ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.708.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 708/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 6. 2012 o dovolání obviněného P. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 4 To 17/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 129/2011 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 92 T 129/2011, byl obviněný P. N. uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. l písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. l tr. zákoníku, přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §187 odst. l tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 4 To 17/2012. Podle §258 odst. l písm. b), d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Brně zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §187 odst. l tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku s tím, že podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl jednak v tom směru, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a jednak ve výroku o uloženém trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině uvedl, že vinu odmítá, a namítl nesprávně zjištěný skutkový stav. Ve vztahu k výroku o trestu vyjádřil názor, že soudy opomenuly polehčující okolnosti, a že i kdyby byl správný výrok o vině, trest mu měl být uložen s použitím ustanovení §40 odst. l tr. zákoníku s ohledem na jeho zmenšenou příčetnost. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není jen další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován bez ohledu na povahu uplatněných námitek. Tyto námitky musí zákonnému dovolacímu důvodu odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutková zjištění Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně, neodpovídala znakům trestných činů, kterými byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Dovolacím důvodem nejsou námitky, v nichž obviněný uvedl, že „se liší jednotlivé výpovědi“, a poukázal na to, že „poškození jsou ve vzájemném příbuzenském nebo jiném blízkém vztahu“.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť v takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Uvedený rozpor se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními, která se v rozsudku Městského soudu v Brně stala podkladem výroku o vině, a provedenými důkazy rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především svědecké výpovědi poškozených. Již s ohledem na to, že sám obviněný nevypovídal (využiv tím svého práva podle §33 odst. l tr. ř.), Městský soud v Brně hodnotil svědecké výpovědi poškozených velmi obezřetně a se stejnou pečlivostí hodnotil také svědecké výpovědi dalších osob i ostatní důkazy. Městský soud v Brně jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlil své hodnotící úvahy, v tomto rámci zaznamenal i případné odlišnosti v poměru mezi jednotlivými důkazy, přijatelně vyložil, jak je překlenul, nedopustil se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Krajskému soudu v Brně nelze tím pádem vytýkat, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou námitky, jimiž obviněný sledoval uložení trestu s použitím ustanovení §40 odst. l tr. zákoníku. Nejedná se o dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. ani v té variantě, v níž je vymezen jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Také v tomto ohledu se totiž jedná o aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Aplikace ustanovení §40 odst. l tr. zákoníku je podmíněna tím, že pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky. Ve stavu zmenšené příčetnosti jedná ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Soudy se otázkou duševního stavu obviněného v době spáchání činu zevrubně zabývaly, měly k dispozici lékařské zprávy, na které odkazoval obviněný, a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Soudy zhodnotily tyto důkazy se závěrem, který učinily na podkladě znaleckého posudku a podle kterého rozpoznávací ani ovládací schopnost obviněného nebyla podstatně snížena, takže u obviněného se nejednalo o zmenšenou příčetnost. Dovolání obviněného je jen dalším pokračováním jeho polemiky se znaleckým posudkem a se skutkovými zjištěními, která soudy učinily na jeho podkladě. Již tím jsou námitky obviněného mimo rámec dovolacího důvodu, nehledě na to, že se jedná o otázku přiměřenosti trestu, která nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec