ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.910.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 910/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. srpna 2012 v Brně dovolání obviněné E. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 5 To 442/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 69/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. H. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 3 T 69/2009, uznal obviněnou E. H. vinnou pod body 1) a 2) rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a za tento trestný čin ji odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné zaplatit Městu Český Těšín, zastoupenému Městským úřadem Český Těšín, odborem sociálním, škodu ve výši 96.403,- Kč.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 5 To 442/2011, k odvolání obviněné E. H. podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněnou E. H. vinnou pod body 1) a 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Za tento trestný čin ji odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu obviněná spáchala trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, tím, že
1) vedena snahou se neoprávněně obohatit, v Č. T., okr. K., jako osoba žádající o dávku sociální péče – opakovanou dávku sociálně potřebnému občanu, ačkoliv byla poučena podle příslušných ustanovení zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, o právních následcích uvedení nepravdivých údajů, přesto při sepisování žádosti o dávku sociální péče, v čestných prohlášeních o svých majetkových poměrech ze dnů 11. 6. 2003 a 12. 9. 2005 záměrně neuvedla, že je vlastnicí nemovitostí – pozemků parc. č. … a …, od 5. 9. 2003 nenahlásila změnu o skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na vyplacení dávky sociální péče a v čestném prohlášení o svých majetkových poměrech ze dne 12. 9. 2005, že je od 5. 9. 2003 vlastnicí nemovitostí – pozemků parc. č. …, …, …, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. … pro katastrální území D. Ž., obec Č. T., a od 27. 3. 2006 nenahlásila, že je majitelkou ideální poloviny rozestavěného rodinného domku a přilehlých budov na pozemcích parc. č. …, …, …, v důsledku čehož jí byly Městským úřadem Český Těšín odborem sociálním v období od 1. 6. 2003 do 31. 3. 2007 neoprávněně vyplaceny dávky sociální v celkové výši 88.639,- Kč, které použila pro svou potřebu.
2) vedena snahou neoprávněně se obohatit, v Č. T., okr. K., jako osoba žádající o dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí, ačkoliv byla poučena dle příslušných ustanovení zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, o právních následcích uvedení nepravdivých údajů, přesto při sepisování žádosti o dávku pomoci hmotné nouze v prohlášení o svých celkových sociálních poměrech ze dne 2. 8. 2008 záměrně neuvedla, že je majitelkou ideální poloviny rozestavěného rodinného domku včetně přilehlých budov na pozemcích parc. č. …, …, …, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. … pro katastrální území D. Ž., obec Č. T., k nímž bylo dodatečné stavební povolení vydáno dne 10. 5. 2007 s termínem dokončení stavby do 31. 12. 2008, že má k dispozici zůstatek finančních prostředků ze smlouvy o prodeji věcí movitých ze dne 10. 9. 2007 ve výši 50.000,- Kč, v důsledku čehož jí byla Městským úřadem Český Těšín, odborem sociálním, v období od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 neoprávněně vyplaceny dávky pomoci v hmotné nouzi v celkové výši 7.764,- Kč, které použila pro svou potřebu.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě u příslušného soudu dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že odvolací soud rozšířením skutku pod bodem 1) výroku o vině porušil zásadu reformationis in peus a porušil rovněž zásadu jednoty skutku, protože ji uznal vinnou skutkem, pro který nebyla obviněna ani obžalována. Rozšíření skutku spočívá konkrétně v tom, že úmyslně neuvedla v čestných prohlášeních o majetkových poměrech v žádostech o dávky sociální péče další nemovitosti, a to pozemky parc. č. …, …, … v kat. území D. Ž. a rozestavěný rodinný dům a přilehlé budovy na těchto pozemcích, přičemž hodnota těchto dalších nemovitostí přesahuje podle znaleckého posudku částku 600.000,- Kč.
Dále namítla, že její jednání nemůže být posouzeno jako trestný čin, ale pouze jako jiný správní delikt podle předpisů sociálního zabezpečení. Proto kriminalizace jejího jednání porušuje zásadu subsidiarity trestního práva. Obviněná je přesvědčena, že stát, který v daném případě jedná v rámci přenesené působnosti příslušným orgánem státní správy, nelze uvést v omyl neuvedením vlastnického práva k nemovitostem v žádosti o dávku, protože je to opět stát, který jiným orgánem státní správy, a to katastrálním úřadem eviduje vlastnické právo k nemovitostem a má tedy informace o těchto vlastnických právech. Ocenění nemovitostí provedené znalcem Josefem Szczurkem nemá podle obviněné žádnou vypovídací hodnotu, protože hodnota nemovitostí musí být stanovena srovnávací metodou a odrážet reálnou tržní cenu. Nelze proto použít vyhláškovou nebo nákladovou metodu.
Obviněná nesouhlasí ani s právním posouzením neoprávněnosti jejího nároku na dávky sociální péče, protože otázka oprávněnosti či neoprávněnosti nároku na dávky sociální péče je výlučně právním posouzením, které náleží jen soudu a nemůže nahradit hodnocení správního orgánu při rozhodování o přiznání dávky sociální péče.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 5 To 442/2011, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 3 T 69/2009, a věc poté vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněné navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. K námitkám obviněné o údajném porušení zákazu reformace in peus, popřípadě zásady totožnosti skutku uvedl, že jde o námitky procesní povahy a že v tomto případě nedošlo k porušení zákona, protože odvolací soud pouze doplnil okolnosti vystihující naplnění znaku uvedení v omyl podle §250 trestního zákona. Nejedná se proto o zhoršení právního postavení obviněné. Neopodstatněná je také námitka, že nebyla dodržena totožnost skutku. Nejvyšší státní zástupce také odmítl námitku obviněné, že její jednání není trestným činem a dodal, že pokud obviněná uvádí ohledně subjektu, který měl být uveden v omyl a subjektu, který eviduje potřebné údaje o nemovitostech, kterým je stát, potom v daném případě je subjektem uváděný v omyl orgán obce jakožto orgán veřejné moci, který vykonává svoji pravomoc v rámci tzv. přenesené působnosti státní správy, avšak sám orgánem státu není. Poukázal na to, že obdobně formulovanou námitkou se zabýval ve svém rozsudku i odvolací soud, který zmínil, že údaj o vlastnictví nemovitostí není jediným údajem potřebným pro posouzení nároku obviněné.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil ani s tím, že došlo k porušení principu subsidiarity trestní represe. Poukázal také na to, že odvolací soud na straně 6 svého rozsudku se vypořádal s námitkou obviněné, která se týká podmínek pro přiznání příslušných dávek.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Obviněná pouze opakuje námitky, s nimiž se odvolací soud vypořádal ve svém rozhodnutí, přičemž Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s právním posouzením skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., účinného do 31. 9. 2009. Neshledal přitom opodstatněnou žádnou z námitek obviněné. Nejvyšší soud proto zcela odkazuje na správné právní posouzení skutku i podrobné a zákonu odpovídající odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Respektuje přitom zcela ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek