ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.518.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 518/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. května 2012 v Brně dovolání obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 4 To 927/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 152/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 6 T 152/2011, uznal obviněného J. S. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 4 To 927/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl, že soudy prvního a druhého stupně došly k nesprávnému právnímu závěru, že: „Výzva k nástupu trestu mu byla doručena zcela obvyklým způsobem, jakým soudy odsouzené vyzývají k nástupu výkonu trestu a obhajoba zvolená obviněným by v konečném důsledku znamenala, že by ji mohl uplatnit každý odsouzený stíhaný pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku“. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, protože mu nebyla doručena výzva k nástupu trestu odnětí svobody a nemohl proto spáchat uvedený přečin. Soudy obou stupňů se podle jeho názoru nevypořádaly ve svých rozhodnutích s provedenými důkazy a jeho námitkami. Odůvodnění napadeného rozhodnutí trpí vážnými vadami, je nejasné, neurčité, neúplné, nepřesvědčivé a v důsledku toho nepřezkoumatelné. Obviněný namítl, že soudy se především nevypořádaly s jeho námitkou, že na doručence výzvy k nastoupení trestu chybí slovní označení doručované písemnosti, přičemž formulář výzvy založený ve spisu není označen číslem za pomlčkou – číslem listu soudního spisu, a tudíž mohl být do spisu vložen dodatečně. Proto byl v rozporu s ustanoveními §1 a §2 tr. zákoníku a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a byl mu uložen trest podle tohoto ustanovení trestního zákoníku, přičemž v době, kdy mu měla být údajně doručena výzva k nástupu trestu, nebylo jednání spočívající v nenastoupení výkonu trestu trestným činem. Podle obviněného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu a právo na osobní svobodu ve spojení s povinností orgánů státní moci rozhodovat pouze v mezích zákona.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 4 To 927/2011, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 6 T 152/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného ke dni jeho projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Výzva k nástupu trestu mu údajně nebyla doručena, a proto nemohl spáchat zmíněný přečin. Na doručence výzvy k nastoupení trestu chybí slovní označení doručované písemnosti. Obviněný uplatnil tyto námitky již ve svém odvolání, odvolací soud se jimi zabýval a v souladu se zákonem se s nimi vypořádal. Bylo prokázáno, že obviněný bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu výkon trestu odnětí svobody. Výzva k nástupu trestu mu byla doručena dne 24. 1. 2008 zcela obvyklým způsobem, jakým soudy odsouzené vyzývají k nástupu výkonu trestu, a to s dalšími doručovanými listinami. Námitka obviněného, že mu nebyla doručena výzva k nástupu trestu odnětí svobody, je námitkou skutkovou, kterou se obviněný snaží zpochybnit skutková zjištění soudů. Nejvyšší soud je vázán učiněnými skutkovými zjištěními, a proto vychází z toho, že obviněný byl v souladu se zákonem vyzván dne 24. 1. 2008 k nástupu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 T 243/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 23 To 631/2007. Neobstojí ani námitky obviněného, že výzva k nástupu trestu odnětí svobody mohla být do spisu vložena dodatečně, neboť jde rovněž o námitku skutkovou. Odkaz obviněného na to, že výzva k nástupu trestu měla být na doručence slovně uvedena, nenaplňuje uplatněný dovolací důvod. Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného je stěžejní, že obviněnému byla doručena výzva k nástupu trestu odnětí svobody. Soud prvního stupně zjistil, že nedošlo k neoprávněné manipulaci s obsahem písemností doručovaných obviněnému. Posoudil jako nevěrohodnou námitku obviněného, že soudní úřednice opomněla vložit do obálky výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. S tímto zjištěním se ztotožnil i odvolací soud. Nejvyšší soud shledal, že výzva k nástupu trestu byla obviněnému doručena zcela obvyklým způsobem, obviněný tuto výzvu ignoroval a bez závažného důvodu mařil výkon trestu odnětí svobody a naplnil tak subjektivní stránku skutkové podstaty výše uvedeného přečinu. Pokud se obviněný hájil i tím, že vyčkával rozhodnutí o jeho stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, musí Nejvyšší soud zdůraznit, že podání takové stížnosti není důvodem pro odklad vnitrostátního rozhodnutí. Stejně tak není důvodem k odkladu výkonu trestu odnětí svobody podání návrhu na obnovu řízení, dovolání k Nejvyššímu soudu nebo podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, přestože je o tom přesvědčena většina odsouzených zločinců. Nejvyšší soud proto nepřisvědčil zmíněným námitkám obviněného a pro stručnost odkazuje na správné závěry odvolacího soudu.
Obviněný dále namítl, že v době, kdy mu měla být doručena výzva k nástupu trestu, jednání spočívající v nenastoupení výkonu trestu nebylo trestným činem. Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Podle §2 odst. 2 tr. zákoníku platí, jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán.
Podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Výzva k nástupu trestu byla obviněnému doručena dne 24. 1. 2008. Obviněný ji převzal a byl povinen nastoupit výkon trestu, dobrovolně však výkon trestu nenastoupil. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně v období od 1. 1. 2009 do 10. 6. 2011 se obviněný záměrně vyhýbal nástupu výkonu trestu odnětí svobody. K ukončení trestného jednání došlo dne 10. 6. 2011, kdy byl obviněný zadržen policejním orgánem a dodán do výkonu trestu. Pro posouzení, zda obviněný spáchal svým jednáním přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je rozhodující, kdy došlo k ukončení trestného jednání obviněného, a nikoli okamžik doručení výzvy k nástupu trestu. Podle §2 odst. 2 tr. zákoníku se proto v této trestní věci užije pro kvalifikaci skutku trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010. Právní kvalifikace skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je správná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák., nyní v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., případně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
V souvislosti s tímto dovolacím důvodem obviněný namítl, že byl v rozporu s ustanoveními §1 a §2 tr. zákoníku a ustanovením čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, a byl mu uložen trest. Obviněný podle skutkových zjištění soudu spáchal výše uvedený přečin v období od dne 1. 1. 2009 do dne 10. 6. 2011, tj. k jeho dokončení došlo za účinnosti nového trestního zákoníku. Nejvyšší soud shledal, že v trestní věci obviněného nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen druh trestu, který trestní zákoník připouští, a to trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, tedy v rámci trestní sazby stanovené v §337 odst. 1 tr. zákoníku, jejíž horní hranice činí tři léta.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. S. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek