ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.407.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 407/2012-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 4. 2012 o dovolání obviněného H. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 7 To 394/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 245/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného H. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 T 245/2008, byl obviněný H. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Litoměřicích skutek, který podle jeho zjištění spočíval v postatě v tom, že obviněný ve dnech 25. 6. – 26. 6. 2007 v Litoměřicích po předestření smyšlené legendy o společném podnikání, pod příslibem tichého společenství, ze kterého měla mít finanční profit, a při zneužití dlouhodobých přátelských vztahů a její důvěřivosti vylákal na poškozené J. B. částku 1 000 000 Kč.
O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 7 To 394/2010. Podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto. Obviněnému byl podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na dva roky s tím, že podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba na čtyři roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, neodpovídá znakům trestného činu podvodu. Vyjádřil názor, že ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině nevyplývá, že by byl naplněn zákonný znak „uvedení v omyl“ a že by u něho bylo dáno úmyslné zavinění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Skutek uvedený ve výroku o vině evidentně odpovídá zákonným znakům tohoto trestného činu, a to i z hlediska naplnění znaku „uvedení v omyl“ a z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění.
Obviněný uvedl poškozenou v omyl tím, že ji požádal o poskytnutí peněžních prostředků s nepravdivým tvrzením, podle něhož se poškozená měla stát tichým společníkem obchodní společnosti HB STAVIVA, s.r.o., v níž byl obviněný jediným společníkem a jednatelem, a podle něhož částka 1 000 000 Kč měla být vkladem poškozené do společného podnikání. Tomuto tvrzení poškozená uvěřila a z toho důvodu poskytla obviněnému uvedenou částku. Omyl poškozené v tom, že se stane tichým společníkem obchodní společnosti HB STAVIVA, s.r.o., byl z hlediska obviněného prostředkem, s jehož použitím dosáhl toho, že poškozená mu poskytla peněžní prostředky. Obviněný využil toho, že poškozená k němu měla dlouhodobě přátelský vztah a prakticky bezmezně mu důvěřovala.
Úmyslné zavinění obviněného vyplývá ze zjištění, že ve skutečnosti vůbec neměl záměr učinit z poškozené tichého společníka a vrátit jí peníze. O tom svědčí širší okruh objektivně zjištěných okolností. Obviněný především odmítl podepsat smlouvu o tichém společenství s poškozenou, dožadoval se toho, aby mu poškozená předem, tj. před podpisem smlouvy, poskytla peněžní prostředky, které měly reprezentovat její vklad, a s podpisem smlouvy odkazoval poškozenou na pozdější dobu. Poté, co mu poškozená poskytla peněžní prostředky, obviněný prakticky přerušil veškeré vztahy s poškozenou, opět odmítl podepsat smlouvu, a to i ve znění, které jí předtím, tj. před získáním peněz, sám předložil bez svého vlastního podpisu. Po získání peněz se obviněný dokonce snažil poškozené zapřít, že mu poskytla nějaké peníze, a v té souvislosti jí odmítl podepsat směnku nebo uznání dluhu, přičemž spoléhal na to, že část peněz ve výši 480 000 Kč mu poškozená předala v hotovosti bez písemného potvrzení (poté, co tuto částku vybrala ze svého bankovního účtu). Zbývající částku 520 000 Kč poškozená poskytla tím, že ji nechala převést ze svého bankovního účtu na účet obchodní společnosti HB STAVIVA, s.r.o. Protože obviněný nemohl nijak zpochybnit přijetí částky 520 000 Kč na účet společnosti, vystavil ohledně této částky fakturu, která měla dokládat, že poškozené prodal za tuto částku mobilní buňku, a dožadoval se na poškozené toho, aby mobilní buňku převzala, ačkoli poškozená mobilní buňku ve skutečnosti nekoupila, neobjednala, neměla pro ni žádné využití a neměla o ni zájem. K tomu přistupuje očividná přemrštěnost fakturované částky 520 000 Kč za mobilní buňku, jejíž skutečná cena byla 20 000 Kč – 30 000 Kč. Úmysl obviněného je zřejmý také z jednání, jímž si obviněný na poškozené bezprostředně vynutil poskytnutí peněz nepravdivým, ale s velkou naléhavostí prezentovaným tvrzením, že je třeba okamžitě zaplatit stroje potřebné pro společné podnikání, neboť to požaduje dodavatel strojů. Dodavatel, jímž byla obchodní společnost HSW Signall, s.r.o., ve skutečnosti nic takového nepožadoval a naopak měl z hlediska termínu platby zálohy a doplatku kupní ceny volnější podmínky. Lze poznamenat, že svědek J. Ch., který jednal za obchodní společnost HSW Signall, s.r.o., byl dokonce překvapen rychlostí, s níž obviněný zaplatil celou kupní cenu strojů.
Pokud soudy za tohoto stavu posoudily skutek jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., je to v souladu se zákonem.
Rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pokud jím byl ponechán beze změny výrok o vině, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec