevrátit“. Závěr soudu I. stupně o existenci podvodného úmyslu má přitom oporu nejen ve výpovědi spoluobviněného J. S. , ale také vyplývá z dalších důkazů, které tuto usvědčující výpověď také podporují (dohody o provedení práce, trestní oznámení). V tomto směru postačí plně odkázat na stranu 7 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, resp. na stranu 3 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který shodné námitky obviněného správně shledal nedůvodnými.
Z provedených důkazů tak spolehlivě vyplývá, že obviněný O. F. jednal od počátku v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zákona, a tento závěr má oporu v popisu jeho jednání uvedeného v bodech 1 a 2 výroku o vině, včetně výše způsobené škody. Nelze totiž přisvědčit námitce obviněného, že autopůjčovnám žádnou škodu nezpůsobil. U trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona dochází k dokonání již obohacením, přičemž je nerozhodné, zda se obohatí pachatel nebo někdo jiný. Převzetím daných vozidel v úmyslu je nevrátit, tak došlo k zmenšení majetku daných autopůjčoven o částky ve výši zjištěné hodnoty vozidel, a tedy ke škodě na jejich majetku, které vzhledem ke své výši zakládá kvalifikační znak značné škody podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zákona (§89 odst. 11 tr. zákona – nejméně 500.000,- Kč), a to bez ohledu na to, že se vozidla posléze vrátila do dispozice podvedených autopůjčoven. Tato skutečnost je již pouze náhradou trestným činem způsobené škody, a projeví se pouze ve výroku o náhradě škody. Namítá-li proto obviněný O. F. , že žádnou škodu autopůjčovnám nezpůsobil, je i tato jeho námitka zjevně neopodstatněná.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného O. F. jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2012
Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš