ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.714.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 714/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. září 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Mgr. P. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 165/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 303/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 1 T 303/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době na odběrném místě č. ... v Ústí nad Labem, v rodinném domě v ulici M. H., učinil neoprávněný zásah do elektroměru č. ..., v důsledku čehož došlo na předmětném odběrném místě k neoprávněnému odběru elektrické energie, a svým jednáním tak za období nejméně od 27. 10. 2001 do 27. 10. 2004 způsobil společnosti Severočeská energetika, a. s., nyní ČEZ, a. s., IČ:45274649, škodu v celkové výši nejméně 271.209,- Kč.
Za tento trestný čin byl podle §250 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, za současného uložení přiměřené povinnosti, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem.
Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 6 To 165/2011, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že soud porušil hmotné právo, když nepřezkoumal znalecký posudek a nekriticky akceptoval závěry znalce Ing. V. Kleina, ač podle obviněného jeho závěry nejsou v souladu s §8 vyhlášky č. 297/2001 Sb., když znalec jeho výkladem řešil právní otázky a prováděl právní hodnocení předmětu řízení mimo oblast hmotného práva. Soud při hodnocení znaleckého posudku vůbec nehodnotil, že závěry o tom, zda byla výše škody správně zjištěna, učinil znalec svým vlastním způsobem mimo platný právní předpis, na základě v hmotném právu nezakotvených matematických a jiných prvků, a jím sestavený vzorec pro výpočet náhrady škody nemá s uvedeným ustanovením §8 nic společného. Uvedený paragraf je velmi jednoduchý, a i laik si podle obviněného z něho sestaví postup, jak se dobrat výše náhrady škody pro potřeby např. trestního řízení. I když se dopustil jednání popsaného v rozsudku, je obviněný toho názoru, že se nemohl dopustit trestného činu, protože v řízení nebyla zjištěna škoda a její výše právě konformním způsobem, když provedl zásah do poškozeného nefunkčního zařízení, protože elektroměr neregistroval veškerou energii, která jím procházela. Odpovědným za vadné měřící zařízení je přitom, podle §49 odst. 7, 10 a 12 zákona č. 458/2000 Sb., provozovatel nebo distributor přenosové sítě. Vada měřícího zařízení existovala nezávisle na jeho zásahu, před ním i po něm, a je mu tak kladeno za vinu něco co nezpůsobil, když podle přehledu o spotřebě elektrické energie, byl odběr od instalace měřícího zařízení až do jeho sejmutí stejný. Proto obviněný považuje znalecký posudek za nevěrohodný, jeho závěry za nepravdivé, a soudu vytýká, že bezvýhradně přijal závěry znalce a popřel tak zásadu volného hodnocení důkazů. Zodpovědnost za správnost soudního rozhodnutí přenechal úplně na znalci, když upustil od výkladu jednoduchého a srozumitelného ustanovení §8 vyhl. č. 271/2001 Sb. (správně 297/2001 Sb.). V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný svojí námitkou o nefunkčnosti měřícího zařízení zpochybnil existenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a škodlivým následkem. Soudy však nemohly této obhajobě obviněného přisvědčit vzhledem k jeho výpovědi o době a způsobu jakým účelově zasáhl do elektroměru, což odpovídalo dlouhodobějšímu podezření pracovníků poškozené o zcela zákonitých zásazích do měřícího zařízení právě vzhledem na velmi nízkou spotřebu elektrické energie. Spotřeba této energie se nezměnila ani po výměně elektroměru z logického důvodu, že obviněný bezprostředně po této výměně opět shodným způsobem ovlivnil správnost odpočtu. Při vyloučení jakékoliv jiné závady elektroměru, bylo ovlivnění správnosti odpočtu také pracovníky poškozené objektivně zjištěno a jednání obviněného tak bylo jedinou příčinou způsobeného škodlivého následku.
K rozsahu způsobené škody podle státní zástupkyně obviněný, kromě prostého zpochybnění legitimity použití znalcova vzorce pro výpočet náhrady způsobené škody, nic bližšího v dovolání neuvedl a domáhá se změny skutkového stavu pouze s poukazem na vady a nesprávnost závěrů znaleckého posudku. Soudům tak vytýká nesprávné hodnocení tohoto důkazu, což se týká výhradně otázky zjišťování skutkového stavu věci a nikoliv právního posouzení skutku. Tato část dovolací argumentace proto podle státní zástupkyně není způsobilá naplnit uplatněné důvody dovolání. V závěru vyjádření proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je z podstatné části založeno na nikoliv hmotně právních, ale skutkových námitkách, když podstata dovolání spočívá na zpochybňování závěrů znaleckého posudku Ing. V. Kleina ohledně postupu zjištění výše škody způsobené jednáním obviněného.
Podle obviněným uplatněného důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného proti závěrům uvedeného znaleckého posudku, a jeho hodnocení soudem, nesměřují proti právnímu posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale přímo proti správnosti těchto skutkových zjištění, zejména pokud jde o výši způsobené škody. Obviněný na základě vlastního hodnocení důkazů nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje vycházející z tvrzení, že předmětný elektroměr byl nefunkční, vada tohoto elektroměru, že existovala nezávisle na jeho zásahu a znalecký posudek proto považuje za nevěrohodný a jeho závěry za nepravdivé. Takovéto námitky skutkové povahy jsou ale zcela mimo uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož existenci obviněný založil i další uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud přitom neshledal v těchto námitkách obviněného hmotně právní povahu zmíněnou ve vyjádření státní zástupkyně k dovolání, tj. že by obviněný tímto způsobem zpochybnil existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodlivým následkem. Tato námitka totiž nevychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně, ale naopak je s nimi v příkrém rozporu. Soud I. stupně totiž považoval výpověď obviněného, že zásah do elektroměru provedl až v roce 2002, za vyvrácenou provedenými důkazy a naopak vzal za prokázané, že k neoprávněnému odběru docházelo minimálně již v roce 2001. Přitom se podrobně zabýval také otázkou technického stavu elektroměru na daném odběrném místě v rozhodném období, přičemž na základě výsledků odborného osvědčení a přezkoušení bylo jednoznačně zjištěno, že elektroměr kromě obviněným zalakovaných dvou napěťových propojek (tzv. klem) nevykazoval žádné závady, které by ovlivnily jeho funkčnost či přesnost (viz str. 5 – 6 rozsudku). Přesto obviněný v dovolání uvádí námitku, která je s provedenými důkazy, a z nich vyplývajícím závěrem soudu, zcela v rozporu. Obviněný se tak v podstatě domáhá primárně jiného hodnocení důkazů a jiného zjištění ohledně technického elektroměru, přičemž až sekundárně, na takto dosažené změně skutkových zjištění, by mělo dojít i k jinému posouzení příčinné souvislosti, jejíž absenci navíc obviněný v dovolání ani výslovně nenamítá. Ostatně i státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že soudy obhajobě obviněného o vadě měřícího zařízení nemohly přisvědčit, přičemž konkrétně poukazuje na jednotlivé důkazy s tím závěrem, že jednání obviněného bylo jedinou příčinou vzniku škodlivého následku a příčinná souvislost je tedy ve věci dána.
Nelze rovněž pominout, že skutková námitka obviněného o nefunkčnosti elektroměru jednak zcela pomíjí výše zmíněné výsledky jeho odborného posouzení a přezkoušení, ale také vychází opět z námitky o neměnné spotřebě elektrické energie vyplývající z přehledu o její spotřebě, s kterou se již soud I. stupně velmi podrobně a správně vypořádal v odůvodnění rozsudku (viz str. 7). A to s poukazem na konkrétní důkazy, na základě kterých dospěl k zjištění, že vykazovaný odbor elektrické energie nemohl v daném období odpovídat skutečnosti. Přesto obviněný v dovolání opět namítá, s poukazem na přehled o spotřebě, neměnnost této spotřeby a na základě toho pak považuje také znalecký posudek za nevěrohodný a jeho závěry za nepravdivé. V souvislosti s tím přitom soudům vytýká, že nekriticky převzaly závěry znalce, a nehodnotily, že závěry znalce o tom, zda byla výše škody zjištěna správně, byly učiněny znalcem jeho vlastním způsobem mimo platný právní předpis a vzorec znalce pro výpočet náhrady škody nemá s §8 vyhl. č. 297/2001 Sb. nic společného. Obviněný tak namítá porušení zák. č. 458/2000 Sb., a na jeho základě vydané vyhlášky energetického regulačního úřadu č. 297/2001 Sb., což obecně lze podřadit pod tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tuto námitku uplatnil zcela obecně, aniž by uvedl v čem konkrétně postup znalce není v souladu s namítaným ustanovením §8 uvedené vyhlášky, resp. jak by podle jeho názoru měla být stanovena výše škody v souladu s tímto ustanovením. Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda touto námitkou obviněný pouze vyjadřuje svůj nesouhlas s výší zjištěné škody, přičemž pouze formálně namítá porušení uvedené vyhlášky vydané na základě zákona, anebo zda ustanovení §8 vyhl. č. 297/2001 Sb. bylo skutečně porušeno.
Soud I. stupně prověřil vyčíslení výše způsobené škody poškozenou v částce 271.209,- Kč, přičemž dospěl k závěru, že znalec Ing. V. Klein posuzoval jak způsob výpočtu vzniklé škody, tak i její výši, kterou porovnal s výší škody zjištěné poškozenou společností a také reálnost deklarované spotřeby na elektroměru v daném odběrném místě. Soud I. stupně konstatoval také závěr tohoto znalce, že poškozená společnost postupovala v souladu s příslušným ustanovením vyhl. č. 297/2001 Sb., která v dané době v ustanovení §8 upravovala postup při vyčíslení škody vzniklé při neoprávněném odběru elektřiny. K tomu lze zmínit, že stejný závěr obsahuje také odpověď Státní energetické inspekce ČR na stížnost manželů Postlových ze dne 26. 11. 2004, která byla adresována obhájkyni obviněného (čl. 159 tr. spisu), a také znalecký posudek M. Wainera, z civilního řízení proti žalované N. P. (sp. zn. 19 C 425/2005), který byl odvolacím soudem přečten jako listinný důkaz. I tento znalec v jiném řízení, ač jinak sám nepřípustně prováděl hodnocení důkazů, a zjevně tendenčně se vyjadřoval k „monopolu ČEZ“, konstatoval, že škoda byla vyčíslena v souladu s §8 odst. 4 vyhl. č. 297/2001 Sb. Odvolací soud také sám znovu provedl výslech obou znalců (Ing. V. Kleina, Ing. Š. Kožmína), kteří se vyjádřili vzájemně ke svým znaleckým posudkům a také k dotazům soudu a obhájkyně obviněného. A to včetně námitky uvedené v dovolání, že vzorec znalce Ing. V. Kleina nemá nic společného s výpočtem náhrady škody podle §8 vyhl. č. 297/2001 Sb., k čemuž znalec uvedl, že jeho výpočet je příznivější pro obviněného, protože kdyby použil hodnoty vyhláškové pro všechny tři fáze, byla by náhrada škody mnohem vyšší, což také odvolací soud uvedl v odůvodnění napadeného usnesení. Na základě výslechu obou znalců se odvolací soud správně přiklonil k závěrům znalce Ing. V. Kleina, který na rozdíl od druhého znalce přesvědčivě odůvodnil závěry ke kterým dospěl.
Zpochybňuje-li obviněný závěr znalce Ing. V. Kleina, o správnosti postupu při zjišťování výše škody s tím, že jeho výpočet nemá nic společného s ustanovením §8 vyhl. č. 297/2001 Sb., je tato námitka bez významu, protože výše škody zjištěna tímto znalcem není součástí skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, když soud vzal ve prospěch obviněného výši škody za prokázanou podle vyčíslení samotné poškozené, a to v nižší částce než zjistil znalec Ing. V. Klein. Ten se také k rozdílným závěrům o výši škody vyjádřil při své výpovědi před odvolacím soudem tak, že poškozená ČEZ, a. s., nezohlednila vše co mohla zohlednit, protože neměla k dispozici přesné údaje o odběru, když tyto se neměřily. A to podle skutkového zjištění soudu I. stupně právě z důvodu neoprávněného zásahu obviněného do elektroměru, v důsledku čehož tento neměřil veškerou elektrickou energií odebíranou na daném odběrném místě.
Z vyčíslení škody poškozené a jeho příloh (čl. 24-32 tr. spisu) přitom vyplývá, že toto vyčíslení bylo provedeno v souladu s vyhl. č. 297/2001 Sb., když bylo postupováno podle §8 odst. 4 písm. a) této vyhlášky (kategorie odběratele D), když nebyla zjištěna delší doba využití, a za použití danému odběrnému místu odpovídající jmenovité hodnoty jističe před elektroměrem. Denní spotřeba byla přitom stanovena pouze pro dvě fáze, které v důsledku neoprávněného zásahu obviněného do elektroměru nebyly měřeny. Celková spotřeba podle §8 odst. 5 uvedené vyhlášky, za dobu neoprávněného odběru, byla vypočtena pouze za časové období uvedené ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně (k tomu viz zpráva poškozené na čl. 42 tr. spisu, o započtení pouze posledních tří let neoprávněného odběru) vynásobením denní spotřeby počtem dnů trvání neoprávněného odběru (1095 dní). Celková náhrada škody pak byla v souladu s §8 odst. 6 uvedené vyhlášky vypočtena vynásobením celkové spotřeby elektřiny odpovídající sazbou 3,44 Kč/kWh. Namítá-li proto obviněný, že výše škody nebyla zjištěna právně konformním způsobem, tj. v daném případě v souladu s uvedenými právními předpisy, je tato jeho námitka zjevně neopodstatněná.
Dovolání obviněného proto Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš