ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.602.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 602/2012-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 6. 2012 o dovolání obviněného I. I. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 2 To 117/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 3/2011 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. I. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 34 T 3/2011, byl obviněný I. I. jako spolupachatel uznán vinným trestným činem vraždy podle §9 odst. 2 tr. zák., §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody na 23 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a zmocněnkyně poškozených proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 2 To 117/2011. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle §258 odst. l písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na 15 let s tím, že pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání zmocněnkyně poškozených bylo podle §253 odst. l tr. ř. zamítnuto.
Obviněný I. I. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V námitkách rozvedených v podaném dovolání projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a s tím, že soudy nedoplnily důkazy podle jeho návrhů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl o odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Uplatněné námitky pod něj musí být podřaditelné také co do svého obsahu.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že pokud je dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku, rozumí se tím vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný I. I. po předcházející společné přípravě směřující k přepadení, usmrcení a oloupení poškozeného J. S. dne 28. 7. 2008 krátce po 8,20 hod. v O. přijel s M. S. osobním automobilem na ulici S. do místa vzdáleného asi dvě minuty chůze od bydliště poškozeného J. S., zde M. S. vystoupil, odešel k místu bydliště poškozeného, za rohem domu, v němž bydlel poškozený, vyčkal jeho příchodu, a když kolem něho poškozený procházel před domem na ulici mjr. N., zezadu na něj z bezprostřední blízkosti, a to ze vzdálenosti ne delší než 5 cm, vystřelil z nezjištěné krátké střelné zbraně ráže 7,6 mm, ranou mířenou do pravé strany zad mu způsobil zranění, jemuž poškozený na místě podlehl, současně poškozenému odcizil batoh s přesně nezjištěnou finanční hotovostí ve výši 3 až 5 milionů korun v různých měnách, rychle odešel k automobilu, v kterém na něj čekal obviněný I. I., oba okamžitě odjeli do kanceláře obviněného I. I. na ulici S., kde se M. S. převlékl, oba si rozdělili odcizené peníze a obviněný I. I. odvezl M. S. na autobusové nádraží, odkud M. S. odjel domů na Slovensko. Podle zjištění soudů byla společná příprava vedena snahou obviněného I. I. a M. S. o rychlé získání většího množství peněz a spočívala ve vytipování poškozeného jako „ostravského veksláka“, ve zkoumání jeho zvyků, ve zjišťování informací o jeho fyzické zdatnosti, denním časovém rozvrhu a množství přenášených peněz, v obstarání zbraně, v sestavení plánu přepadení včetně únikové cesty a v zajištění ubytování M. S. na ubytovně v Ostravě pod cizím jménem. Pokud jde o M. S., jeho trestní stíhání konaly orgány Slovenské republiky.
Obviněný I. I. neuplatnil v dovolání nic v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala znakům spolupachatelství trestného činu vraždy podle §9 odst. 2 tr. zák., §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by z hlediska svého obsahu odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný opřel dovolání v celém rozsahu výlučně o ryze skutkové námitky, jejichž prostřednictvím jen znovu opakoval obhajobu založenou na tvrzení, že neměl „jakoukoli povědomost o tom, že M. S. se chystá poškozeného zavraždit“. Tyto námitky ovšem stojí mimo meze dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jejichž obsah Krajský soud v Ostravě reprodukoval v odůvodnění svého rozsudku a které zhodnotil plně akceptovatelným způsobem. Krajský soud v Ostravě se zabýval také otázkou, zda ze strany M. S. nešlo o exces z rámce společného jednání, pokud poškozeného usmrtil. V tomto ohledu Krajský soud v Ostravě zjistil, že záměr usmrtit poškozeného byl součástí společného plánu obou aktérů, neboť si byli vědomi síly a celkové zdatnosti poškozeného jako bývalého sportovního zápasníka a toho, že k jeho oloupení nebude stačit běžné přepadení, takže se již předem rozhodli přikročit k jeho fyzické likvidaci. Významné je zjištění Krajského soudu v Ostravě, že obviněný I. I. v prostředí kriminálního podsvětí sháněl a nakonec i obstaral střelnou zbraň určenou k přepadení poškozeného, a že pokud do plánu na přepadení poškozeného byly zasvěceny i jiné osoby, konkrétně svědkové J. M. a R. Š., jevil se jim z vystupování obviněného I. I. a M. S. jejich plán tak, že evidentně zahrnuje i usmrcení poškozeného. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na zjištění, že v souvislosti s přepadením poškozeného bylo jeho usmrcení záměrem, který společně s M. S. jako přímým vykonavatelem přepadení sdílel také obviněný I. I. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily a že přijatelně vyložily, proč nevyhověly návrhům obviněného na další dokazování. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje dokazování za úplné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. I. podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec