ECLI:CZ:NS:2012:7.TZ.123.2011.1
sp. zn. 7 Tz 123/2011-31
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. června 2012 ve veřejném zasedání, v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Mikláše a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného JUDr. J. T. , proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 5 To 50/2006, a rozhodl podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. takto:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 5 To 50/2006, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 3 T 111/2000, v ustanovení §59 odst. 2 tr. zákona v neprospěch obviněného.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pokud jím zůstal nedotčen výrok uvedeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem podle §59 odst. 2 tr. zákona, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 3 T 111/2000, v tomto výroku se zrušují.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 3 T 111/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona. Podle tohoto ustanovení zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle §59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena také přiměřená povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradit dlužné částky neodvedených záloh na daň z příjmu fyzických osob, pojistného na zdravotní pojištění sraženého za zaměstnance, jakož i pojistného na sociální zabezpečení za své zaměstnance a podle svých možností plnit řádně tyto platby v běžném období.
Odvolání obviněného, které směřovalo proti všem výrokům citovaného rozsudku soudu I. stupně, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 5 To 50/2006, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 5 To 50/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. S poukazem na obsah ustanovení §59 odst. 2 tr. zákona namítl, že primární podmínkou jeho aplikace je existence pasivní legitimace obviněného vůči poškozenému. Ta ale v tomto případě není, protože platební povinnost k jednotlivým platbám byla povinností zaměstnavatele, v daném případě společnosti Windmoulen, a. s., a nešlo tedy o povinnost stanovenou zákonem obviněnému. Byť tedy obviněný jako fyzická osoba s ohledem na ustanovení §90 odst. 2 tr. zákona naplnil nesplněním závazku právnické osoby skutkovou podstatu daného trestného činu, závazek právnické osoby se nestal jeho osobním závazkem. Zákonným kritériím pro ukládání trestu tak podle ministra spravedlnosti neodpovídá trest, jímž je obviněnému přikazována povinnost, pro jejíž stanovení není zákonná opora, jak je tomu v tomto případě. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobném případě rozsudkem ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 168/2006, proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením krajského soudu byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., a ve výroku o trestu z rozsudku soudu I. stupně též v ustanovení §59 odst. 2 tr. zákona, a to v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby pak napadené usnesení zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a zjistil, že zákon byl v neprospěch obviněného v napadeném výroku podle §59 odst. 2 tr. zákona porušen.
Podle §59 odst. 2 tr. zákona podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu má též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zákona se obviněný dopustil jako předseda představenstva obchodní společnosti Windmoulen, a. s., přičemž plátcem daně a dalších plateb, jejichž neodvedením byl uznán vinným, byla tato právnická osoba. Byť tedy obviněný s ohledem na ustanovení §90 odst. 2 tr. zákona byl pachatelem trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zákona, protože jednal jménem uvedené právnické osoby, peněžitý závazek (dluh) této právnické osoby se nestal jeho osobním závazkem (viz rozsudek NS ČR ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 168/2006).
Pokud tedy soud I. stupně obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zákona uložil jako přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil předmětné dlužné částky, ve vztahu k nimž je platební povinnost právnické osoby, porušil tím v neprospěch obviněného zákon v tomto ustanovení. Odvolací soud pak tím, že k odvolání obviněného tuto vadu neodstranil, ale odvolání jako nedůvodné zamítl, porušil rovněž v neprospěch obviněného zákon, a to v ustanovení §256 tr. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž pouze vyslovil porušení zákona v uvedených ustanoveních, a zrušil rozhodnutí soudů ve vztahu k vadnému výroku podle §59 odst. 2 tr. zákona. Nepostupoval již podle navrženého ustanovení §270 odst. 1 tr. ř., protože ve věci není nutno činit žádné další rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš