ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.634.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 634/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. června 2012 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněných J. S., P. B., a J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 74/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 2 T 74/2011, byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, obviněný P. B. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný J. J. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný J. S. byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Obviněný P. B. byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Obviněný J. J. byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Podle skutkových zjištění soudu obvinění J. S. a P. B. dne 8. 2. 2011 kolem 14:35 hodin v T., S. ulici, na parkovišti před sídlem společnosti Friall, s. r. o. ještě za přítomnosti S. J., požadovali po M. U., vrácení dlužné finanční částky 6. 900,- Kč obviněnému J. S., s tím, že vědí, že je výplatní den, a pojedou s poškozeným M. U. do banky, aby celý dluh splatil, načež jej přiměli nastoupit s nimi do osobního motorového vozidla tov. zn. Alfa Romeo, vyhrožovali mu, že pokud dluh toho dne nesplatí, bude to horší, neboť si to s ním vyřídí obviněný J. J., poté dojeli do B. ulice k Raiffeisenbank, a. s., kam všichni tři šli s poškozeným i dovnitř, když poškozený M. U. sdělil obviněnému J. S., že zůstatek na účtu nemůže použít ke splacení dluhu, neboť to má na nájem, vyzval ho obviněný, aby si od někoho půjčil, poté jeli k jeho rodičům na S. n. L. a nato se k nim přidal i obviněný J. J., jehož přivolal obviněný J. S., a vozili poškozeného M. U. za účelem získání finančních prostředků postupně do čínské restaurace v budově P., restaurace na zimním stadionu, nikde však poškozený nezískal finanční prostředky, dále jej obvinění dovezli do místa jeho tehdejšího bydliště – ubytovna „K.“ v T. – K., kde s ním obvinění P. B. a J. J. vstoupili bez vyzvání až do jeho pokoje, který prohledali a odcizili mu nunchaky a boxerské bandáže, poté jej doprovodili zpět do vozidla a sdělili mu, že s ním pojedou na V., že obviněný J. J. má za každé zmrzačení slíbenou finanční odměnu, načež si obviněný J. J. nasadil výše uvedené boxerské bandáže a udeřil poškozeného M. U. dvakrát pěstí pod bradu, a po příjezdu na letiště ve V. vytáhl poškozeného z vozidla, podrazil mu nohy, po čemž poškozený M. U. upadl na zem, kde jej obviněný J. J. opakovaně kopal do břicha, zad a nohou a šlápl mu na hlavu, přičemž jej varoval, ať obviněnému J. S. vrátí celý dluh, nebo se to bude opakovat, načež ho vyzval, ať jde domů, ať se ztratí.
O odvoláních všech obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve všech výrocích o uložených trestech a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nedotčeném výroku o vině odsoudil obviněného J. S. podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Obviněného P. B. odsoudil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Obviněného J. J. odsoudil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce v zákonné lhůtě dovolání, které má obsahové náležitosti stanovené v §256f odst. 1 tr. ř., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť všem obviněným byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, kterým byli uznáni vinnými. Nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu, který uložil za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku všem obviněným trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby s odůvodněním, že všichni obvinění jsou mladí lidé, kteří dosud nebyli soudně trestáni, že zločinu vydírání se dopustili nejmírnější možnou formou, že násilí ze strany obviněného J. J. nezpůsobilo poškozenému žádné vážnější poranění a že při nevolnosti poškozeného mu nechali opatřit lék.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na konstantní judikaturu, podle níž, jestliže nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 trestního zákoníku a byl-li přesto uložen trest pod dolní hranici příslušné zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení, je takto uložený trest trestem uloženým mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně a je tím naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu (srov. Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu 26/2003 - T 617). Připomněl, že nový trestní zákoník opustil tzv. materiální pojetí trestného činu a ostatních institutů využívaných k individualizaci a diferenciaci trestního postihu a došlo k posílení významu individualizace postihu právě prostřednictvím ukládání trestu, včetně možnosti jeho mimořádného zvýšení nebo naopak mimořádného snížení nebo upuštění od potrestání. Ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody se uplatní i tam, kde se dříve s poukazem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. nepřihlíželo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku by mělo být aplikováno pouze na ty případy, v nichž došlo ke spáchání trestné činnosti za skutečně výjimečných okolností, kde by se uložení trestu odnětí svobody i na samé dolní hranici trestní sazby jevilo jako příliš tvrdé. Důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný. V posuzované trestní věci nelze identifikovat žádné konkrétní určité okolnosti případu, které by odůvodňovaly mírnější náhled na závažnost jednání obviněných, přičemž ani poměry jednotlivých obviněných nejsou takové kvality, aby k nim mohlo být přihlíženo postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak v trestní věci obviněných lze poukázat na okolnosti zvyšující závažnost jednání všech obviněných, a to např. již dobu trvání jejich jednání.
Nejvyšší státní zástupce spatřuje pochybení krajského soudu především ve zjevném podcenění závažnosti samotného skutku. Krajský soud uvedl, že zločin vydírání byl spáchán nejmírnější možnou formou a že přitom nešlo o jednání, které je obvyklé v případě zločinu vydírání, tedy masivnější používání fyzického násilí, resp. zásadnější pohrůžky jeho použití či způsobení jiné těžké újmy. S odkazem na ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož lze zločin vydírání spáchat buď užitím násilí nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy, je možno považovat za nejmírnější formy spáchání uvedeného trestného činu formou verbální, při níž se pachatel omezí pouze na pohrůžky, aniž dojde k přímému užití násilí. Tak tomu však v trestní věci obviněných nebylo, protože došlo k užití intenzivního násilí vůči poškozenému a argumentace krajského soudu o údajně nejmírnější formě spáchání zločinu je naprosto nesprávná. Stejně tak nelze argumentovat tím, že poškozený neutrpěl závažnější zranění. Samotná povaha násilí, a to sražení poškozeného na zem, jeho kopání do různých částí těla a dokonce šlapání na obličej, naprosto vylučuje to, že došlo ke spáchání zločinu vydírání mírnější formou.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání a podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.
Nejvyšší soud neshledal podle §265i odst. 1 tr. ř. důvod pro odmítnutí dovolání, a proto podle §265i odst. 3 přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal dovolání důvodným.
Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestným zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici tímto zákonem stanovené.
Podle §175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem. Podle §175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami.
Podle §178 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Podle §39 odst. 1 tr. zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, a zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.
Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru krajského soudu, že došlo sice po formální stránce k naplnění znaku skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, že však skutečnost, že obvinění jsou osobami poměrně mladými, které neměly dosud zásadnější problémy se zákonem kromě obviněného J. J., u nějž došlo k podmíněnému odložení podání návrhu na potrestání pro přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, měly vést okresní soud k úvahám o možnosti mimořádného snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud dovodil, že vzhledem k poměrům pachatelů lze mít za to, že použití trestní sazby stanovené trestním zákonem by pro ně bylo nepřiměřeně přísné a že také vzhledem k okolnostem případu lze dosáhnout jejich nápravy trestem kratšího trvání. Těmito okolnostmi odůvodnil krajský soud výrok o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Dodal výslovně, že v důvodech, proč je všem obžalovaným ukládán stejný trest je možno odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku (soudu prvního stupně), s nímž se odvolací soud v tomto ohledu ztotožnil.
Takové odůvodnění rozsudku o uložení stejného trestu je naprosto nesprávné. Jestliže odvolací soud k odvolání obviněných zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o uložených trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. písm. b) tr. ř. rozhodl znovu o trestech všech obviněných, jde samozřejmě o nové rozhodnutí, které odvolací soud musí odůvodnit jako své rozhodnutí, a nikoliv odkazovat při odůvodnění výroků o trestech na rozsudek soudu prvního stupně a jeho odůvodnění, když tento rozsudek ve výrocích o trestech uložených všem obviněným sám zrušil, nehledě k tomu, že není zřejmé, co odvolací soud považuje za ,,stejný trest“. Odvolací soud odůvodnil rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku okolnostmi případu i poměry pachatelů. Takový postup zákon připouští. Je však třeba zvažovat, zda jsou splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Těmi jsou okolnosti případu nebo poměry pachatele, případně obojí, při jejichž splnění by použití zákonem stanovené trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Tyto podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň. Nezbytné je i náležité odůvodnění výjimečného postupu soudu podle §58 odst. l tr. zákoníku. Takto však odvolací soud nepostupoval, když shledal tresty uložené obviněným soudem prvního stupně nepřiměřeně přísnými. Výjimečnost postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku nesprávně spatřoval ve věku obviněných, že obvinění nebyli dosud soudně trestáni a konečně v tom, že přečin vydírání spáchali údajně nejmírnější možnou formou. Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným.
Protože byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 14 To 395/2011, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud proto znovu rozhodne o odvoláních obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně a při svém rozhodnutí je vázán podle §265s odst. 1 tr. ř. právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek