ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.624.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 624/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. června 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. F. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 9 To 24/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 200/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 2 T 200/2011, byl obviněný J. F., společně se spoluobviněnou Z. A., uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Stejný trest byl uložen také spoluobviněné Z. A.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali obvinění J. F. a Z. A. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 9 To 24/2012, zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. F. řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, ač v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto důvodu dovolání obviněný spatřuje v tom, že skutek nebyl zjištěn způsobem odpovídajícím zásadám spravedlivého procesu, a nebyla v řízení respektována jeho práva obviněného, zaručená čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). K porušení těchto svých práv obviněný odcitoval část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 7 Tdo 389/2007-I. Konkrétně pak namítá, že v jeho trestní věci jsou rozhodnutí soudů v rozhodující míře založena na jediném důkazu, a to výpovědi poškozeného, která je ale nepoužitelná jako důkaz a podklad rozhodnutí, protože nebyla opatřena postupem souladným s požadavky Úmluvy. Výslech poškozeného byl prováděn jako neodkladný a neopakovatelný úkon nejprve dne 16. 6. 2011, kdy však výslechu nebyl přítomen soudce, a poté dne 17. 6. 2011, již za účasti soudce. Ani jednomu z těchto výslechů ale nemohl být přítomen žádný z obviněných ani jejich obhájci. Dne 21. 6. 2011 bylo vyhotoveno usnesení o zahájení trestního stíhání, ale po zahájení trestního stíhání nebyl opětovný výslech poškozeného proveden. Již na základě prvního výslechu dne 16. 6. 2011 ale mohlo být vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, a následně mohl a měl být proveden opětovný výslech poškozeného respektující práva obhajoby a minimální práva obviněného. V dalším průběhu řízení pak podle obviněného nenastaly žádné okolnosti, které by orgány činné v trestním řízení opravňovaly k tomu, aby upustily od opětovného výslechu poškozeného. Ten mohl být proveden buď v přípravném řízení, nebo soudem, přičemž nic nebránilo i jeho případnému výslechu v léčebně za přítomnosti lékařů, a případně v nepřítomnosti obviněných, pokud by pro to existovaly závažné zákonné důvody. Výpověď poškozeného byla pro soudy rozhodujícím usvědčujícím důkazem, přičemž další důkazy uváděné odvolacím soudem podle obviněného nemohou postačovat k uznání viny, když znalecký posudek není zdrojem informací o tom, která osoba se dopustila zlého nakládání s poškozeným, a není to zřejmé ani z výpovědí svědků O. F. a MUDr. L. Š. I když tito svědci uvádí určité údaje o nevhodném jednání vůči poškozenému, jde ale převážně o svědectví z doslechu, které je málo konkrétní a nedokládá trvalejší zlé nakládání. Ostatní provedené důkazy pak nepostačují k uznání viny a řada z nich svědčí ve prospěch obviněných. Obviněný soudu I. stupně také vytýká neprovedení výslechu svědka J. F., od kterého soud upustil poté, co se mu napoprvé nepodařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a soudu I. stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný napadá toliko proces dokazování a hodnocení důkazů. Zejména pak okolnosti výslechu poškozeného J. A., který ale byl před zahájením trestního stíhání zcela řádně a v souladu se zákonem vyslechnut podle §158a tr. ř., neboť se jednalo o úkon naplňující znaky neodkladnosti i neopakovatelnosti. Následně se tento postup ukázal zcela adekvátním, neboť zdravotní stav poškozeného neumožňoval další výslech v hlavním líčení a proto byla dřívější výpověď poškozeného přečtena podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Tato výpověď je přitom zcela v souladu s dalšími důkazy, které byly shledány věrohodnými a obviněného usvědčují. Námitky obviněného proto státní zástupce považuje pouze za zpochybňování provedeného dokazování, což ale nelze relevantně uplatnit v dovolacím řízení, přičemž ve věci neshledává extrémní rozpor, kdy by zjištění soudů nevyplývala z provedených důkazů. Proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Jak vyplývá z podaného dovolání, obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který zakládá na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný neuvádí jedinou námitku, která by směřovala proti právnímu posouzení skutku uvedenému ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Veškeré jeho námitky směřují výhradně proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování, zejména pak proti způsobu provedení výslechu poškozeného J. A. a použitelnosti jeho výpovědi jako důkazu k prokázání viny. Jedná se tak výhradně o procesní námitky, které neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu.
Mimořádný zásah do skutkových zjištění až v řízení o dovolání, by mohl odůvodnit pouze tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, který by ve svém důsledku znamenal také nesprávné právní posouzení skutku. Takový rozpor ale Nejvyšší soud v této trestní věci neshledal. Na základě řádně provedených důkazů byla vina obviněného spolehlivě a bez důvodných pochybností prokázána, přičemž soud I. stupně jak svůj procesní postup, tak i své skutkové a právní závěry, řádně a logicky odůvodnil, takže plně postačí na toto odůvodnění odkázat. Odvolací soud, který věc přezkoumal z hlediska stejných námitek, jaké obviněný uplatnil také v dovolání, shledal tyto námitky nedůvodnými, přičemž správně zdůraznil, že výpověď poškozeného není důkazem osamoceným.
Pouze na doplnění Nejvyšší soud uvádí, že postup podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. není sám o sobě v rozporu s čl. 6 odst. 1, 3 písm. d) Úmluvy, ale přečtení protokolu o výpovědi svědka podle §158a tr. ř. nemůže být rozhodujícím nebo výlučným důkazem viny. Policejní orgán ve smyslu ustanovení §158a tr. ř. dal státnímu zástupci podnět k tomuto postupu právě za účelem zjištění pachatele, a to provedení výslechu poškozeného jako neodkladný úkon z důvodu jeho vysokého věku a psychického stavu, kdy je důvodný předpoklad, že jeho schopnosti zapamatovat si a reprodukovat prožité události mohou být časem nedostatečné. Ze stejných důvodů pak státní zástupce požádal o účast soudce při výslechu poškozeného podle §158a tr. ř., který byl následně proveden v nemocnici dne 17. 6. 2011, kde v protokolu o výslechu jsou rovněž uvedeny výše zmíněné důvody, které úkon činily neodkladným a neopakovatelným.
Výslech poškozeného J. A. pak není výlučným ani rozhodujícím důkazem viny obviněného, když z dalších provedených důkazů rovněž vyplývá dlouhodobé týrání poškozeného a fyzické násilí ze strany obviněných, kteří s ním společně žili. Zejména jde o výpověď svědka O. F., který znal agresivitu obviněných, a i když „kolikrát slyšel, jak křičel o pomoc“ (poškozený), tak se tam bál jít, aby také nedostal. Z lékařských zpráv, fotodokumentace i výpovědi MUDr. L. Š. pak vyplývají poznatky o dlouhodobém fyzickém násilí vůči poškozenému, u kterého také znalec z oboru psychologie zjistil velice závažné psychické následky, stav odpovídající dlouhodobému závažnému týrání a zejména také posttraumatickou stresovou poruchu, velmi pravděpodobně v příčinné souvislosti s možným týráním. Ze zpráv Psychiatrické léčebny v D. je pak zřejmé, že obviněný byl i v době řízení před soudem hospitalizován v této léčebně, nebyl schopen účasti na hlavním líčení a v dohledné době toho ani schopen nebude.
Protože obviněný neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání, a ve věci Nejvyšší soud neshledal uvedený extrémní rozpor, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš