ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.974.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 974/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 9. 2012 o dovolání obviněného D. J. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 13 To 76/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 T 191/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 1 T 191/2010, byl obviněný D. J. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 1. 6. 2010 v 03,30 hodin v D. B., okr. P. – z., při řízení osobního automobilu zn. BMW nerespektoval světelný a zvukový signál, jímž ho policejní hlídka vyzývala k zastavení, pokračoval v jízdě vysokou rychlostí dosahující 140 km/h, a když mu bylo v další jízdě zabráněno překážkou vytvořenou služebním vozidlem policie, začal couvat, při tom najel vozidlem vůči tělu policisty prap. Davida Šrenka, který stál za vozidlem a opakovaně ho vyzýval k zastavení ústně a pomocí varovného výstřelu, odtlačil policistu za současného zvyšování rychlosti asi o 10 metrů zpět, pokračoval rychlostí 140 km/h v jízdě a nakonec zastavil v obci O., okr. P. – z., kde byl po útěku zadržen hlídkou policie.
Důvodem zproštění byl závěr Okresního soudu Praha - západ, podle něhož nebylo prokázáno, že by obviněný vozidlem při couvání najížděl na policistu. Jinak ovšem Okresní soud Praha - západ zjistil, že obviněný vozidlo řídil, jel vysokou rychlostí, byl zastavován policejní hlídkou, nerespektoval výzvy k zastavení, ujel, po zastavení utekl od vozidla a byl zadržen policejní hlídkou.
O odvolání, které v neprospěch obviněného podal státní zástupce, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 13 To 76/2012. Podle §257 odst. l písm. b) tr. ř. byl rozsudek zrušen a věc byla podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupena Městskému úřadu Jesenice.
Krajský soud v Praze se ztotožnil se závěrem Okresního soudu Praha - západ, že nebylo prokázáno najíždění na policistu, avšak zároveň poukázal na zjištění, že obviněný nerespektoval výzvy policejní hlídky k zastavení, vyhýbal se provedení silniční kontroly a překročil povolenou rychlost. Krajský soud v Praze konstatoval, že z těchto zjištění vyplývá možnost posouzení skutku jako přestupku.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zrušení rozsudku a o postoupení věci napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. f) tr. ř. Poukázal na to, že jednání, pro které byla věc postoupena jinému orgánu, nebylo předmětem trestního řízení, nebylo hodnoceno jako trestný čin a nebylo v příčinné souvislosti s projednávanou trestnou činností. Vyjádřil názor, podle něhož je rozhodnutí Krajského soudu v Praze v rozporu s principem, že obviněný může být souzen pouze pro trestný čin, pro který byl obžalován. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Posoudí-li se námitky obviněného z hlediska jejich smyslu, je zřejmé, že obviněný Krajskému soudu v Praze vytkl porušení obžalovací zásady. Jde o jednu ze základních zásad trestního řízení, která je v 2 odst. 8 tr. ř. zakotvena ustanovením, podle něhož trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Tato zásada pak je provedena ustanovením §220 odst. l tr. ř., podle něhož soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že skutek, o kterém rozhoduje soud, musí být totožný se skutkem, pro který byla podána obžaloba.
Skutkem se - zjednodušeně řečeno - rozumí událost, která se stala ve vnějším světě. Pokud je tato událost kvalifikována obžalobou jako trestný čin, je nutné, aby zahrnovala okolnosti, které jsou relevantní z hlediska naplnění všech zákonných znaků trestného činu. Ukáže-li se, že součástí události nebyla dílčí okolnost, kvůli jejíž absenci chybí naplnění některého ze zákonných znaků žalovaného trestného činu a tudíž nejde o žalovaný trestný čin, nic to nemění na možnosti posoudit zbývající část události jako jiný trestný čin nebo jako jiný delikt, např. přestupek. V poměru mezi obžalobou a rozhodnutím soudu tím není totožnost skutku nijak dotčena. Totožnost skutku není dána shodou jeho právní kvalifikace v obžalobě a v rozhodnutí soudu, ale skutkovými okolnostmi.
V posuzované věci byla obžaloba podána pro skutek zahrnující i takové dílčí okolnosti, které spočívaly v tom, že obviněný ve vymezeném místě a čase řídil motorové vozidlo, byl při řízení vozidla zastavován policejní hlídkou za účelem silniční kontroly, nerespektoval výzvy policejní hlídky k zastavení a dál řídil vozidlo vysokou rychlostí (až 140 km/h). Tyto okolnosti byly výslovně uvedeny i v popisu skutku, jak byl obsahem žalobního návrhu. Z hlediska žalovaného trestného činu, jímž byl zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, byly uvedené okolnosti relevantní proto, že vyjadřovaly naplnění toho zákonného znaku, který spočívá v „působení na výkon pravomoci úřední osoby“. Za situace, kdy soudy došly k závěru, podle něhož skutek není žalovaným trestným činem, protože obviněný při řízení vozidla nenaplnil zákonný znak „násilí“, nic nebránilo úvaze, že skutek by mohl být posouzen jako přestupek, protože obviněný při řízení vozidla porušil ustanovení zákona o silničním provozu. Totožnost skutku, pro který byla podána obžaloba, a skutku, pro který byla věc napadeným usnesením postoupena jinému orgánu, je udržována právě okolností, že v daném místě a čase obviněný řídil motorové vozidlo.
Krajský soud v Praze tedy evidentně neporušil obžalovací zásadu, a pokud napadeným usnesením postoupil věc jinému orgánu, byla v poměru jeho rozhodnutí k podané obžalobě zachována totožnost skutku. Podmínky pro postoupení věci jinému orgánu byly splněny.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že se nezabýval tou částí dovolání, v níž obviněný zpochybňoval zjištění Okresního soudu Praha - západ ohledně okolností, že nerespektoval výzvy policejní hlídky k zastavení, že se vyhýbal provedení silniční kontroly a že jel rychlostí 140 km/h, neboť námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu nejsou dovolacím důvodem. Z podnětu dovolání obviněného Nejvyšší soud ověřil, že skutková zjištění, která učinil Okresní soud Praha - západ a z kterých v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, odůvodňovala postoupení věci jinému orgánu, neboť žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec