ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.613.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 613/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. června 2012 v Brně dovolání obviněné P. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 31 To 552/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 38 T 134/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 38 T 134/2009, uznal obviněnou P. S. (dále jen „obviněná“) vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který podle skutkových zjištění soudu spáchala tím, že „jako účetní příspěvkové organizace Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Hamr na Jezeře, Školní 89, okres Česká Lípa, IČ: ...., zřízené Ministerstvem financí České republiky, které byly k výkonu její funkce svěřeny finanční prostředky, v úmyslu se neoprávněně obohatit, prováděla zkreslené účetní operace, na základě nichž získala finanční prostředky převodem z účtu organizace číslo 60228824/0600 na své účty číslo ..., číslo ..., číslo ... a to: v období od 1. 1. 2003 do 12. 2. 2008 bez jakýchkoliv podkladů a oprávněnosti převedla finanční prostředky na základě příkazů k úhradě k proplacení smyšlených faktur z účtu organizace číslo .... vedeného u GE Money Bank, a. s., na svoje účty a to účet ..., vedený u GE Money Bank, a. s., účet číslo ... vedený u Československé obchodní banky, a. s., a účet číslo ... vedený u České spořitelny, a. s. Za období od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2007 si z účtu organizace provedenými převody přisvojila finanční prostředky organizace v celkové výši 3.221.166,- Kč, čímž způsobila příspěvkové organizaci Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Hamr na Jezeře, Školní 89, okres Česká Lípa, IČ: ..., škodu v celkové výši 3.221.166,- Kč“.
Podle §248 odst. 3 tr. zák. odsoudil obviněnou k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněnou pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené příspěvkové organizaci Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Hamr na Jezeře, Školní 89, okres Česká Lípa, IČ: ..., částku 3.221.166,- Kč. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněnou obžaloby pro skutek pod bodem I) obžaloby, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou příspěvkovou organizaci Dětský domov se školou, základní škola a školní jídelna, Hamr na Jezeře, Školní 89, okres Česká Lípa, IČ: ..., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 31 To 552/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě, které podala proti zprošťující části napadeného rozsudku a proti odsuzující části ve výroku o trestu, napadený rozsudek ve zprošťující části v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v odsuzující části ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §248 odst. 3 tr. zák. odsoudil obviněnou k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil obviněnou pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání spojeného s hmotnou odpovědností za svěřené hodnoty v trvání čtyř let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné podané proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně.
Proti odsuzující části tohoto rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukázala na to, že ani jeden z vyslechnutých svědků neuvedl, že by se jednalo o smyšlené faktury za období od 1. 1. 2003 do 12. 2. 2008, na základě kterých byly z účtu poškozené organizace odčerpávány bezdůvodně finanční prostředky. Uvedla, že jí nelze klást k tíži, že se soudu nepodařilo doložit, že 258 faktur vůbec existovalo, a že šlo právě o doklady, které se s odeslanou položkou nedaly tzv. spárovat. Uvedla, že v odvolání navrhovala provedení dalších důkazů a tyto důkazy nebyly provedeny, ani nebyl proveden důkaz listinami – originály knih jízd za roky 2003, 2004, 2005 a 2006. Dále namítla, že závěry soudu nejsou po skutkové i právní stránce v odsuzující části napadeného rozsudku správné, neboť neexistuje ucelený řetěz důkazů, z něhož by bylo možno dovodit, že se dopustila protiprávního jednání ve smyslu §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v odsuzující části rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 31 To 552/2011, a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněná napadla rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, v němž neoznačila dovolací důvod v souladu s požadavkem §265f odst. 1 tr. ř. příslušným zákonným ustanovením, ale pouze slovním opisem, který ukazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále uvedl, že obviněná napadá výlučně skutková zjištění soudu, nikoli správnost užití hmotně právních norem a v zásadě pouze opakuje stejné námitky, které již uplatnila ve svém odvolání.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné P. S., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). I když obviněná neoznačila výslovně důvod dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., z obsahu dovolání je zřejmé, že se jedná o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto vycházel (§59 odst. 1 tr. ř.) z toho, že obviněná podala dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněná učinila obsahem svých dovolacích námitek pouze námitky skutkové, a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněná napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek