ECLI:CZ:NS:2012:7.TZ.25.2012.1
sp. zn. 7 Tz 25/2012-27
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. března 2012, v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mikláše a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Š. D. , a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 2 T 16/2011,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §61 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, v neprospěch obviněného Š. D.
Tento rozsudek Okresního soudu v Šumperku se zrušuje ohledně tohoto obviněného v celém výroku o trestu.
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Šumperku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 2 T 16/2011, byl obviněný Š. D. uznán vinným ad a) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku; ad b) přečinem krádeže podle §205 odst. 2, 3 tr. zákoníku; ad c) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku, §60 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu domácího vězení v trvání 18 měsíců. Podle §61 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §60 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §48 odst. 4 písm. a), c), d), e), h), j) tr. zákoníku, mu byla uložena povinnost podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, zdržet se styku s konkrétně uvedenými osobami, zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, písemně se omluvit poškozeným a předložit soudu ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku o těchto omluvách doklad, dále povinnost na výzvu probačního úředníka, resp. terapeuta, podrobit se testu na přítomnost omamných a psychotropních látek v těle, a podle svých sil nahradit škodu, kterou trestnou činností způsobil. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti, a to řízení všech motorových vozidel na 2 roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Jeseník ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 1 T 121/2010. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené společnosti ROSSMANN, spol. s r. o., a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost DM drogerie markt, s. r. o., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu dalších tří spoluobviněných.
Proti citovanému pravomocnému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky dne 13. 2. 2012 k Nejvyššímu soudu České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Š. D. Uvedl, že tímto rozhodnutím byl ve výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody porušen zákon v ustanovení §61 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 10. 2011. Podle tohoto ustanovení, ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Tímto ustanovením se však Okresní soud v Šumperku neřídil, a stanovením náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců překročil v posuzovaném případě maximální výměru tohoto trestu stanovenou §61 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 10. 2011, o šest měsíců.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody porušen v neprospěch tohoto obviněného zákon v ustanovení §61 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 10. 2011, podle §269 odst. 2 tr. ř. aby tento vadný výrok napadeného rozsudku zrušil, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., nebo §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud předně k stížnosti pro porušení zákona zjistil, že tato směřuje proti výroku o trestu a byla podána v souladu s ustanovením §266 odst. 2 tr. ř. Po přezkoumání podle §267 odst. 3 tr. ř. pak zjistil, že je důvodná, a zákon byl v neprospěch obviněného Š. D. porušen v ustanovení §61 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011.
Okresní soud v Šumperku uložil obviněnému rozsudkem ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 2 T 16/2011, trest domácího vězení a podle §61 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by byl výkon tohoto trestu zmařen, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců . Podle §61 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok . Je proto zřejmé, že ve výroku o stanovení náhradního trestu Okresní soud v Šumperku pouze formálně uvedl odkaz na předmětné ustanovení, ale fakticky se jim neřídil, když překročil zákonem určenou hranici o celých 6 měsíců, a vydal tak rozhodnutí, kterým byl porušen zákon k tíži obviněného.
Nad rámec je nutno uvést, že uvedený výrok by neobstál ani podle nové právní úpravy §61 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 12. 2011 , který uvádí, že pokud se pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu domácího vězení vyhýbá nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu domácího vězení, jinak maří výkon tohoto trestu, nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest domácího vězení nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každý i jen započatý jeden den nevykonaného trestu domácího vězení se počítá za jeden den odnětí svobody. Proto přesné vymezení trvání náhradního trestu odnětí svobody nepřichází v úvahu, když v době ukládání trestu domácího vězení není možné určit, zda ho obviněný vykoná celý, nebo dojde k jeho zmaření a v jakém časovém horizontu. V dané situaci by proto byl výrok rovněž v rozporu se zákonem, když při stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců je zcela nepodstatné jakou část trestu, resp. kolik dnů trestu domácího vězení obviněný řádně vykoná, protože při jakémkoliv zmaření trestu domácího vězení by musel vykonat celých 18 měsíců náhradního trestu odnětí svobody. Náhradní trest by pak nebyl poměrně zkrácen o dobu, po kterou obviněný řádně vykonal trest domácího vězení, jak to vyžaduje ustanovení §61 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 12. 2011.
Proto Nejvyšší soud rozhodl k stížnosti pro porušení zákona tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš