ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.721.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 721/2012-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. července 2012 v Brně dovolání obviněného P. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 9 To 592/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 246/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 1 T 246/2010, uznal obviněného P. B. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 6) rozsudku přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to 1 kusu razítka Hangurbadžo, 1 kusu Meloxistad, 1 kusu digitální váhy, 1 kusu jednorázového bezpečnostního sáčku se zbylým chemickým materiálem a původními obaly. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek pod bodem 2) obžaloby, v němž byl spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 9 To 592/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného P. B. napadený rozsudek v celé odsuzující části. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. B. uznal vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to 1 kusu razítka Hangurbadžo, 1 kusu Meloxistad, 1 kusu digitální váhy, 1 kusu jednorázového bezpečnostního sáčku se zbylým chemickým materiálem a původními obaly.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno, že jeho jednání naplnilo všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Poukázal na to, že žádný důkaz nesvědčí pro právní kvalifikaci výše uvedeného trestného činu, a to ani matematický výpočet množství drogy, které měl prodat svědkyni K. R. Namítl, že je absurdní, aby policejní orgán a následně i soud prvního stupně učinily závěr, že měl prodat svědkyni K. R. 400g drogy pervitin v době od podzimu 2007 do června 2010, a to za 313.000,- Kč. K bodu 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně uvedl, že se soudy obou stupňů nevypořádaly se všemi pochybnostmi a spokojily se s matematickým výpočtem ohledně množství drogy v případě svědkyně K. R. učiněným policejním orgánem, vyhodnotily její výpověď u soudu jako nepravdivou, nevzaly v úvahu výpověď svědkyně Paterové a uznaly jej vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, aniž by k tomu měly jakýkoliv důkaz. Namítl, že soudy obou stupňů hodnotily nelogicky důkazy svědčící v jeho neprospěch. Nepodílel se ani na odcizení vibrační desky, byl pouze osloven, zda neví o někom, kdo by tuto desku koupil.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 9 To 592/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného P. B. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek pouze námitky skutkové, a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek