ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.945.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 945/2011-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. ledna 2012 v Brně v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 13 To 49/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 97/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 17 T 97/2010, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od prosince roku 2009 do 3. 5. 2010, na různých předem domluvených místech okresu Mladá Boleslav, distribuoval zakázanou látku metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., kterou získával zdarma či za úplatu převážně od spoluobviněného J. D. , a to:
- M. H. , nejméně ve 3 případech za částku 300,- Kč
- L. Š. , nejméně ve 2 případech zdarma,
- L. V. , nejméně v 15 případech za částku 200,- Kč až 500,- Kč, dále nejméně v 5 případech zdarma,
- T. P. , nejméně v 10 případech za protislužbu v množství 0,4 gramu,
- M. G. , nejméně v 1 případě zdarma,
- J. H. , nejméně ve 2 případech za částku 200,- Kč,
a dále při zadržení obviněného bylo zajištěno 9 ks igelitových sáčku o váze 6 g včetně obalu s obsahem 3,109 g metamfetaminu a 1 ks igelitový sáček o váze 38,4 g včetně obalu s obsahem 35, 97 g metamfetaminu. Uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 1 T 14/2005, odsouzen pro trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zákona a násl. k trestu odnětí svobody nepodmíněněně v trvání 33 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, odkud pak byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 7. 2007, sp. zn. 2 Pp 118/2007, se stanovením zkušební doby na 5 let a s nabytím právní moci dne 23. 7. 2007.
Za tento trestný čin byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ambulantní. Podle §70 odst. 1 písm a), c) tr. zákoníku mu byl také uložen trest propadnutí věci (3 mobilních telefonů a peněz v hotovosti). Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. D.
Z podnětu odvolání obviněných J. K. a J. D. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 13 To 49/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně obou obviněných, a to ve výrocích o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině nově rozhodl tak, že obviněného J. K. odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl také uložen trest propadnutí věci (3 mobilních telefonů). Rovněž bylo nově rozhodnuto o trestu spoluobviněného J. D.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný J. K. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že v usnesení o zahájení trestního stíhaní ze dne 4. 5. 2010 byl obviněn, že prodával, případně poskytl zdarma zakázanou látku, ale nebyl obviněn z toho, že by u sebe držel či přechovával pervitin – metamfetamin. V obžalobě je pak naproti tomu uvedeno, že distribuoval zakázanou látku metamfetamin, tedy jinému prodal nebo opatřil psychotropní látku. Toto znění převzal i rozsudek soudu I. stupně, ale opět není nikde uvedeno jednání spočívající v držení či přechovávání jakékoli zakázané látky. Rovněž je jinak vymezeno časové období skutku, když v usnesení o zahájení trestního stíhání je uvedeno, že se dopouštěl trestné činnosti od začátku roku 2010, přičemž v obžalobě a rozhodnutích soudů je uváděno od měsíce prosince 2009. Podle obviněného nelze po zahájení trestního stíhání rozšiřovat dobu páchání trestné činnosti. Také namítá, že jemu prokázané množství metamfetaminu, které prodal či opatřil jinému, nenaplňuje zákonem předvídané množství značného rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ve výroku o vině rozsudku prvoinstančního soudu není zmínka o přechovávání pro jiného ani o držení pro vlastní potřebu. K naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nedošlo, když u osob, kterým měl zakázanou látku distribuovat, by po sečtení musel i odvolací soud dojít k závěru, že celkem šlo o 38 případů, a tedy by mohlo jít o cca 3,8 g metamfetaminu. Toto množství však nelze považovat za značný rozsah podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný také nespatřuje naplnění uvedené kvalifikované skutkové podstaty v množství zakázané látky zajištěné při jeho zadržení. Je přesvědčen, že pojem distribuce svým významem slova nezahrnuje přechovávání pro jiného. Popírá také distribuci metamfetaminu všem v rozsudku uvedeným osobám, s výjimkou L. V. a T. P. , když tato skutečnost byla prokazována pouze svědeckými výpověďmi osob, kterým mělo být distribuováno. Z listinných důkazů mohl orgán činný v trestným řízení usoudit, že se na základě skutkových okolností dopustil trestného činu podle §284 tr. zákoníku, nikoliv podle §283 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nakonec v dovolání uvádí výhrady vůči uložení trestu propadnutí věci, a to tří mobilních telefonů. Nikdy podle něj nebylo prokázáno, že by zabavené věci pocházeli z trestné činnosti. Ohledně právního posouzení podle §283 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku pak pouze namítá, že jeho odsouzení není v rozsudku uvedeno.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že námitky, které směřují proti nesprávně vymezenému skutku sice lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, avšak nelze jim přisvědčit. S ohledem na to, že obviněný stejné námitky uplatnil již v odvolání, lze odkázat na závěry odvolacího soudu, který se otázkou zachování totožnosti skutku velmi podrobně zabýval. Pokud jde o termín „distribuce“, který použil nalézací soud ve výroku svého rozhodnutí, je skutečností, že ustanovení §283 trestního zákoníku nezná tento výraz znamenající rozdělování, rozšiřování nebo šíření. Ze skutkových zjištění je však bez pochybností zřejmé, že obviněný jiným osobám zakázanou látku prodával, dával zdarma, či směňoval za protislužby. Prodej i jiné opatření jinému naplňují znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu. Právní posouzení jednání obviněného tedy není v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že obviněný přenechal za úplatu, protislužbu nebo zdarma pervitin o celkovém množství minimálně 10 gramů většímu počtu osob a u sebe disponoval množstvím pervitinu 39,079 gramů. „Značný rozsah“ soud shledal jednak pro celkové množství drogy kolem 50 gramů, z nichž by bylo možné distribuovat 500 dávek po 0,1 gramu. Dále proto, že jednáním obviněného byl také zasažen větší počet osob – celkem 6, k distribuci použil psychotropní látku pervitin, která patří mezi tvrdé, zvláště nebezpečné drogy a ve svém jednání pokračoval několik měsíců. Odvolací soud pak k námitce obviněného ohledně „značného rozsahu“ poukázal na Stanovisko Národní protidrogové centrály a odboru bezpečnostní politiky k pojmům trestního zákoníku větší, značný a velký rozsah, které za orientační hodnotu „značného rozsahu“ považuje již 50 gramů zakázané látky, což podle tohoto soudu bylo množství naplněné již pouhými transakcemi mezi obviněnými navzájem. K argumentaci obou soudů státní zástupkyně uvedla, že soudní praxe výše uvedené stanovisko nesdílí. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, a obdobně i usnesení téhož soudu, sp. zn. 6 Tdo 609/2010, vymezují „značný rozsah“ jako alespoň dvacetinásobek „většího rozsahu“, tedy vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů zakázané látky. V daném případě obviněný sám distribuoval a měl u sebe bezmála 50 gramů zakázané látky, kterou získával především od spoluobviněného J. D. Transakcemi s ním získal nejméně 160 gramů metamfetaminu. Transakce mezi oběma spoluobviněnými však nelze, z pohledu obviněného J. K. , podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podle §283 trestního zákoníku. Množství zakázané látky podstatné pro posouzení jednání obviněného je bezmála 50 gramů metamfetaminu, které obviněný distribuoval a měl u sebe v době zadržení. Takové množství nedosahuje požadované hranice „značného rozsahu“ a je od této hranice vzdáleno natolik, že ani další okolnosti případu (doba po kterou tak obviněný jednal, okruh osob jimž látku opatřoval apod.) nemohou mít význam pro naplnění uvedeného zákonného znaku. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitkami, kterými obviněný brojí proti hodnocení výpovědí svědků a popírá distribuci zakázané látky metamfetamin dalším osobám, vybočil z mezí uplatněného dovolacího důvodu, když tyto námitky směřují proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudu I. stupně, nikoliv proti jejich právnímu posouzení nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Rovněž námitkou, že jeho jednání by mohlo být na podkladě listinných důkazů posouzeno podle §284 tr. zákoníku a nikoliv podle §283 odst. 1, 2 tr. zákoníku, se dovolatel domáhá sice jiného právního posouzení, ke kterému by však mělo dojít výhradně na základě jiného hodnocení důkazů, čímž opět uvádí námitku, která neodpovídá výše uvedeným požadavkům
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 g) tr. ř. obviněný nenaplnil ani námitkou ohledně totožnosti skutku, kterým byl shodně s návrhem obžaloby uznán vinným, na rozdíl od skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Tuto námitku, protože se týká samotné důvodnosti odsouzení, sice lze podřadit pod tento důvod dovolání, i když jde o otázku aplikace procesního práva, tj. trestního řádu (§2 odst. 8 tr. ř., §220 odst. 1 tr. ř.), zatímco dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení hmotného práva, tj. trestního zákoníku. Tato námitka byla uplatněna již v odvolacím řízení, a odvolací soud ji shledal nedůvodnou, přičemž se s ní na str. 7 odůvodnění rozhodnutí správně vypořádal. Nejvyšší soud při ztotožnění s odůvodněním odvolacího soudu, proto považuje za postačující na tuto jeho část plně odkázat. Lze pouze dodat, že totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek mj. i co do doby spáchání, když jinak totožnost jednání zůstala zachována. Při neshodě mezi jednáním uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a tím, které vyšlo najevo v hlavním líčení, může udržovat totožnost skutku totožnost způsobeného následku, a týkají-li se změny k nimž došlo v důsledku dokazování při hlavním líčení skutečností, které ve svém souhrnu tvoří jedno jednání, bude zachována totožnost skutku, jestliže jednání vylíčené v obžalobě nebo v usnesení o zahájení trestního stíhání, a jednání po změnách k nimž došlo v hlavním líčení, budou alespoň částečně totožná (tedy i např. v částečné shodě časového vymezení). Totéž platí, pokud jde o následek. Taková shoda musí být zachována i ve vztahu ke skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména č. 9/1972 Sb. rozh. tr., č. 52/1979 Sb. rozh. tr., č. 6/1962 Sb. rozh. tr., č. 19/1964 Sb. rozh. tr. a č. 64/1973 Sb. rozh. tr.). Totožnosti skutku se nedotkne ani to, jestliže přistoupí okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 143/02). Je tedy zřejmé, že skutek, o kterém rozhodovaly soudy obou stupňů, je totožný se skutkem vymezeným v usnesení o zahájení trestního stíhání, protože jednak byla zachována totožnost následku v rámci téhož skutku a jednak byl skutek v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán tak, že bylo zřejmé, ohledně jakého konkrétního skutku se vede trestní řízení. Totožnost skutku není dotčena změnou dílčích okolností posuzovaného případu a je udržována totožností jednání nebo totožností následku, přičemž postačí i jen částečná shoda (viz č. 1/1996 Sb. rozh. tr.). Proto nelze shledat narušení totožnosti skutku v tom, že oproti usnesení o zahájení trestního stíhání, je v obžalobě a v rozsudku doplněna dílčí okolnost, a to další dílčí část pokračujícího jednání, kterého se obviněný dopustil, přičemž toto spadá pod stejnou právní kvalifikaci, pro kterou bylo zahájeno trestní stíhání a kterou byl také obviněný uznán vinným rozsudkem prvoinstančního soudu. Rovněž změna v popisu skutku, kdy byla doba, po kterou se obviněný dopouštěl trestné činnosti rozšířena, navíc pouze o 1 měsíc, nezakládá vzhledem k výše uvedené judikatuře pochybnosti o totožnosti skutku. Vadu pak vůbec nelze spatřovat v tom, že obžaloba (resp. rozsudek) k jednání obviněného uváděla, že zakázanou látku distribuoval, přičemž usnesení o zahájení trestního stíhaní, že prodával, případně poskytl zdarma. I když trestní zákoník nezná pojem distribuce, lze pod ní zahrnout právě jednání definované ustanovením §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to poskytnutí, prodej nebo opatření. Tímto tedy nebyla provedena žádna úprava jednání nebo jeho rozšíření mimo rámec původního skutku, nýbrž pouze bylo jednání obviněného v popisu skutku v obžalobě a následně v rozsudku zobecněno. Terminologie trestního zákoníku se přitom musí použít v tzv. právní větě výroku o vině, a nikoliv v popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině, jako slovní formě vyjádření skutku, který se objektivně stal.
Proto lze nepřesnost nalézacího soudu spatřovat v tom, že v právní větě výroku o vině opomněl uvést kromě toho, že obviněný neoprávněně jinému prodal nebo opatřil psychotropní látku, také to, že pro jiného přechovával psychotropní látku, což je další z forem jednání podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. To totiž vyplynulo ze skutkových zjištění, ke kterým nalézací soud dospěl, že při zadržení bylo zajištěno u obviněného celkem 39,079 g metamfetaminu. Vyplývá to také z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, kde na str. 8 uvádí, že obviněný je usvědčován důkazy z přechovávání pervitinu, a to nikoliv pro své účely. Tato nepřesnost však nemá vliv na právní posouzení skutku, když obviněný již prodejem a opatřením psychotropní látky naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy ani na správnost rozsudku prvoinstančního soudu.
Odpovídající deklarovanému důvodu dovolání byla také námitka obviněného, kterou zpochybňuje právní kvalifikaci jeho jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když namítá, že na základě celkového množství uvedeného ve skutku nelze dojít k závěru, že čin spáchal ve značném rozsahu.
Podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu.
Aktuální judikatura Nejvyššího soudu se opakovaně zabývala otázkou naplnění značného rozsahu jako kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a stanovením jejího rozsahu. Z ustanovení §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je zřejmé, že rozsah, v němž je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchán, je kvalifikační okolností. V tomto ohledu trestní zákoník rozlišuje spáchání činu „v množství větším než malém“, „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Vzájemný vztah a návaznost citovaných ustanovení svědčí pro závěr, že uvedené pořadí zároveň vyjadřuje posloupnost od nejmenšího po největší množství drog, které je východiskem pro posouzení, zda byl naplněn příslušný kvalifikační znak. Sám trestní zákoník toto množství nijak blíže neupřesňuje. V ustanovení §289 odst. 2 tr. zákoníku je obsaženo zmocnění, aby vláda nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. To bylo stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., v jehož příloze č. 2 jsou uvedeny obvyklé typy drog, dále jaké množství příslušné drogy se považuje za „množství větší než malé“, co je účinnou psychotropní látkou a jaké je její nejmenší množství, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za „množství větší než malé“. Z uvedené přílohy citovaného nařízení vlády je patrno, že u metamfetaminu (pervitinu) se za „množství větší než malé“ považují více než 2 gramy drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu . Jinak neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, takže význam těchto pojmů musí být stanoven cestou výkladu zákona.
Základní drogový trestný čin, jak je upraven v §283 odst. 1 tr. zákoníku, není vázán na nějaké množství drogy či rozsah spáchání. Tato vazba se promítá teprve do konstrukce okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je přísněji trestný pachatel, který spáchá čin „ve značném rozsahu“, míněno ovšem ve vztahu k dospělým osobám. Stejně je podle §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku trestný pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“, pokud se činu dopustí vůči dítěti (míněna osoba mladší osmnácti let), resp. „v množství větším než malém“, pokud se činu dopustí vůči dítěti mladšímu patnácti let. Ještě přísněji trestný je podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve velkém rozsahu“, míněno vůči dospělým osobám a dítěti ve věku od patnácti let, a podle §283 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“ vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 rovněž nestanovil žádné minimální množství drogy ani žádný minimální rozsah spáchání v rámci znaků srovnatelného základního drogového trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zákona. Spáchání činu „ve větším rozsahu“ bylo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby jen podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona bez ohledu na to, vůči jakým osobám byl čin spáchán. Jinak byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby koncipovány bez jakékoli návaznosti na rozsah spáchání činu, a to i v ustanovení §187 odst. 2 písm. b) tr. zákona, podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší než osmnáct let, a v ustanovení §187 odst. 3 písm. b) tr. zákona, podle něhož se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší patnácti let.
Výraznější diferenciace okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jak ji stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není důvodem pro to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu „ve větším rozsahu“, tj. výklad pojmu, jehož v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu používají oba kodexy. Tento závěr je evidentně podporován i tím, že pokud bylo ve vztahu k jednotlivým typům drog nařízením vlády č. 467/2009 Sb. stanoveno, co je „množství větší než malé“, nedošlo k žádným podstatným změnám oproti dosavadnímu výkladu, na kterém se soudní praxe ustálila tak, že soudy akceptovaly postup státních zástupců usměrněný pokyny obecné povahy vydanými nejvyšší státní zástupkyní. Došlo sice k drobnějším odchylkám, ale ty vyznívají konkrétně u pervitinu tak, že pokud jde o účinnou látku, je v citovaném nařízení vlády oproti dosavadní soudní praxi (0,5 gramu) stanovena nepatrně zvýšená hodnota vymezující „množství větší než malé“ (0,6 gramu). Za účinnosti nového trestního zákoníku jde tedy o to, aby byly vyloženy nově zavedené pojmy, které se týkají vymezení rozsahu spáchání trestného činu, tj. pojem „ve značném rozsahu“ a pojem „ve velkém rozsahu“, a nikoli o to, aby byl nějak korigován výklad stávajícího pojmu „ve větším rozsahu“.
Při výkladu kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2010) lze obdobně vycházet z kritérií, která se používala při výkladu znaku „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2009). Přitom již ovšem nelze řešit otázku míry společenské nebezpečnosti. Současně je třeba, aby zmíněná kriteria byla naplněna ve zřetelně vyšší kvantitativní a kvalitativní úrovni. K naplnění znaku „ve značném rozsahu“ se tak nyní vyžaduje zejména větší množství (v kontextu druhu a kvality) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, delší doba (příp. též kvalifikovanější způsob) nakládání s ní, a větší počet osob, kterým pachatel tyto látky opatřil, prodal nebo pro ně přechovával (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 609/2010).
Kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považoval za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Jestliže u metamfetaminu bylo „množství větší než malé“ vázáno na přítomnost alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin – base ( účinné psychotropní látky ve směsi ), což reprezentovalo asi 10 dávek po 50 miligramech, a „větší rozsah“ byl podmíněn přítomností alespoň 10 gramů látky metamfetamin – base, což reprezentovalo asi 200 dávek po 50 miligramech, je zřejmé, že u této drogy „větší rozsah“ byl v podstatě dvacetinásobkem „množství většího než malého“. Za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“ Nejvyšší soud stanovil takový vztah, při kterém „značný rozsah“ je alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu“, neboť tím je do poměru mezi uvedenými pojmy přenesen stávající poměr mezi pojmy „množství větší než malé“ a „větší rozsah“ a zároveň je plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010).
Jestliže se u pervitinu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 0,6 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat 2 gramy této drogy, aby bylo její množství považováno za „množství větší než malé“, pak „větší rozsah“ předpokládá přítomnost alespoň 12 gramů účinné látky, a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů účinné látky, jak to také uvedla státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání.
S tímto závěrem se však nelze pro určení značného rozsahu bezmezně spokojit. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahu omamné nebo psychotropní látky, je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a je možné je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto jednotlivých okolností. O naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti. Pojem značného rozsahu proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy „ve značném rozsahu“) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §238 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15, č. T-787). Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kritéria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 7 Tz 154/2005-I). Jak vyplývá z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, za "značný rozsah" je považováno i množství několikanásobně menší, a to právě s přihlédnutím ke všem okolnostem případu (viz Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek NS 3/2011 č. 12). V každém posuzovaném případě se proto individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod.
Z výše uvedených požadavků pro právní kvalifikaci jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy pro naplnění znaku „ve značném rozsahu“ vyplývá, že aktuální judikatura stanovila množství, které by odpovídalo tomuto znaku u metamfetaminu na 240 g účinné látky, když logicky vycházela z poměru stanoveného a uznávaného praxí, mezi množstvím větším než malým a větším rozsahem. Je však nutné zkoumat také další neméně důležité okolnosti. Zvláště u drogových deliktů nelze exaktně určit vinu podle této kvalifikované skutkové podstaty jenom na podkladě množství účinné látky, když není výjimkou, že prokázání tohoto množství zejména u distribuce není možné. Soud tak musí uzavřít, že u některých osob nelze toto množství určit a omezí svá skutková zjištění na „nezjištěné množství“. Mohla by pak nastat situace, kdy při značném počtu případů distribuce, při značném počtu osob, kterým bylo distribuováno, při dosažení značných finančních prostředků z této trestné činnosti, nebo při dalších okolnostech, které by svědčily o značném rozsahu, by byl soud nucen uzavřít, že se nejedná kvůli nenaplnění stanoveného množství o spáchání skutku ve značném rozsahu podle kvalifikované skutkové podstaty §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tímto by však došlo k zmaření účelu uvedeného ustanovení, a to postihu jednání v odstavci 1 §283 tr. zákoníku, které svým charakterem a rozsahem značně překračuje meze a jeho postih je podle odstavce 1 zcela nedostatečný. Je proto zřejmé, že i když je judikaturou stanovené množství pro kvalifikaci tohoto znaku, nelze k tomu přistupovat striktně, a jeho naplnění bude možno uznat i při menším množství zakázané látky, když k tomu přistoupí další okolnosti, které svědčí o spáchání skutku ve značném rozsahu. Soud se proto nemůže spokojit pouze s prokázaným množstvím, ale je nutné, aby také zkoumal výše uvedené okolnosti, které můžou zakládat naplnění tohoto znaku.
Jsou-li uvedená obecná východiska aplikována na posuzovaný případ, pak je třeba dovodit, že obviněný nespáchal předmětný čin „ve značném rozsahu“. Soudy nižších stupňů zjištěné skutkové okolnosti, že obviněný po dobu 5 měsíců distribuoval zakázanou látku metamfetamin 6 osobám nejméně ve 38 případech, kdy pouze u jedné osoby, které obviněný v nejméně 10 případech distribuoval metamfetamin bylo uvedeno konkrétní množství ( 0,4 gramu), a při zadržení u něj bylo zajištěno celkem 39,079 g metamfetaminu, nepostačují k naplnění znaku ve značném rozsahu. Je zřejmé, že na základě tohoto množství, které je více vzdálené od hranice stanovené judikaturou pro značný rozsah, nelze, ani s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, které z výše uvedených skutkových zjištění vyplývají, jednání obviněného považovat za spáchané ve značném rozsahu. Tyto okolnosti ve svém souhrnu nejsou na takové kvantitativní a kvalitativní úrovní, aby byl přes nedostatečné samotné množství dané účinné látky, naplněn tento kvalifikační znak. Proto je nutno přisvědčit námitce obviněného, že soudy nižších stupňů jej nesprávně uznaly vinným také podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Nelze přitom přisvědčit argumentaci odvolacího soudu, o naplnění znaku značného rozsahu (50 gramů) „již jen transakcemi mezi obviněnými navzájem“. Tyto transakce totiž nejsou součástí skutku, jímž byl obviněný J. K. uznán vinným.
I když Nejvyšší soud přisvědčil námitce obviněného ohledně značného rozsahu, nelze přehlédnout, že byl uznán vinným také podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když čin uvedený §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchal, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán. Obviněný sice v dovolání také toto právní posouzení zpochybňuje, ale pouze tvrzením, že podmínky pro odsouzení nejsou v rozsudku uvedeny. To je ale v přímém rozporu s popisem skutku v jeho posledním odstavci, z kterého vyplývá, že obviněný byl dne 23. 7. 2007 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody za takový čin. Tento okamžik podmíněného propuštění je rozhodující pro naplnění znaku potrestání v posledních třech letech ve smyslu ustanovení §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Bez ohledu na nenaplnění znaku spáchání činu ve značném rozsahu, tak obviněný spáchal daný trestný čin podle §283 tr. zákoníku v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle odstavce druhého, podle kterého mu také byl správně ukládán trest v rámci trestní sazby od dvou až do deseti let odnětí svobody. K osobě obviněného bylo soudy nižších stupňů zjištěno, že v opisu rejstříku trestů má celkem 13 záznamů, z čehož lze u něj usuzovat pro jeho opakovanou trestnou činnost o absolutním selhání výchovného účinku uložených trestů, jako jednoho z hlavních účelů trestu. V případě obviněného se jedná nejen o obecnou, ale i o speciální recidivu, když se opakovaně dopouští právě drogových deliktů. Kdyby dovolací soud přistoupil ke zrušení napadených rozhodnutí pouze na základě nesprávné právní kvalifikace jeho jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, stejně by po uznání viny podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku soudy musely opět přistoupit k ukládání trestu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněnému byl přitom, přes jeho bohatou trestní minulost, a speciální drogovou recidivu, uložen trest odnětí svobody pouze v trvání 4 let, a tedy toliko v první čtvrtině zákonné trestní sazby uvedené v ustanovení §283 odst. 2 tr. zákoníku (rozmezí od 2 do 10 let). Vzhledem k okolnostem posuzovaného případu, k osobě obviněného jako speciálního recidivistu, neúčinnosti dosud vykonaných trestů odnětí svobody, a tedy k jeho výrazným sklonům k páchání trestné činnosti, jednoznačně nelze dospět k závěru, že by projednání dovolání mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného.
Další námitku dovolatele ohledně uložení trestu propadnutí věci, konkrétně tří mobilních telefonů, kdy namítal, že nebylo prokázáno, že tyto věci pocházely z trestné činnosti, rovněž nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. R 22/2003 tr. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2003). Výhrady obviněného, kdy se domnívá, že nebyly důvody pro uložení trestu propadnutí majetku, tak zcela vybočují z mezí uvedeného dovolacího důvodu. Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že na str. 10 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je uvedeno, že předmětné tři mobilní telefony zjevně sloužily k páchání trestné činnosti, zejména ke kontaktování uživatelů pervitinu, a proto byl uložen podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí těchto mobilních telefonů. Nikoliv tedy, že by měly pocházet z trestné činnosti, jak namítá obviněný.
Na základě výše uvedených úvah je zjevné, že v případě vyhovění dovolání obviněného, tedy zrušení napadených rozhodnutí by v rámci nového projednání soud I. stupně, při respektování závěrů Nejvyššího soudu, nově rozhodl pouze tak, že by formálně doplnil právní větu výroku o vině o další formu jednání (přechovávání psychotropní látky pro jiného) korespondující s nezměněným skutkovým zjištěním, upustil by sice od právní kvalifikace skutku také podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ale při zachování stejné právní kvalifikace podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku by jej opět uznal vinným. Je tak zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, když by toto na konečném výsledku řízení nic nezměnilo. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., když je také zcela zřejmé, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, protože byla opakovaně výše uvedenou judikaturou vyřešena.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš