ECLI:CZ:NS:2012:7.TZ.118.2011.1
sp. zn. 7 Tz 118/2011-20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Věry Kůrkové projednal ve veřejném zasedání dne 24. 1. 2012 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného S. I. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 1 T 176/2001, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 1 T 176/2001,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. v neprospěch obviněného S. I.
Tento trestní příkaz se ohledně obviněného S. I. zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc obviněného S. I. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. 1 T 176/2001, byli obvinění S. I. a F. M. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. d) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), který spáchali jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., a za to byli odsouzeni obviněný S. I. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce se zařazením do věznice s dozorem a obviněný F. M. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře osmdesáti hodin.
Trestní příkaz nabyl právní moci ohledně obviněného S. I. dne 18. 5. 2006. Výrazný časový odstup právní moci trestního příkazu ode dne jeho vydání vyplýval z toho, že soudu se nedařilo doručit trestní příkaz tomuto obviněnému, což nakonec vedlo k rozhodnutí konat řízení proti uprchlému a v tomto řízení byl trestní příkaz dne 9. 5. 2006 doručen ustanovené obhájkyni obviněného S. I.
Proti trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti dne 22. 12. 2011 ve prospěch obviněného S. I. stížnost pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti vytkl porušení ustanovení §16 odst. 2 tr. zák., §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. a poukázal na to, že v době, kdy byl trestní příkaz doručen obhájkyni obviněného, ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2002 připouštělo uložení trestu odnětí svobody do jednoho roku, avšak jen s podmíněným odkladem jeho výkonu. Z toho ministr spravedlnosti vyvodil, že trestním příkazem nebylo možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Ministr spravedlnosti vycházel z toho, že dobou, kdy se o trestném činu rozhoduje, je doba vyhlášení rozsudku, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a že účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Podle ministra spravedlnosti trestní příkaz v části týkající se obviněného S. I. nemůže obstát a nelze trvat na jeho vykonatelnosti. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného S. I., aby zrušil ohledně tohoto obviněného napadený trestní příkaz, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz v části týkající se obviněného S. I. i řízení předcházející napadené části trestního příkazu a shledal, že zákon byl porušen.
Řízení, v němž se rozhoduje trestním příkazem, je jedním ze zvláštních způsobů řízení podle dvacáté hlavy trestního řádu. Jde o rozhodnutí, kterému nepředchází žádné jednání soudu za přítomnosti procesních stran a které se nevyhlašuje, ale doručuje procesním stranám poté, co je vyhotoveno. Podle §314e odst. 5 tr. ř. ve znění účinném v době, kdy se vedlo trestní stíhání (nyní podle §314e odst. 6 tr. ř.), trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Koná-li se řízení proti uprchlému, je třeba citované ustanovení vykládat se zřetelem k tomu, že obhájce má stejná práva jako obviněný (§304 tr. ř.), a proto účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obhájci.
Zákonnost rozhodnutí, které je výsledkem řízení konaného podle obecných zásad a které se vyhlašuje v hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo v neveřejném zasedání, se posuzuje podle stavu v době vyhlášení. To platí i tehdy, dojde-li k vyhlášení s odstupem od doby, kdy rozhodnutí vzniklo. Jestliže rozsudek je odhlasován v poradě senátu, může nastat situace, kdy je vyhlášen později, např. proto, že hlavní líčení muselo být odročeno pro nepřítomnost obviněného, obhájce či státního zástupce. V takovém případě je z hlediska zákonnosti rozsudku rozhodný stav v době jeho vyhlášení. Stav v době před vyhlášením rozsudku tu nehraje žádnou roli.
Nabývá-li trestní příkaz účinků, které jinak má vyhlášení rozsudku, teprve doručením obviněnému, resp. obhájci v řízení proti uprchlému, pak z toho logicky vyplývá, že pro posouzení zákonnosti trestního příkazu je rozhodný stav v době tohoto doručení. Trestní příkaz tedy musí odpovídat zákonu v tom znění, které je účinné v době doručení trestního příkazu obviněnému, resp. obhájci v řízení proti uprchlému.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že napadený trestní příkaz nemůže obstát v části týkající se obviněného S. I. Trestní příkaz byl v řízení proti uprchlému doručen obhájkyni obviněného dne 9. 5. 2006, tedy poté, co dne 1. 1. 2002 nabyl účinnosti zákon č. 265/2001 Sb. Tímto zákonem bylo ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. novelizováno tak, že nadále bylo možné uložit trestním příkazem jen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře do jednoho roku, a nikoli nepodmíněný trest odnětí svobody. Okolnost, že v době, kdy byl trestní příkaz vydán, tj. dne 29. 6. 2001, ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. připouštělo uložit trestním příkazem i nepodmíněný trest odnětí svobody do jednoho roku, již nemá žádný význam. Pro úplnost lze poznamenat, že zákon č. 265/2001 Sb. neobsahoval žádné přechodné ustanovení, z něhož by vyplývalo, že uvedená změna se netýká trestního příkazu vydaného před účinností tohoto zákona, pokud bude trestní příkaz doručen obviněnému za účinnosti tohoto zákona. Vzhledem ke stavu, který tu byl v době doručení trestního příkazu obhájkyni obviněného S. I., je trestní příkaz v části týkající se tohoto obviněného nezákonný. Jde o tzv. objektivní porušení zákona, které není důsledkem pochybení soudu, ale vyplývá ze změny zákona.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zákon byl porušen jen v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a nikoli též v ustanovení §16 odst. 2 tr. zák. Podle §16 odst. 2 tr. zák. lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. V posuzované věci nejde o to, že by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který nedovoloval uložit zákon účinný v době, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz, ale o to, že o uložení takového trestu nemohlo být rozhodnuto trestním příkazem.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ke kterému došlo v neprospěch obviněného S. I., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz ohledně tohoto obviněného i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle §270 odst. l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc obviněného S. I. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec