ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.982.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 982/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. srpna 2012 v Brně dovolání obviněného M. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 12 To 66/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 249/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 2 T 249/2010, uznal obviněného M. T. (dále jen „obviněný“) vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věcí uvedených pod body 1) až 11) ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle §70 odst. 5 tr. zákoníku se vlastníkem propadlých věcí stal stát. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil současně výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 2 T 27/2010, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 12 To 567/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 12 To 66/2012, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „v přesně nezjištěné době od počátku roku 2010 do srpna 2010 v M. – M., okr. N., neoprávněně prodal svědkovi V. P. metamfetamin 1g za 1000,- Kč, celkem v množství minimálně za 20 000,- Kč a další metamfetamin v hodnotě 20 000,- Kč mu poskytl bezúplatně, přibližně ve stejné době ve dvou případech bezúplatně předal metamfetamin v celkovém množství nejméně 0,4g svědkyni J. P., nejméně v pěti případech bezplatně předal metamfetamin svědkovi P. Z. v celkovém množství 1,25g, nejméně v pěti případech za provedení truhlářských prací předal metamfetamin v množství 5g svědkovi J. L., v přesně nezjištěném množství a bezúplatně svědkovi J. H. poskytl nejméně 0,1g metamfetaminu, svědkovi M. B. kolem 2g, přičemž metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 Psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb. vydaná k zákonu č. 167/1988 Sb. o návykových látkách v platném znění), přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 4 T 254/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 10 To 299/2010, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetiosmi měsíců a rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 3 T 192/2004, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., §188 odst. 1 tr. zák. a §187a odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, který vykonal dne 15. 12. 2007“. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věcí uvedených pod body 1) až 11) ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil současně výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 2 T 27/2010, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 12 To 567/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nespáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že neprodával drogy svědkům vyslechnutým v rámci hlavního líčení a že omamné látky, které byly zajištěny při domovní prohlídce, sloužily výlučně jen pro jeho potřebu. Poukázal na to, že převážná část výpovědí svědků naznačuje, že si tito svědci vzali drogu od obviněného bez jeho vědomí, neboť drogy se nacházely volně v jeho bytě, do kterého měli tito svědci téměř volný přístup.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 12 To 66/2012.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se k dovolání obviněného M. T. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatil pouze námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek