ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.814.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 814/2012-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. srpna 2012 v Brně dovolání obviněného J. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 4 To 41/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 4/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 52 T 4/2011, uznal obviněného J. B. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že „dne 12. 8. 2010 v přesně nezjištěné době od 17.00 hod. do 21.00 hod. v P. v zahradní kolonii „M.“ u ulice H., spolu s obviněným L. K. nejprve vyvlekli z kůlny poškozeného A. G., trvalé bydliště nezjištěno, fakticky bezdomovce, kterého následně oba obvinění fyzicky napadli každý nejméně dvěma údery otevřenou dlaní do hlavy střední až vyšší intenzity, poté jej společně vyslékli do naha a z místa odešli, když poškozeného na místě zanechali a tímto jednáním poškozenému způsobili zranění spočívající v prokrvácení měkkých tkání v pravé spánkové a lícní krajině, podkožní krevní výron a otok měkkých tkání v oblasti pravé očnice, prokrvácení sliznic horního a dolního rtu a sliznice pravé tváře, přičemž výlučně z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poškozeného shora popsaným jednáním obvinění způsobili poškozenému též rozsáhlý krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou, který vedl ke zhmoždění a otoku mozku a následné smrti poškozeného“. Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené Město Prostějov se sídlem nám. T. G. Masaryka 130/14, Prostějov, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 4 To 41/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „dne 12. 8. 2010 v přesně nezjištěné době od 17.00 hod. do 21.00 hod. v P. v zahradní kolonii „M.“ u ulice H., spolu s obviněným L. K. nejprve vyvlekli z kůlny poškozeného A. G., trvalé bydliště nezjištěno, fakticky bezdomovce, kterého následně oba obžalovaní fyzicky napadli každý nejméně dvěma údery otevřenou dlaní do hlavy střední až vyšší intenzity, poté jej společně vyslékli do naha a z místa odešli, když poškozeného na místě zanechali a tímto jednáním poškozenému způsobili zranění spočívající v prokrvácení měkkých tkání v pravé spánkové a lícní krajině, podkožní krevní výron a otok měkkých tkání v oblasti pravé očnice, prokrvácení sliznic horního a dolního rtu a sliznice pravé tváře a rozsáhlý krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou, který vedl ke zhmoždění a otoku mozku a následné smrti poškozeného, přičemž takto jednali s vědomím, že i tímto způsobem útoku a jeho razancí mohou poškozenému způsobit poranění hlavy a v případě jeho vzniku byli s tímto následkem srozuměni, nevěděli však, že způsobená zranění mohou vést až ke smrti poškozeného, avšak vzhledem ke svým rozumovým schopnostem a vědomosti, že poškozený je dlouhodobý alkoholik, osobou staršího věku, malého vzrůstu, chatrné tělesné konstrukce, žijícím bezdomoveckým způsobem života, fyzicky i zdravotně indisponovaný, neboť v době činu se nacházel ve stavu téměř bezvládnosti v důsledku těžké alkoholové opilosti, měli a mohli vědět, že jejich útokem na citlivé části hlavy poškozeného mohou vyvolat zranění mozku, které může vést případně i ke smrti poškozeného“. Podle §146 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že jeho znalosti o zdravotním stavu, kondici a způsobu života poškozeného A. G. byly naprosto rozdílné od znalostí spoluobviněného L. K. Namítl, že odvolací soud nesprávně hodnotil tyto znalosti se znalostmi spoluobviněného L. K. Poukázal na to, že vycházel pouze z povrchních informací o poškozeném, a ve chvíli, kdy udeřil poškozeného otevřenou dlaní, nemohl předvídat vznik tak vážného následku, kterým byla smrt poškozeného. Namítl také, že odlišnou právní kvalifikaci skutku a upřesnění popisu skutku, které je podstatné, nelze odůvodnit pouze doplněným výslechem spoluobviněného L. K. v odvolacím řízení.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 4 To 41/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že skutkový stav v případě obviněného J. B. byl spolehlivě zjištěn a správně právně kvalifikován. Obviněný sice namítá absenci zákonných znaků zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, primárně však polemizuje s učiněnými skutkovými zjištěními a nabízí vlastní verzi průběhu události. Dále uvedl, že obviněný sice formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho námitky nenaplňují zmíněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod stanovený v §265b.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Jedinou právně relevantní námitkou je námitka obviněného, že nemohl předvídat vznik tak vážného následku, kterou byla smrt poškozeného, v důsledku poranění jeho mozku, který byl poškozen již předchozím způsobem života, který poškozený vedl.
Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §146 odst. 4 tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na pět až deset let, způsobí-li činem uvedeným v §146 odst. 1 tr. zákoníku smrt.
Podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku nevědomá nedbalost spočívá v tom, že pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmu chráněným trestním zákonem způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Podle §17 písm. a) tr. zákoníku se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obvinění L. K. a J. B. se pohybovali v okruhu sociálně slabších osob, tzv. „bezdomovců“, poškozeného A. G. znali, věděli o jeho vztahu k alkoholu, že je osobou staršího věku, malé postavy, slabé fyzické konstrukce a pro „bezdomovecký“ způsob života fyzicky i zdravotně oslabený. Poškozeného nalezli v kůlně zahradní kolonie, ležícího ve stavu těžké opilosti, který na jejich přítomnost a slovní projevy prakticky nereagoval. Oba obvinění fyzicky poté napadli poškozeného A. G. každý nejméně dvěma údery střední až vyšší intenzity otevřenou dlaní cíleně do hlavy, vyslékli jej do naha a z místa činu odešli. Obvinění tímto jednáním způsobili poškozenému taková zranění, která vedla až ke zhmoždění a otoku mozku a následné smrti poškozeného. Z takto zjištěných okolností případu je zřejmé, že oba obvinění naplnili všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Jak již bylo výše uvedeno, znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 4 tr. zákoníku je způsobení smrti. Podle §17 písm. a) tr. zákoníku stačí ve vztahu k tomuto způsobenému následku, pokud jej pachatel zavinil z nedbalosti, neboť ustanovení §146 odst. 4 tr. zákoníku nevyžaduje úmyslné zavinění.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, který dovodil zavinění obviněného J. B. ve formě nevědomé nedbalosti. Obviněný sice nevěděl, že svým jednáním může poškozenému způsobit smrt, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Věděl v hrubých rysech o oslabeném fyzickém a zdravotním stavu poškozeného, jeho alkoholové indispozici v době činu a tím daleko většímu riziku poranění jeho vnitřních orgánů důležitých pro život. Za tohoto stavu, při fyzickém napadení poškozeného obviněný J. B. společně s obviněným L. K. nedbali povinné opatrnosti a razantními údery, byť otevřenou dlaní, vyvolali úrazové poškození přemosťujících žil u tvrdé pleny mozkové, které pak vedlo ke smrti poškozeného. Podle názoru odvolacího soudu si proto oba obvinění mohli a měli představit, že příčinný vztah mezi jejich jednáním a účinkem může způsobit i smrt poškozeného.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že z hlediska dovolacích námitek obviněného napadený rozsudek nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek