ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.737.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 737/2012 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. července 2012 v Brně dovolání obviněného L. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 8 To 36/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 59/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 1 T 59/2011, uznal obviněného L. D. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „dne 23. 5. 2010 v přesně nezjištěné době v dopoledních hodinách, ve Z., v budově Věznice Znojmo, v prostoru ložnice číslo ...., požadoval po poškozeném S. T., finanční hotovost ve výši 20.000,- Kč, přičemž poškozeného uchopil za levou ruku a násilím přes odpor poškozeného, který dával ruku k sobě, mu po rozepnutí pásku náramkových hodinek, stáhl z ruky náramkové hodinky značky Festina v hodnotě nejméně 6.218,- Kč s tím, že pokud do příští soboty, kdy má návštěvu, dostane částku 20.000,- Kč, tak mu hodinky vrátí, přičemž poškozenému vyhrožoval, že pokud věc ohlásí, pošle na něho cigány a ti ho zabijí, následně sdělil poškozenému adresu, na kterou má peníze poslat, poškozený si vyžádal složenku, na kterou uvedl částku 20.000,- Kč a adresu sdělenou mu obviněným a tuto složenku předal vězeňské službě k odeslání, přičemž však vězeňská služba složenku neodeslala a začala věc vyšetřovat, obviněný hodinky ukryl na ložnici číslo ... ve své skříňce za krabicemi, kde byly nalezeny dne 25. 5. 2010, při kontrole prováděné příslušníky vězeňské služby“. Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 8 To 36/2012, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozsudek soudu druhého stupně je stižen vadou spočívající v nesprávné aplikaci občanského zákoníku a trestního zákoníku. Dále namítl, že není popsán zákonný znak skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku, a to „cizí věc“, ve skutkové části rozsudku soudu druhého stupně. Poukázal na to, že samotné stažení hodinek z ruky proti vůli poškozeného ještě neznamená, že šlo o hodinky, které byly v té době vlastnictvím poškozeného, a že by šlo o věc pro něj cizí. S ohledem na absenci popisu tohoto znaku ve skutkové části rozsudku soudu druhého stupně je skutek nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku. Namítl, že se trestné činnosti nedopustil a pravdivě vše vylíčil ve své obhajobě. Pro objasnění věci navrhoval provést důkazy k podpoře jeho obhajoby, ale tyto byly bez řádného odůvodnění zamítnuty, a tím došlo k nesprávnému zjištění skutku, k jeho nesprávnému popisu ve skutkové větě rozsudku a k jeho nesprávné právní kvalifikaci.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 8 To 36/2012, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 1 T 59/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného L. D.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Jedinou právní námitkou je námitka obviněného, že samotné stažení hodinek z ruky proti vůli poškozeného ještě neznamená, že šlo o hodinky, které byly v té době ve vlastnictví poškozeného, a že šlo o věc pro něj cizí. S ohledem na absenci popisu tohoto znaku ve skutkové části rozsudku soudu druhého stupně je skutek nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku. Cizí věcí se rozumí movitá věc, která nenáleží pachateli trestného činu buď vůbec, nebo nenáleží jen jemu, a kterou pachatel nemá ve své dispozici. Nejvyšší soud této námitce obviněného nepřisvědčil. Nejvyšší soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy obou stupňů, a proto vychází z toho, že obviněný L. D. požadoval po poškozeném S. T. finanční hotovost 20.000,- Kč, přičemž uchopil poškozeného S. T. za levou ruku a násilím, přes odpor poškozeného, který dával ruku k sobě, mu stáhl z ruky náramkové hodinky značky Festina v hodnotě nejméně 6.218,- Kč s tím, že pokud do příští soboty dostane částku 20.000,- Kč, tak mu hodinky vrátí. Takto vymezený skutek ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, když nebylo vyvráceno, že hodinky patří poškozenému S. T. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek