ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.567.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 567/2012-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 6. 2012 o dovolání, které podal obviněný H. N. D. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 4 To 338/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 253/2010, takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného H. N. D. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 4 T 253/2010, byli obvinění H. N. D., T. N. D. a D. H. P. uznáni vinným zločinem loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzeni každý podle §173 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle §101 odst. l písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Teplicích v podstatě v tom, že obvinění dne 25. 3. 2010 kolem 20,00 hodin po předchozí vzájemné dohodě přijeli s dalším nezjištěným pachatelem dvěma vozidly do obce C., okr. T., před obchod v domě, obvinění H. N. D. a D. H. P. vešli s dalším nezjištěným pachatelem do obchodu, s nasazenými kuklami namířili na poškozeného V. T. V. plastové makety střelných zbraní, obviněný H. N. D. řekl poškozenému, že pokud bude křičet, zastřelí ho, a poté ho všichni tři bili pěstmi, povalili ho na zem, převázali mu oči, svázali mu ruce a nohy, načež do obchodu vešel a do jednání proti poškozenému se zapojil také obviněný T. N. D., prohledávali poškozenému kapsy a odnesli z prodejny cigarety v hodnotě nejméně 252 700 Kč a hotovost ve výši 30 000 Kč a 400 Euro.
Odvolání, která podali všichni tři obvinění proti výroku o vině a dalším výrokům, byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 4 To 338/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný H. N. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že skutková zjištění Okresního soudu v Teplicích u něho nezakládají naplnění subjektivní stránky trestného činu. Jinak mimo rámec dovolacího důvodu uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy, a proti trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný H. N. D. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí však dovolací důvod jen formálně deklarovat. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud je dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku, vyplývá z citovaného ustanovení to, že se jím rozumí vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
S dovolacím důvodem koresponduje pouze ta část dovolání, v níž obviněný namítal, že skutkové zjištění soudu prvního stupně nezakládá naplnění subjektivní stránky trestného činu. Obviněný tím měl na mysli nedostatek úmyslného zavinění, v němž subjektivní stránka zločinu loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku spočívá.
Zločinu loupeže podle citovaného ustanovení se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Jednáním obviněného H. N. D. provedeným v součinnosti s dalšími dvěma obviněnými a neztotožněnou osobou byly znaky zločinu loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku evidentně naplněny i po subjektivní stránce. Jasně to vyplývá ze zjištění, že všichni se do obchodu poškozeného dostavili zároveň poté, co společně přijeli na místo. Společně také vešli do obchodu a maskováni kuklami namířili na poškozeného makety střelných zbraní s výhrůžkou, že ho zastřelí, bili ho, prohledávali mu kapsy, svázali ho a převázali mu oči. Obviněný H. N. D. se v žádném stádiu útoku proti poškozenému od věci ani náznakem nijak nedistancoval, naopak sám pronesl na adresu poškozeného výhrůžku zastřelením a z obchodu poškozeného odjel společně s ostatními útočníky poté, co poškozenému vzali nalezené peníze a ze zboží cigarety. Útok proti poškozenému měl typické rysy společné akce všech obviněných a další nezjištěné osoby. Z toho vyplývá, že je plně opodstatněné zjištění, podle něhož obviněný H. N. D. jednal v dohodě s ostatními útočníky a že s nimi také sdílel společný úmysl násilím poškozenému vzít peníze a zboží. Tento závěr je podporován zjištěním, že ve stádiu, kdy byl odpor poškozeného eliminován a kdy se poškozený nemohl nijak bránit, jeden z útočníků přijal telefonní hovor, při němž uvedl, že je „hotovo“. Zmíněná okolnost zřetelně ukazuje na to, že celá akce byla naplánovaná, připravená a koordinovaná a že všichni útočníci postupovali ve vzájemné dohodě a sledovali společný záměr. Uvažovat o tom, že obviněný H. N. D. nevěděl, k čemu posuzované jednání ve skutečnosti směřuje, a že byl jen neinformovaným, nezasvěceným a náhodným účastníkem, který jinak neměl s věcí nic společného, je za uvedeného skutkového stavu vyloučeno.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Teplicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů, a to i těch zjištění, která se týkají obviněného H. N. D., mají odpovídající obsahový základ především ve svědecké výpovědi poškozeného, který všechny obviněné znal, dokázal je podle hlasu rozeznat a výslovně potvrdil přítomnost obviněného H. N. D. mezi útočníky, včetně jeho slovního projevu. O věrohodnosti svědecké výpovědi poškozeného nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti. Pokud soudy konfrontovaly svědeckou výpověď poškozeného s okolnostmi útoku, které byly objektivně ověřeny i jinými důkazy, ukázalo se, že je pravdivá, a proto ji považovaly za věrohodnou jako celek, tj. i ve vztahu k obviněnému H. N. D. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný H. N. D. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou námitky obviněného H. N. D. proti výroku o trestu. Tyto námitky není možné podřadit ani pod tu variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §38 odst. 1, 2 tr. zákoníku, §39 odst. 1, 3 tr. zákoníku, avšak přesto se nejedná o dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (k tomu viz přiměřeně č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Samotný výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným výslovně jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z této povahy dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. vyplývá, že ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu nelze uplatnit obecný hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Opačný výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. by byl nelogický, neboť by popíral význam, smysl a funkčnost ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu bylo vždy „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu §265b odst. l písm. g) tr. ř., takže ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. by bylo bezpředmětné, nadbytečné a postrádalo by jakýkoli smysl.
Jestliže byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak tomu je v posuzované věci obviněného H. N. D., pak námitky napadající výrok o trestu z hlediska jeho přiměřenosti stojí mimo dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Trest odnětí svobody byl obviněnému uložen v polovině sazby stanovené v §173 odst. l tr. zák. Tím nebyl nijak překročen ani ústavní rámec ukládání trestů, což Nejvyšší soud konstatuje proto, že jeho zásah do výroku o trestu přichází v úvahu jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to tak extrémní nesoulad uloženého trestu se zákonnými hledisky, že tím je zároveň porušen ústavní princip proporcionality trestní represe, byť by jinak šlo o přípustný druh trestu ve výměře v rámci sazby stanovené zákonem
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného H. N. D. podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec