ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.921.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 921/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2012 o dovolání obviněného L. N., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 50 To 73/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 64/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 5 T 64/2010, byl obviněný L. N. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §228 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo uloženo psychiatrické ambulantní ochranné léčení. Kromě toho bylo výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chebu v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 5. 4. 2010 a 10. 4. 2010 v A., okr. Cheb, úmyslně založil požár tří objektů, v nichž tak vznikla škoda v celkové výši 579 000 Kč.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 50 To 73/2012, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Krajský soud v Plzni takto rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v nepřítomnosti obviněného.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. d) tr. ř. Namítl, že Krajský soud v Plzni postupoval nesprávně, pokud veřejné zasedání, v němž rozhodl o odvolání, konal v jeho nepřítomnosti. V této spojitosti obviněný poukázal na to, že mu nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání, a vyjádřil názor, že Krajský soud v Plzni se neměl spokojit s fikcí doručení. Zároveň obviněný uvedl, že s ohledem na obsah odvolání měl Krajský soud v Plzni zajistit jeho přítomnost při veřejném zasedání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. l písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou otázkou to, zda Krajský soud v Plzni mohl konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 tr. ř., z něhož nevyplývá, že by obviněný musel být veřejnému zasedání přítomen. Přítomnost osob při veřejném zasedání u odvolacího soudu upravují zvláštní ustanovení §263 odst. 2, 3, 4 tr. ř., z nichž je zřejmé, že obviněný nemusí být veřejnému zasedání přítomen, pokud není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Z hlediska citovaných ustanovení jsou ostatní okolnosti, např. důvod nepřítomnosti, povaha věci, omluva apod., nerozhodné.
Protože obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, mohl Krajský soud v Plzni konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného při splnění základního předpokladu, že obviněnému bylo podle §233 odst. l, 2 tr. ř. doručeno předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o veřejném zasedání tak, aby měl alespoň pětidenní lhůtu k přípravě.
Předseda senátu Krajského soudu v Plzni nařídil veřejné zasedání na den 14. 3. 2012, přičemž obviněnému nechal poštou doručit do vlastních rukou vyrozumění o veřejném zasedání. Zásilka, jejímž obsahem bylo vyrozumění o veřejném zasedání, byla obviněnému zaslána na adresu Ú. n. L., M., kterou obviněný předtím sám určil jako svou adresu pro doručování. Obviněný tak učinil dne 4. 2. 2012 při vazebním zasedání konaném u Okresního soudu v Chebu, který po jeho zatčení rozhodoval o vazbě a nakonec rozhodl tak, že se přijímá slib obviněného podle §73 odst. l písm. b) tr. ř., obviněný se ponechává na svobodě a propouští se ze zatčení. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že obviněnému bylo doručováno v y r o z u m ě n í o veřejném zasedání, a nikoli p ř e d v o l á n í k veřejnému zasedání, což je významné pro posouzení dalšího postupu. Na adrese, kterou určil pro doručování, obviněný nebyl zastižen, a proto doručovatel uložil zásilku na poště s tím, že obviněnému zanechal vyrozumění, že si ji tam může vyzvednout ve lhůtě deseti dnů. K uložení zásilky takto došlo dne 17. 2. 2012. Desetidenní lhůta uplynula dne 27. 2. 2012 a poté byla zásilka vrácena Krajskému soudu v Plzni, neboť neexistovala domovní nebo jiná schránka, do které by bylo možné zásilku vhodit. Za tohoto stavu se poslední den desetidenní lhůty od uložení, tj. 27. 2. 2012, považuje podle §64 odst. 4 tr. ř. za den doručení bez ohledu na to, zda se obviněný o uložení dověděl. Protože předmětem doručení bylo vyrozumění o veřejném zasedání, nejednalo se o písemnost, u které je použití ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. vyloučeno ustanovením §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. (tímto ustanovením by bylo uložení zásilky vyloučeno, pokud by doručovanou písemností bylo předvolání obviněného k veřejnému zasedání). Pro úplnost je třeba poznamenat, že použití ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. nebylo vyloučeno ani ustanovením §64 odst. 5 písm. b) tr. ř., tj. nařízením předsedy senátu Krajského soudu v Plzni. Tím, že ohledně vyrozumění obviněného o veřejném zasedání nastala fikce doručení dne 27. 2. 2012, byly splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný založil své námitky týkající se fikce doručení na nesprávném předpokladu, že doručovanou písemností bylo předvolání k veřejnému zasedání, ačkoli ve skutečnosti šlo o vyrozumění o veřejném zasedání. Tuto skutečnost si Nejvyšší soud ověřil otevřením příslušné zásilky vrácené poštou Krajskému soudu v Plzni (č. l. 322 spisu).
Námitkami, že Krajský soud v Plzni měl zajistit přítomnost obviněného při veřejném zasedání s ohledem na obsah odvolání, měl obviněný na mysli to, že nebyl přítomen při hlavním líčení, takže Okresní soud v Chebu vycházel z jeho doznání z přípravného řízení, a že v odvolání popřel spáchání trestného činu s tím, že k doznání byl donucen nátlakem policie. Pokud Krajský soud v Plzni nepovažoval přítomnost obviněného při veřejném zasedání za nutnou a neobeslal ho předvoláním, nýbrž jen vyrozuměním (§233 odst. l tr. ř.), nelze mu v tomto ohledu nic vytknout. V odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Plzni přijatelně vysvětlil, proč považuje doznání obviněného z přípravného řízení za věrohodné a tvrzení obviněného o nátlaku policie za nepodložené. Krajský soud v Plzni poukázal především na to, že doznání obviněného bylo konkrétní, velmi podrobné a zahrnovalo i takové dílčí okolnosti, které mohl znát jen pachatel, dále na to, že obviněný své údaje potvrdil i při prověrce na místě provedené podle §104e tr. ř., a konečně na to, že obviněný se k činu doznal za přítomnosti obhájce také při výslechu před soudcem, který v přípravném řízení rozhodoval o vazbě (a který ho do vazby nakonec nevzal). Lze jen dodat, že ohledně skutku, jehož spáchání obviněný v odvolání popřel, Krajský soud v Plzni neprováděl při veřejném zasedání žádné dokazování a v celém rozsahu vycházel jen z důkazů provedených Okresním soudem v Chebu při hlavním líčení.
Postup Krajského soudu v Plzni spočívající v tom, že veřejné zasedání o odvolání obviněného provedl v jeho nepřítomnosti, neznamenal porušení žádného ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Rozhodně se nejednalo o to, že by obviněnému byla nezákonným postupem Krajského soudu v Plzni odňata možnost vystupovat před odvolacím soudem. Obviněný se této možnosti zbavil sám tím, že náležitě nedbal na svá procesní práva a nevěnoval potřebnou pozornost zásilkám doručovaným mu na adresu, kterou si sám předtím výslovně určil jako adresu pro doručování. Posuzovaný postup Krajského soudu v Plzni proto evidentně nebyl ani zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec