ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.956.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 956/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2012 o dovolání obviněného R. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 50 To 49/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 14/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 4 T 14/2010, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na osmnáct měsíců.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud Plzeň-město skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 9. 1. 2009 do 11. 1. 2009 v P. na žádost S. G. nejprve převezl trezor, který krátce předtím S. G. s další osobou odcizil v objektu Fakultní nemocnice Plzeň, automobilem do bytu užívaného S. G., pak tento trezor společně se S. G. a L. G. otevřeli za pomoci kotoučové brusky, kterou dodal obviněný, rozdělili si finanční prostředky a dárkové šeky uložené v trezoru a nakonec trezor se zbylým obsahem odvezli na jiné místo a zakopali. Podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město trezor sám měl hodnotu 5 000 Kč a byly v něm uloženy peníze v hotovosti ve výši nejméně 20 000 Kč, příruční pokladna v hodnotě 250 Kč, dárkové šeky České spořitelny, a. s., na odběr zboží v hodnotě nejméně 20 000 Kč, razítko odborové organizace a 5 nevyplněných šeků České spořitelny, a. s.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 50 To 49/2012, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, tak jak byl vymezen ve výroku o vině, neodpovídá znakům trestného činu podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák., neboť postrádá zjištění o tom, zda obviněný vůbec věděl o původu trezoru. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo ukryl nebo na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Pokud jde o subjektivní stránku činu, bylo k jeho trestnosti podle citovaného ustanovení třeba úmyslného zavinění (§3 odst. 3 tr. zák.). Úmyslem pachatele trestného činu podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. musela být zahrnuta také okolnost, že věc, kterou ukryl nebo na sebe převedl, byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
V posuzovaném případě byly znaky trestného činu podílnictví podle §251 odst. l písm. a) tr. zák. evidentně naplněny i z hlediska subjektivní stránky. Výroku o vině obviněného tímto trestným činem není na závadu to, že v jeho skutkové části není výslovně uvedeno, že obviněný věděl, že trezor pochází z krádeže. V tomto ohledu lze připustit nanejvýš určitou neúplnost popisu skutku, ale rozhodně ne to, že by skutková zjištění uvedená ve výroku o vině nebyla jasným podkladem pro závěr, že obviněný věděl o původu trezoru. Ve výroku o vině je uveden dostatečně široký okruh takových okolností, z nichž logicky vyplývá, že obviněnému byl znám původ trezoru. Obviněný z podnětu telefonické žádosti S. G. v nočních hodinách přijel automobilem do ulice, kde se trezor nacházel u vozovky, zde byl trezor naložen do vozidla obviněného a odtud ho obviněný odvezl do bytu užívaného S. G. Následně obviněný opatřil kotoučovou brusku, s jejíž pomocí byl trezor násilně otevřen, přičemž obviněný se podílel na rozdělení obsahu trezoru, pokud jím byly peníze a dárkové šeky. Nakonec obviněný přispěl k tomu, že trezor byl se zbývajícími věcmi odvezen na odlehlé místo a zakopán. Popsaná manipulace s trezorem a jeho obsahem je typickým způsobem nakládání s věcí pocházející z krádeže. Úvaha, že obviněný případně předpokládal legální původ trezoru, k manipulaci s nímž ho přivolal S. G., je s uvedenými okolnostmi neslučitelná. Pokud soudy prvního a druhého stupně za tohoto stavu dospěly k závěru o úmyslném zavinění obviněného, nemá Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby na tomto závěru cokoli měnil.
Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec