ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.597.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 597/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. června 2012 v Brně dovolání obviněného Mgr. J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 4 To 222/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 285/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 4 T 285/2008, uznal obviněného Mgr. J. K. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Podle §160 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání v bezpečnostních sborech na území České republiky na dobu pěti let.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 4 To 222/2010, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
„dne 17. 11. 2007 v T., J., akceptoval úplatek ve výši 15.000,- Kč, který mu nabídl O. H. za to, že mu opětovně poskytne své služby a následně v době od 18. 11. 2007 do 29. 11. 2007 na nezjištěných místech v T. i jinde O. H. informoval, že jeho manželka J. H. byla vzata Okresním soudem v Teplicích do vazby, dále mu sdělil jméno policejního komisaře, který šetřil jeho trestnou činnost a rovněž mu vyzradil i skutečnost, že je po něm vyhlášeno celostátní pátrání, když naopak za této situace ve věci neprovedl žádné úkony směřující k jeho zadržení, ačkoliv k tomu byl povinen podle zákona č. 283/1990 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a to přesto, že věděl, kde se podezřelý O. H. nachází, a že je ve zkušební době podmíněného odsouzení a naopak v domnění, že je O. H. odposloucháván, jej opakovaně nabádal, aby za účelem ztížení svého dopadení používal ve svém mobilním telefonu SIM kartu na jedno zavolání“.
Podle §160 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání v bezpečnostních sborech na území České republiky na dobu pěti let. Podle §260 tr. ř. vrátil věc v rozsahu zrušení státnímu zástupci k došetření.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů neobjasnily a nehodnotily všechny podstatné skutkové okolnosti dostatečným způsobem, což bylo důvodem nesprávného právního posouzení skutku. Poukázal na to, že soudy obou stupňů vycházely z výpovědí svědků, které soud prvního stupně označil za osoby kriminálně závadové a několikrát soudně trestané. Uvedl, že trvá na tom, že z jeho strany šlo vždy jen o vyslechnutí a vzbuzení důvěry u kriminálně závadových osob, nikoli o jednání za hranicí zákona. Poukázal na to, že jeho činnost vedla k naplnění jednoho z cílů Policie České republiky, a to získání svědka O. H. pro účely vyšetřování trestné činnosti jeho manželky. Namítl, že nemůže být trestán za to, že se snažil dělat svoji práci podle nejlepšího vědomí a svědomí, trestnou činnost nejen odhalovat, ale i včas jí předcházet, a tím chránit celou společnost, včetně moci soudní, na všech stupních. Namítl, že výše uvedená pochybení soudů obou stupňů jsou v rozporu s principy spravedlivého procesu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 4 To 222/2010, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného Mgr. J. K. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je částečně přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.]. Obviněný napadl částí svých dovolacích námitek rozsudek soudu prvního stupně. Takové námitky jsou však nepřípustné a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek pouze námitky skutkové, a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný neuplatnil žádnou právní námitku, kterou by bylo možno považovat za relevantní z hlediska uplatněného důvodu dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací je ze zákona vázán vymezením dovolacího důvodu a jeho odůvodněním. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě právních vad ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních předpisů. Proto s poukazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek