ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.834.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 834/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2012 o dovolání obviněného V. J. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 68 To 430/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 77/2009 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 2 T 77/2009, byl obviněný V. J. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §82 odst. l tr. zákoníku na osmnáct měsíců, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok. Výrokem podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 68 To 430/2011. Podle §258 odst. l písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Jeseníku zrušen a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že výkon tohoto trestu byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. l tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců. Výrokem podle §229 odst. l tr. ř. bylo znovu rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Jako přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 12. 2008 v 11,00 hodin v J., n. S., okr. J., při řízení osobního motorového vozidla zn. Suzuki Jimmy couval z plochy přilehlé ke komunikaci a užívané k parkování napříč komunikací směrem k domu čp. ... v místě, kde se nachází přechod pro chodce, plně se nevěnoval řízení vozidla a řádně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, tím ohrozil chodkyni J. B. nacházející se při pravém okraji vozovky na druhé straně komunikace čelem do vozovky s jízdním kolem, které držela po pravé straně, a tím inicioval její pád, při kterém utrpěla tříštivou nitrokloubní zlomeninu horního konce holenní kosti a lýtkové kosti levé nohy s posunem úlomků. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný svým jednáním porušil povinnosti, které mu jako řidiči byly uloženy ustanoveními §5 odst. l písm. b), §24 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
Změna, ke které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci po doplnění důkazů přikročil ve výroku o vině, záležela ve zjištění, že obviněný „inicioval“ pád poškozené, při němž utrpěla zranění, zatímco podle zjištění Okresního soudu v Jeseníku obviněný „narazil“ zadní částí vozidla do levé nohy poškozené, čímž ji „srazil“ na vozovku. Důvodem změny byla nejistota v otázce, zda obviněný při kolizi s poškozenou do ní skutečně narazil a tím ji srazil na vozovku, anebo zda obviněná upadla při snaze vlastním pohybem na poslední chvíli před nárazem ustoupit.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. napadl výrok o vině. Nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu obviněný spatřoval především v tom, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci se nevypořádal s otázkou, zda obviněný reálně mohl nehodě zabránit. Obviněný projevil nesouhlas se závěrem soudu, že měl věnovat zvýšenou pozornost couvání, protože tento manévr prováděl v místě, kde se nachází přechod pro chodce. Obviněný vytkl, že soud se nevypořádal ani s otázkou porušení povinnosti poškozené použít přechod pro chodce. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Rozhodně nemohou obstát námitky v tom smyslu, že obviněný nemohl nehodě zabránit. Obviněný opíral tyto námitky o tu část znaleckého posudku z oboru dopravy, v níž znalec konstatoval, že obviněný mohl poškozenou vidět 1,6 sekundy před střetem. Obviněný poukazoval na to, že jde o velmi krátkou dobu, která s ohledem na nutnost sledovat situaci nejen za vozidlem, ale i v ostatních směrech, neumožňovala, aby na přítomnost poškozené mohl reagovat. Čas 1,6 sekundy před střetem znalec stanovil propočtem, při němž bral v úvahu vzájemnou polohu vozidla a poškozené na začátku jízdního manévru obviněného a při němž dospěl k tomu, že v uvedeném čase obviněný mohl pohledem do jednoho ze zpětných zrcátek spatřit poškozenou. Posouzení věci ovšem primárně nezávisí na otázce, zda čas 1,6 sekundy byl či nebyl dostatečný k tomu, aby obviněný reagoval na přítomnost poškozené jako chodkyně. Podstatou věci je to, že obviněný již před zahájením jízdního manévru, při kterém z plochy mimo pozemní komunikaci couval napříč přes komunikaci k opačné straně vozovky, měl a mohl zaznamenat přítomnost poškozené, neboť ta se tam v té době nacházela. Pokud by obviněný před započetím svého jízdního manévru věnoval náležitou pozornost situaci v provozu na pozemní komunikaci, musel by vidět, že v prostoru, do něhož hodlá couvat, resp. v jeho těsné blízkosti, se nachází poškozená, což by mu umožňovalo přizpůsobit této okolnosti svůj postup. Do situace, v níž měl na reakci čas jen 1,6 sekundy od okamžiku, kdy mohl poškozenou spatřit v jednom ze zpětných zrcátek až během couvání, se obviněný uvedl sám právě tím, že se ještě před započetím svého jízdního manévru nepřesvědčil o situaci v prostoru, do kterého zamýšlel couvat. V žádném případě není možné přisvědčit námitce, že poškozená obviněnému vytvořila neočekávanou překážku. Přítomnost poškozené v místě, do něhož obviněný couval, byla neočekávaná jen ze subjektivního hlediska obviněného, který se před započetím couvání nepřesvědčil o situaci v tomto místě a jeho bezprostředním okolí. Kromě toho poškozená byla jako chodec účastníkem provozu na pozemních komunikacích podle §2 písm. a) zákona o silničním provozu, a nikoli překážkou provozu na pozemních komunikacích podle §2 písm. ee) tohoto zákona. Nehoda tudíž spočívala v kolizi mezi dvěma účastníky provozu na pozemních komunikacích, a nikoli v kolizi obviněného jako účastníka provozu na pozemních komunikacích s poškozenou jako překážkou provozu na pozemních komunikacích.
Bez jakéhokoli opodstatnění jsou námitky směřující proti závěru, že potřeba věnovat zvýšenou pozornost jízdnímu manévru couvání vyplývala z toho, že šlo o manévr prováděný v místě, kde se nachází přechod pro chodce. Obviněný nebyl uznán vinným jednáním, kterým by porušil nějakou povinnost řidiče ve vztahu k přechodu pro chodce. Ostatně poškozená nebyla v době kolize na přechodu pro chodce, ale asi 5 metrů od přechodu. Zmínka o existenci přechodu pro chodce měla ve skutkové části výroku o vině jen ten význam, že blíže specifikovala místo činu. V rámci úvah o nedbalostním zavinění obviněného byl význam uvedené okolnosti omezen jen na dílčí závěr, že pokud byl v blízkosti místa nehody přechod pro chodce, byla pro obviněného tím spíše předvídatelná okolnost, že nějaký chodec se může nacházet i v prostoru, do něhož obviněný hodlal couvat, byť při tom nezasahoval na samotný přechod.
Zcela nepřijaté jsou námitky v tom smyslu, že poškozená porušila povinnost použít přechod pro chodce. Poškozená v době kolize s vozidlem obviněného nepřecházela vozovku, ale stála při jejím kraji. O nějakém spoluzavinění poškozené tedy nelze uvažovat.
Napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec