ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.670.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 670/2012-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. července 2012 v Brně dovolání obviněného R. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 9 To 345/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 102/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 1 T 102/2010, uznal obviněného R. P. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 1 T 324/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 9 To 345/2011, podle §258 odst. 1, písm. b) a e) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
„v přesně nezjištěný den koncem dubna nebo počátkem května roku 2005 v době od 16:00 hod. do 17:00 hod. v obci B. u čerpací stanice společně s již zesnulým P. R., vědomě uvedl v omyl poškozeného M. Š., a to tak, že mu tvrdil, že dokáže prostřednictvím sjednaného obhájce uplatit soudce v odvolacím řízení v trestní věci svědka R. Š., projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 10 To 95/2005, kdy poškozenému M. Š. sdělil, že celkové náklady na zajištění jeho beztrestnosti i beztrestnosti svědka R. Š. by neměly přesáhnout celkovou částku 3.000.000,- Kč, přičemž sjednanou částku mu měl poškozený M. Š. předat v několika splátkách a obviněný R. P. měl tuto odměnu předat obhájci, následně poškozený M. Š. navštívil svědka R. Š. ve Vazební Věznici L. a sdělil mu, že za uvedenou částku dokáže zajistit obhájce, který soudce uplatí, a proto svědek R. Š. se uvolnil uvedenou částku vyplatit ze svých peněz za prodej svých nemovitostí s tím, že peníze předá poškozený M. Š., následně po 14 dnech v P. v hotelu H. obviněnému R. P. poškozený M. Š. předal materiály nutné k převzetí obhajoby, po dalších asi 7 dnech v P., v hotelu H., od poškozeného M. Š. převzal obviněný R. P. finanční hotovost ve výši 1.000.000,- Kč a dal poškozenému M. Š. mobilní telefon s tím, že veškerý další telefonický kontakt bude probíhat pouze prostřednictvím tohoto telefonu, dále v září roku 2005 v obci B. od poškozeného M. Š. obviněný R. P. převzal finanční částku ve výši 1.000.000,- Kč, koncem října roku 2005 na čerpací stanici M. v blízkosti města L. od poškozeného převzal další finanční částku ve výši 700.000,- Kč, když z obdržené finanční hotovosti vyplatil obhájci JUDr. I. V. jako odměnu za obhajobu v trestní věci svědka R. Š., pouze částku ve výši okolo 30.000,- Kč, přičemž od počátku věděl, že jím sjednaný obhájce JUDr. I. V. žádného soudce uplácet nebude, že uvedená částka značně převyšuje náklady nutné na sjednání obhájce v této trestní věci a že zbytek hotovosti si ponechá pro vlastní potřebu. Tímto jednáním způsobil poškozenému R. Š. škodu v celkové výši 2.700.000,- Kč“.
Podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. 1 T 324/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudem zjištěný skutek nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Uvedl, že finanční částku od poškozeného M. Š. nikdy nežádal ani nepřevzal, pouze bezplatně zprostředkoval kontakt na obhájce JUDr. I. V. Poukázal na to, že na základě provedených důkazů nelze dovodit jeho srozumění s tím, že by někoho uvedl v omyl na základě nepravdivých informací.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 9 To 345/2011, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 1 T 102/2010, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného R. P. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má i obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek pouze námitky skutkové, a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek