ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.979.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 979/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. září 2012 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. D. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 2 To 51/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 13/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 28 T 13/2011, byl obviněný R. D. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Podle §145 odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo také uloženo ochranné léčení protialkoholní, ústavní formou. Podle §228 odst. 1 tř. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozených.
Odvolání, kterým obviněný napadl rozhodnutí prvoinstančního soudu, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 2 To 51/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že se odvolací soud nezabýval provedením důkazů označených v odvolání, které by měly zásadní vliv na posouzení skutku. Nebylo mu prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru genetiky, který by objasnil složení genetického materiálu za jeho nehty, kde se nenacházely žádné stopy po krvi poškozené. Dále poukazuje na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství znalců MUDr. Kolembuse a RNDr. Ondry, kdy znalec MUDr. Kolembus připustil i možnost, že by ke zranění mohlo dojít náhodou, že by poškozená držela nůž a upadla na něj, přičemž nevyloučil ani možnost sebepoškození. Navíc bylo v krvi poškozené naměřeno značné množství alkoholu. Obviněný proto zdůrazňuje, že žádný z provedených důkazů tedy přímo neprokazuje, že by způsobil zranění poškozené. Domnívá se, že odvolací soud věc nemohl objektivně správně právně posoudit, když neprovedl všechny navržené důkazy a jeho vina tak nebyla prokázána bez nejmenších pochybností. Správným právním posouzením věci dle obviněného může být pouze zproštění viny.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání, které mu bylo doručeno dne 17. 7. 2012, do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuvádí žádnou námitkou podřaditelnou pod tento dovolací důvod. Námitkami, kterými zpochybňuje rozsah provedeného dokazování, a hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, totiž nebrojí proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž výhradně proti důkaznímu stavu, úplnosti dokazování, hodnocení důkazů a na jeho základě učiněným skutkovým zjištěním. Obviněný nabízí vlastní verzi průběhu skutkového děje, že nezpůsobil poškozené zranění popsané ve skutkové větě výroku o vině, přičemž teprve sekundárně, až po takto dosažené změně skutkových zjištění, by mělo také dojít i ke změně právní kvalifikace, a to k zproštění obžaloby, dle obviněného jako jedinému objektivně správnému právnímu posouzení. Z výše uvedených požadavků na hmotně právní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je evidentní, že námitky obviněného nemohou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když Nejvyšší soud zásadně nemůže v řízení o dovolání zasahovat do skutkových zjištění, ale na jejich základě posuzuje pouze správnost jejich hmotně právního posouzení.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjištěna existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, v jehož důsledku by bylo nesprávné právní posouzení skutku. Proto Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Pokud obviněný namítá, že neexistuje žádný důkaz prokazující, že by způsobil poškozené předmětná zranění, nelze se s takovým tvrzením ztotožnit. Jak uvedl již odvolací soud, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, sice připustil možnost vzniku smrtelného zranění nešťastnou náhodou nebo sebepoškození, nelze ale odhlížet od skutečnosti, že odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, byl potvrzen výskyt krve na oděvu obviněného, a s vysokou mírou pravděpodobnosti i dalšího genetického materiálu za jeho nehty, což vyvrací jeho obhajobu, že v rozhodné době spal a byl vzbuzen až policií. Rovněž byla na rukojeti nože nalezena pachová stopa obviněného, přičemž tento nůž se nacházel v jiné místnosti, než tělo poškozené. Na tyto důkazy pak navazuje záznam telefonního hovoru poškozené na policii, ve kterém uvedla, že na ni jde obviněný s nožem a neví, co má dělat. Obdobné námitky byly podstatou obhajoby obviněného v průběhu celého trestného řízení, soudy jim věnovaly patřičnou pozornost a náležitě se s nimi vypořádaly. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s jejich závěry, a proto odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (zejména str. 3, 4 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a str. 6, 7 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně), z kterých nepochybně vyplývá závěr o vině obviněného.
Na základě uvedených důvodů, když obviněný neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš