ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.608.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 608/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 11. července 2012 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné I. M. , roz. Ř. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. 4 To 270/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 114/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 27 T 114/2011, byla obviněná I. M. uznána vinnou zločinem krádeže dílem dokonaným podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaným podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to, a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona, trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona, trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona, trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona a přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 19 T 10/2011, byla odsouzena podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu uvedeného předchozího rozsudku za sbíhající se trestné činy a přečin, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozených.
Z podnětu odvolání obviněné Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. 4 To 270/2011, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného M. M. a podle §259 odst. 3 tr. ř. a §228 odst. 1 tr. ř. nově rozhodl o nároku na náhradu škody zmíněného poškozeného.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřuje v tom, že jí nebylo prokázáno spáchání trestných činů, kterými byla uznána vinnou. Ačkoliv obviněná potvrzuje dispozici s platební kartou v obou případech, odmítá, že by tato dispozice byla bez souhlasu oprávněného držitele. Nezmocnila se tak cizí věci, když v případě poškozeného M. M. byly peníze použity na provoz společné domácnosti, případně použity poškozeným, a v případě poškozeného I. D. byly tyto finanční prostředky jemu neprodleně předány. Obviněná pak poukazuje ke skutku pod bodem 1) na skutečnost, že je nepravděpodobné, aby si poškozený za celou dobu nevšiml prováděné výběry z bankomatu, když výběry byly zaznamenány v písemných výpisech z účtu a také v SMS zprávách. Právě s ohledem na neschopnost poškozeného vybrat peníze z bankomatu, jí tuto kartu svěřil a požádal o provedení výběrů. Je přesvědčena, že výběry z bankomatů proběhly se souhlasem držitelů platebních karet. Soud podle obviněné nepostupoval v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, když výpovědi obou poškozených nelze hodnotit jako věrohodné. Pochybení spatřuje také při určení výše způsobné škody, soud postupoval v rozporu s §89 odst. 1 písm. e) tr. ř., když nevyvinul žádnou činnost vedoucí ke zjištění skutečné výše způsobené škody, která s ohledem na výpověď poškozeného M. M. musí být nižší, než soudem přiznána.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí a sám ve věci rozhodl tak, že podle §226 písm. b), c) tr. ř. jí zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky uváděné v dovolání neodpovídají výše uvedeným požadavkům, když zjevně nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Vlastním hodnocením výpovědí poškozených, a dalších důkazů provedených soudem prvního stupně, obviněná nabízí svojí verzi skutkového děje, že oba poškození věděli o výběrech z bankomatu, které prováděla jejich platební kartou, čímž primárně brojí proti skutkovému závěru nalézacího soudu o odcizení platebních karet, který byl učiněn na základě provedeného dokazování, přičemž až na základě takto dosažené změny skutkových zjištění, by mělo dojít k jinému právnímu posouzení. Tímto zcela vybočila z mezí uplatněného dovolacího důvodu, protože námitky proti hodnocení důkazů soudy, a následné proti skutkovým zjištěním, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Tento závěr je pak nutno aplikovat rovněž na další námitku obviněné ke zjištění skutečné výše způsobené škody, při kterém podle ní soudy nerespektovaly ust. §89 odst. 1 písm. e) tr. ř., čímž obviněná opětovně a výlučně brojí proti rozsahu dokazování.
Pokud jde o údajné porušení zásady „in dubio pro reo“, nelze to považovat za relevantně uplatněnou výhradu. Tato námitka rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že zásada „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. Má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že tato zásada se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení, tudíž tato námitka také nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, jehož důsledkem by bylo nesprávné právní posouzení skutku. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Předně je nutno uvést, že námitky uváděné v dovolání, jsou podstatou obhajoby obviněné od počátku trestního stíhání, přičemž soudy nižších stupňů jim věnovaly patřičnou pozornost a náležitě se s nimi vypořádaly. Proto Nejvyšší soud ve světle těchto skutečností považuje za nadbytečné podrobně rozebírat tyto námitky, když by v podstatě opakoval argumentaci soudu I. a II. stupně uvedenou v odůvodnění jejich rozhodnutí. Závěr o vině obviněné byl zřetelně prokázán u obou skutků, pod bodem 1) především výpovědi samotného poškozeného M. M. , na kterou navazovala výpověď svědkyně I. S. a u skutku pod bodem 2) výpovědí poškozeného I. D. , přičemž spáchání trestné činnosti obviněnou dokresluje způsob jejího spáchání (modus operandi), který byl takřka v obou případech stejný, a navíc se již v minulosti dopouštěla takovéto trestné činnosti. Nelze pak odhlédnout ani od listinných důkazů, které dotvořily řetězec logicky navazujících důkazů. Pokud obviněná zpochybňuje nevědomost poškozeného M. M. o prováděných výběrech tvrzením, že dostával písemné výpisy z účtu a měl aktivované SMS zprávy k výběrům z bankomatu, tak dokazováním provedeným u soudu I. stupně bylo zjištěno, že právě obviněná účelově znemožnila poškozenému přijímání těchto informací, když měla přístup jak k poště obviněného, tak k jeho telefonu, což je potvrzeno výpovědí poškozeného, ale také výpovědí jeho dcery I. S. , která uvedla, že telefon poškozeného někdy zvedla obviněná, psala za něj textové zprávy a když se poškozeného ptala, proč nereaguje na její volání, tak uvedl, že žádné zmeškané hovory nemá. V momentě, kdy obviněná měla přístup k informačním prostředkům o prováděných výběrech platební kartou z bankomatu, nevznikla pro ni žádná překážka uskutečňovat tyto výběry bez jakékoliv vědomosti poškozeného. O manipulaci s telefonem poškozeného ze strany obviněné svědčí i skutečnost, že poškozený nereagoval a nevěděl o zmeškaných hovorech jeho dcery I. S. Je pak nutno uzavřít, jak také uvádí odvolací soud na str. 5 odůvodnění jeho rozhodnutí, že je nelogické, aby poškozený dal svolení obviněné k tomu, aby ho dostala během krátké doby do tíživé finanční situace, což vyústilo až k odpojení elektrické energie pro neplacení záloh. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) pak soud oprávněně vycházel z výpovědi poškozeného, která potvrzovala totožný způsob a smysl páchání trestné činnosti obviněnou. Skutečnosti, které pak dokreslovaly obraz spáchaného činu, a prokazovaly úmysl obviněné, zhodnotil soud II. stupně na str. 6 odůvodnění rozhodnutí, s kterým se lze ztotožnit. Nejvyšší soud proto neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který navíc obviněná ani výslovně nenamítala, přičemž odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které správně dospěly k závěru o vině, podrobně odůvodnily své závěry a dospěly k správným skutkovým zjištěním, které následně správně právně kvalifikovaly.
Námitku, že v obou případech nedisponovala s platební kartou bez souhlasu oprávněného držitele, a proto nedošlo k zmocnění se cizí věci, jakožto obecně hmotně právní námitku, nebylo možno hodnotit jako odpovídající uplatněnému důvodu dovolání, když byla založena pouze na výše uvedených výhradách zaměřených výlučně proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš