Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.01.2012, sp. zn. 8 Tcu 174/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:8.TCU.174.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:8.TCU.174.2011.1
sp. zn. 8 Tcu 174/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky mladistvého „tulipána“*), rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9218/08 jug, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2009, a to pro trestný čin těžké loupeže podle §249 I, §250 II bod 1, §25 II trestního zákona Spolkové republiky Německo, §1, §3, §17 II a §31 II německého zákona o soudech pro mladistvé, k trestu pro mladistvé v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců , to při započítání pravomocného rozsudku Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Bamberg ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 12 Ls 103 Js 14501/07jug., pro trestný čin krádeže ve dvou případech. Odůvodnění: Výše citovaným rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9218/08 jug, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2009, byl mladistvý „tulipán“ (dále též jen „mladistvý“) uznán vinným trestným činem těžké loupeže podle §249 I, §250 II bod 1, §25 II trestního zákona Spolkové republiky Německo, §1, §3, §17 II a §31 II německého zákona o soudech pro mladistvé. Podle zjištění soudu mladistvý spáchal uvedený trestný čin tím, že: „dne 2. 11. 2008 kolem 18:55 hod. se společně se spoluobviněným Ch. B. vypravili k vybrané nemovitosti manželů A. a M. B. v L., D. Když obviněný Ch. B. nejprve přestříkal venkovní kameru u garáže černou barvou, vydali se oba obvinění v blízkosti vchodu na pozemek, kde obviněný Ch. B. pak také přestříkal druhou venkovní kameru. Pak si vzali obviněný „tulipán“ podle domluvy plynovou pistoli a obviněný Ch. B. nůž Survival z přineseného ruksaku k sobě a šli směrem ke vchodovým dveřím. Právě v tom momentu vyšel – pro oba obviněné nečekaně – A. B., který chtěl ještě jednou jet do své kanceláře daňového poradce, z domu. Obviněný „tulipán“ vytáhl bleskově plynovou pistoli ze své bundy, držel ji zezadu ze strany hlavy A. B. a řekl mu, že je to přepadení. V plynové pistoli se v zásobníku nacházelo šest plynových nábojů. Plynová pistole však nebyla natažená. V tomto postoji obviněný „tulipán“ strčil A. B. zpět do chodby domu a přinutil ho, aby si tam lehl na zem. A. B., který to nejprve považoval za legraci přátel jeho syna, který se zdržoval v horním poschodí, uposlechl výzvy obviněného „tulipána“ teprve tehdy, když ten mu dal ještě jednou zřetelně najevo, že toto není legrace, nýbrž pravé přepadení. Když A. B. klečel na zemi, ptal se ho obviněný „tulipán“, který mu stále držel zezadu u hlavy pistoli, zda jsou v domě ještě další osoby. A. B. poukázal na svou manželku M. B., která spala v obývacím pokoji, která se ovšem ve stejnou dobu hlukem z polospánku probudila a objevila se v chodbě nemovitosti. M. B., která rovněž jako její manžel věřila, že se jedná o vtip, běžela zpátky do obývacího pokoje, když jí obviněný „tulipán“ dal jasně najevo, že toto není legrace, nýbrž přepadení, a na tam se nacházejícím přenosném telefonu domácího zařízení vytočila tísňovou linku policie. V tutéž dobu dal obviněný „tulipán“ obviněnému Ch. B., který s nožem Survival v pravé ruce – ještě stále stál v oblasti vchodu, zřetelné znamení, aby přišel do domu a vyzval ho, aby podnikl něco v obývacím pokoji proti telefonující M. B. Na to běžel obviněný Ch. B. k M. B. a vytrhl jí levou rukou přenosný telefon z ruky, spojení ještě nebylo navázáno, přičemž v pravé ruce zřetelně viditelně držel nůž proti M. B. V tom okamžiku, jak M. B. tento velký nůž uviděla, jak bylo obviněnými chtěno, upustila od obrany. Začala ovšem hlasitě křičet. Nato běžel obviněný Ch. B. s přenosným telefonem zpátky do chodby, kde držel A. B. v šachu plynovou pistolí u hlavy obviněný „tulipán“. Protože M. B. nadále hlasitě křičela, obvinění nakonec svůj záměr vzdali a opustili úprkem nemovitost. Přitom obviněný Ch. B. odnesl přenosný telefon zn. Bang and Olufsen, který byl cca deset let starý a tehdy stál mezi 800 DM a 1000 DM, s úmyslem si tento ponechat a později zpeněžit“. Za tento trestný čin byl mladistvý „tulipán“ odsouzen při započítání pravomocného rozsudku Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Bamberg, Spolková republika Německo, dne 6. 12. 2007, sp. zn. 12 Ls 103 Js 14501/07 jug, a tam zjištěného trestného činu krádeže ve dvou případech k trestu pro mladistvé v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců, to při započítání pravomocného rozsudku Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Bamberg ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 12 Ls 103 Js 14501/07jug., pro trestný čin krádeže ve dvou případech. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 19. 12. 2011 podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „zákon o Rejstříku trestů“), Nejvyššímu soudu České republiky, soudu pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), návrh na zaznamenání údajů o odsouzení tohoto mladistvého rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 13. března 2009, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9218/08 jug, do evidence Rejstříku trestů České republiky (dále jen „evidence Rejstříku trestů“). Nejvyšší soud podaný návrh přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro zaznamenání údajů o odsouzení mladistvého cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů jsou splněny. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona o Rejstříku trestů). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že mladistvý „tulipán“ je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Kronach, Spolková republika Německo, ze dne 13. března 2009, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9218/08 jug, se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu (resp. provinění) i podle právního řádu České republiky (konkrétně trestného činu, resp. provinění loupeže podle §173 odst. 1 a trestného činu, resp. provinění krádeže podle §205 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Je tak zřejmé, že v tomto rozsahu jsou splněny formální podmínky pro postup podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány také podmínky materiální povahy. Mladistvý se dopustil (ve spolupachatelství s dalším obviněným) závažné trestné činnosti (provinění), kterou se prostřednictvím pohrůžky bezprostředního násilí snažil získat pro sebe majetkový prospěch a způsobit škodu na cizím majetku. Jedná se trvale o poměrně frekventovanou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky v cizině. Za to mu byl uložen (se započtením shora opakovaně citovaného rozsudku pro trestný čin krádeže ve dvou případech) trest pro mladistvé v trvání 3 (tři) roky a 3 (tři) měsíce, tedy potrestání poměrně citelné. Lze tak dovodit, že je splněna i další podmínka postupu podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu. Všechny až dosud uvedené skutečnosti mají zásadní význam i pro posouzení formální podmínky postupu podle ustanovení podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů spočívající v požadavku oboustranné trestnosti činu. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl a rozhodl způsobem ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeným. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. ledna 2012 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a *) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/18/2012
Spisová značka:8 Tcu 174/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:8.TCU.174.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01