ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.687.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 687/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 14. června 2012 v Brně dovolání obviněného S. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 7 To 431/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 137/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 5 T 137/2010, uznal obviněného S. K. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 3) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §206 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 5 T 90/2010, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2, 3 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a se zbytkem nároků odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek pod bodem 3) obžaloby, v němž byl spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 7 To 431/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného podaného proti výrokům o vině pod body 1) a 3) a proti výroku o trestu rozsudku, napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného J. Š.. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného S. K. odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku za trestné činy pod body 2) a 3) napadeného rozsudku, ohledně nichž zůstal výrok o vině nedotčen, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 5 T 90/2010, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil v rozsahu zrušení soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výroku o vině pod bodem 3) a proti výroku o trestu tohoto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že posouzení jeho viny je založeno pouze na nepřímých důkazech. Poukázal na to, že soudy obou stupňů vyložily všechny důkazy v jeho neprospěch a nezabývaly se jeho obhajobou. Uvedl, že svědci J. K., L. V. a H. K. nepotvrdili, že by u něj viděli odcizené věci a že soud vycházel při posouzení jeho viny ze tří rozporných svědeckých výpovědí. Namítl, že soud neprovedl výslech svědkyně P. K., která měla potvrdit, že mu laptop značky DELL černé barvy předala jako splátku dluhu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 7 To 431/2011. Další postup dovolacího soudu nenavrhl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného S. K. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek pouze námitky skutkové, a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný své dovolání směřoval i proti výroku o trestu rozsudku soudu druhého stupně, neuplatnil však žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud neshledal žádné takové pochybení soudu, obviněný navíc neuplatnil žádné konkrétní námitky proti výroku o trestu, ale pouze obecně namítl, že napadá i výrok o trestu rozsudku soudu druhého stupně.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek